středa 10. května 2017

Dvůr Mlhy a hněvu (Sarah J. Maas)


Horkou novinku Dvůr mlhy a hněvu od Sarah J. Maas jsem přelouskala za necelé dva dny. Šest set stránek mi nedělá sebemenší potíže, jakmile jde o knihu plnou vášně, intrik, zrady, nepředvídatelných aliancí a především dobrodružného fantasy námětu. První kniha z této série Dvůr trnů a růží převzala motiv pohádky o krásce a zvířeti. Již v druhé polovině knihy se nám do příběhu ale zamotal trochu jiný živel a právě ten autorka rozvíjí ve druhé knize.

Předem upozorňuji, že odstavec níže obsahuje SPOILER prvního dílu.

Feyre, hlavní hrdinka, původem lidská dívka, která byla znovuzrozena jako víla se snaží konečně najít vlastní šťastný konec. Bohužel hrůzy, které zažila jako vězeň Amaranthy, ji pronásledují ve dne v noci a nedají jí spát. Prochází postraumatickým stresem, který další nával stresu a nervů z blížící se svatby s Tamlinem jen zhoršuje. Zachránit ji přijde Rhysand, charismatický vladař Nočního dvora, který si tak chce vybrat od Feyre dluh. Zachránil jí totiž život, ale požaduje něco za něco. Že si na tuto návštěvu vybere tu nejnevhodnější chvíli snad nemusím ani dodávat. Tenhle vladař totiž rád všechno dramatizuje. Kde kdo se ho bojí, protože je ze všech nejmocnější a zároveň ho obestírá chladná temnota. Anebo je všechno jinak? Dokáže se Feyre v rukou Rhysanda vyléčit?


Musím hned na úvod říci, že mě autorka velice mile překvapila. Oproti jejím jiným knihám, které jsem se snažila číst - Skleněný trůn u mě skončil nezdarem - mě Dvory dokázaly pohltit. První díl o něco méně, přesto byl pro mě velmi návykovým čtením. Druhý díl však byl jak hurikán, co se ke mě přihnal a hned skončil, a já vlastně nevím ani jak. A přitom za sebou zanechal takovou spoušť. Autorka přidala zase o něco více stránek, ale rozhodně to neubíralo na dynamice příběhu. Máme tu nový konflikt, druhou stranu síly a romantickou linku, u které se autorka nebála zakomponovat i erotické scény, které líčí docela podrobně. Proto kniha působí už ne jako pohádka, ale čtení fantasy pro dospělé. Řekla bych, že tím tedy ztrácí na puncu Young adultky. Pro mě to je jen dobře. Protože mi tento vyspělý vývoj událostí připadá více přitažlivý. Když už tak se vším všudy.


Koho si čtenář zamiluje, jsou nové postavy a dvořané Noci. Každá osobnost je vykreslena a má vlastní charakter a minulost, kterou se postupně dovídáme očima Feyre. Z jejího pohledu je také příběh vyprávěn. Na druhou stranu autorka velmi drsně srazila postavy z prvního dílu. Ti, co byli hrdinové, jsou nyní "záporáci". Nevím, jestli nebylo toto přetvoření trochu násilné, ale to už je na posouzení každého z Vás. Za mě jsem se jen těžko smiřovala s tím, že Tamlin je takový, jakého ho autorka nově vykreslila, protože v jedničce byl prostě tím hlavním zlomeným hrdinou a zakletým princem.

Feyre je jako víla mocnější a pomalu se začíná aklimatizovat do role, která jí právem náleží - Ničitelka kleteb. Její neustávající srovnání Rhysanda s Tamlinem značí o tom, že kniha ač má velice akční náboj, je hlavně posazená na romantické lince. Z Feyre se postupně začíná vybarvovat bojovnice a její pravá podstata. 

Do Rhysanda jsem se nefalšovaně a platonicky zamilovala. I když mi chyběla jeho temná stránka a za mě by jí mohlo být trochu více. Přeci jen, když se někdo, jako on, potýká takovou dobu s iluzemi a lži, mělo by to na něm zanechat nějaké následky. Společně s Feyre objevujeme jeho pravé já a za mě to bylo jedno velké překvapení. Více prozrazovat nebudu, neboť bych Vás obrala o solidní zážitek.

Autorka si v této knize více potrpěla na detaily a je jen dobře, že jsme si jako čtenáři mohli různá místa živě představovat. Dostali jsme se na pár jiných dvorů a mohli tak srovnávat. Navíc detaily je prosycen i samotný příběh a nic, co kdo dělá, nebo co se stane, není náhodné. Vždy to vede k určitému bodu. Bavilo mě si tyto nitky spojovat a protínat je i do první knihy a nazpátek. Měla jsem obě dvě knihy po ruce a některé pasáže jsem si proto zpětně hledala. Svět, který autorka vytvořila je opravdu dobře promyšlený a jako čtenář jsem se v něm cítila jako doma. Proto mě vždy zamrzí, když kniha skončí a já svůj nový domov musím chtě nechtě opustit. Je jisté, že s tím, jak rychle jsem knihu přelouskala, si ji budu muset co nevidět přečíst znovu.

Nemůžu si pomoci, ale při čtení jsem si vyhledala fanarty ke knize, a že jich na internetu není málo. Pár z nich jsem vybrala do tohoto článku. Najdete je a mnohem více například také na této adrese. Už teď držím v ruce třetí anglický díl a pomalu přelouskávám.








Okomentovat