pondělí 30. ledna 2017

Holky někdy koušou

"Zabili mě. A zase mě oživili. Přeměnili mě."

Při lednovém nákupním šílenstvím jsem brala regály s urban fantasy se zápalem, který by mi lecjaký bojovník záviděl. To, jak rychle jsem dokázala hrábnout po knihách se vyjímá i obyčejným schopnostem smrtelníků. Fantasy a zvlášť ty urban fantasy nebo paranormální fantasy, chcete-li, mi ještě do minulého roku nic neříkali. Ale jednou to přijít asi muselo a já jim značně propadla. Sleduji, že zvláště v těch povedených, je vše, co potřebuji k tomu, aby se ze mě stal nabubřelý knihomol s nosem stále zabořeným v knize a nevnímající své okolí. Dokud se nepotřebuji napít nebo prospat nebo nedej bože, když dočtu jednu knihu a musím dojít do knihovny pro další pokračování. Některé série na mě tímto kouzlem působí a pak je zatraceně těžké se od nich odtrhnout. 


Proto jsem si v lednu udělala zásoby dopředu. Bohužel to znamená omezit sociální život a věnovat se tomu nadpřirozenému na stránkách knih. Chloe Neill byla až poslední vlaštovka a přesto, jakmile jsem se do její série Upíři z Chicaga začetla, nemůžu se od ní odtrhnout. Plánovala jsem si přečíst nejprve první díl, pak z něho něco napsat a posoudit s jinou sérií. Zatím co smolím tento příběh, mám rozečtenou už třetí knihu ze série a to uběhl teprve den a půl, za který jsem stihla přečíst i tu druhou. 

Takhle mě naposledy chytla série Mercedese Thompsonové nebo Kate Danielsové. Nevím, jestli se tahle posedlost dá nějak zvrátit, ale prozatím se musíte spokojit s tím, že Vám trochu svět Chloe Neill přiblížím a to, jestli se do něj také tak ponoříte jako já, už nechám jen na Vás.

"Vytáhl mě na kolena, klekl si za mě a chytil mě paží kolem pasu. Voněl vodou po holení – 
a mýdlem a čistotou. Snažila jsem se pohnout, nějak se bránit, ale síly mě opouštěly. 
„Zůstaň v klidu.“
Přisál se k ráně na mém krku. Znovu jsem sebou škubla, a on mě pohladil po vlasech. „Jen klid.“

Už na Vás někdo vyzkoušel tu frázi: "neboj se, já nekoušu?" Tak pokud vzejde z úst od někoho z větrného města Chicago, věřte, že myslí praví opak. Chicago je totiž přeplněno upíry a ti, ač se snaží vycházet s lidmi v poklidu, někdy vystrčí své špičáky. Merit se stala obětí jednoho takového nedobrovolného kousnutí od upířího obyvatele Chicaga. Byla by zemřela na pozemku kampusu její vysoké školy, kde studovala doktorát. Nebýt dvou dalších cizinců, kteří byli ve správnou chvíli na správném místě a jeden z nich ji vyléčil. Víceméně. Náhoda? Nebo je zatím něco víc?

Přeměnili ji v upírku. V upírku, která se musí naučit novou upíří etiketu a poslouchat svého Mistra na slovo. Potíž je v tom, že její Mistr Ethan Sullivan je zelenooký ďábel, kterému přísahala pomstu. Karma je ale mrcha a tak to zařídila tak, že Meritina upíří podstata se chce k tomuto blonďatému upírovi, který ji přeměnil, připoutat a ta druhá lidská ho chce uškrtit a vzdorovat mu.

Do toho se zamotává romance její spolubydlící Mallory a Merit odhaluje, že její rodina tak trochu už do nadpřirozeného světa zabředla. Zároveň se objevují záhadné vraždy, kterými chce někdo upíry neprávem obvinit. Do toho všeho přidejte šarvátky s lidmi a máte urban fantasy s trochou romantiky, hodně chtíče a potlačených vášní na pozadí mezidruhového konfliktu.

Pro první díl to vůbec nebylo špatné a musím říci, že se autorka díl od dílu zlepšuje. Příběh místy hravý a drzý a hodně povedený, co se chemie hlavních postav týká. S nadšením jsem očekávala, kdy se ti dva zase dostanou do ráže. A ani jednou mě scény s nimi nezklamaly. Mezi Merit a Ethanem je to živé, jiskřivé.

"Ethan si přitáhl cípy límečku a urovnal klopy saka. Dává se dohromady, pomyslela jsem si, protože asi zatoužil i on po mně. Navenek sice protestoval, ale stříbro v očích ho prozradilo.
„První hlad se může ozvat znenadání,“ řekl. „Není třeba se omlouvat.“
Tázavě jsem na něj pohlédla. „Nechtěla jsem se omlouvat. Nebýt tebe, nebylo by ani žízně.“
„Nezapomínej na své postavení, novicko.“
„Ty mi ho vždycky ochotně připomeneš.“
„Někdo musí,“ řekl Ethan a přistoupil tak blízko, až se záložky jeho kalhot ocitly nad mými teniskami. „Slíbilas mi poslušnost. Souhlasilas, že se vzdorem končíš. Souhlasilas, že mou autoritu již nezpochybníš. Přesto bys klidně nechala Cadoganský Dům padnout.“
„Mistr, nebo ne,“ řekla jsem a zamračila se na něj. „Tohle odvoláš, nebo tě znovu vyzvu na souboj.

Nesmím ale opomenout přítomnost upířího klišé v podobě toho, jak jsou všichni mladí, krásní a sexy a de facto v celém příběhu nenajdeme jedinou ošklivou postavu, dokonce ani záporáky. Samozřejmě je zde už spoustu profláknutého námětu, ale ruku na srdce, které příběhy tohoto žánru jsou stoprocentně originální?

Merit prochází změnou v upírku prakticky po celou knihu. Vnímá svoji proměnu - upírku, jako něco odděleného, a také o ní tak smýšlí. Sama stojí před několika rozhodnutími a coby upírka je hodně sebevědomá a rázná, což, jak je nám retrospektivně nadneseno, za života byla pravý opak. Na její proměně bylo něco špatně, ale autorka nechává toto téma otevřené do dalšího dílu. Dramatu je zde pomálu. Tato kniha je jedna z těch, která je postavená na chemii mezi dvěma hlavními postavami. Akce je v pozadí, neboť se týká nějakého vyššího poslání, které přesahuje do celé série. Tudíž se nám odkrývá kousek po kousíčku.

Velmi charakteristickou postavou je upíří Mistr - Ethan, jehož historie je velmi zastřená, upírem je již nějaký ten pátek, vlastně přes tři sta let a tak má trochu staromódní pohled na svět. A taky je pro Merit něco jako zakázaná čokoláda. Ta holka má prostě nehorázný apetit. Z knihomolky a snílka se díky proměně skoro přes noc stala tvrďačkou ohánějící se katanou. Taková Buffy na steroidech. Navíc není jako obyčejní upíři, ale disponuje zvláštní mocí a větší silou. To by to nebylo ono, aby hlavní hrdinka nebyla něčím výjimečná. Právě tyto její nově nabité vlastnosti ji tak trochu staví na vyšší příčky a začne být více na očích. Což nevyhnutelně znamená, že si ji problémy najdou sami.

Začíná to její nejlepší kamarádkou a spolubydlící Mallory, která mě bavila především svými sarkastickými poznámkami. Z tři sta let starého Mistra Ethana Sullivana například udělala Darth Sulliavana. Navíc se dozvídáme, že má v sobě magii. Do toho. Mallory! Která ale přináší spoustu nevyřčených otázek a hodně potlačované moci, která nutně musí jednou být ventilována, jen doufám, že přitom nezničí celé Chicago.

Opravdu se to trochu podobá Buffy a v příběhu jsou na tento seriál také narážky. Navíc se mi líbila také autorčina trojrozměrná narážka obsažená v textu, že takovéhle náhody se snad dějí jen v nějakých urban fantasy. Líbí se mi, když si autorka pohrává s reáliemi našeho světa, jako jsou například citace filmů od Pána prstenů a Harryho Pottera. Což v této knize také najdeme. 

Sem tam se v knize objevují nějaké gramatické či stylistické chyby, ale minimálně.

Holky někdy koušou od autorky Chloe Neill je pozvolný start do série Upíři z Chicaga (13 knih v originále, šest v češtině, na letošek si Fantom Print přidal do edičního plánu sedmý a osmý díl), který vtahuje čtenáře do příběhu, kde se skloubí nadpřirozeno a vtrhne do Meritina lidského života. Přeměňuje ji k obrazu svému, ale přesto si stačí hrdinka zachovat kapku své vlastní identity a moci. Větrné město Chicago je domovem tří Domů (klany upírů). Meritin Mistr vládne domu Cadoganů. Upíří se ukázali světu a kvůli vlastní bezpečnosti se shlukují v Domech, což je něco jako kult uctívající svého Mistra upíra, svého pána. Od jeho podřízených se očekává absolutní poslušnost. Při těchto slovech se Merit samovolně protáčejí panenky. 

Série je zajímavá ač ne originální (o upírech toho již bylo vydáno a napsáno nezpočet), ale z hlediska hlavních postav chtíčem nabitá a s velkým potenciálem do dalších pokračování, který skvěle motivuje čtenáře. Prakticky jsem se od ní nemohla odtrhnout a četla jsem, kdykoli jsem měla možnost. Vyhledávala jsem části, kdy se Merit a Ethan potkají na jednom místě, protože jsem věděla, že mě budou bavit. Autorka vztah mezi nimi vykreslila dost jasně a přitom jim ponechala odstup, taková předehra, která , jak doufám, bude jednou dovedena do zdárného konce.

Člověk si říká, že na upířích sériích nemůže být už nic nového, ale jelikož tohle je moje druhá kniha o upírech jako hlavních postavách (četla jsem akorát Noční lovce od J. Frost), začetla jsem se poměrně snadno, začátek mě vtáhl a už nepustil. Jsou tam části, které Vám už něco říkají, ale v tomto žánru urban fantasy to asi nejde úplně autorce vyčítat. Těžko se nachází něco, co by bylo originální a nikdo o tom ještě nikdy nic nenapsal.




Okomentovat