sobota 11. února 2017

Ve vzduchu je cítit štiplavý zápach popela

"Zmizel jsi pod okovanou botou VÁLKY, 
toho červa, jenž má milion nohou, 
který se plazí po mé zemi
a nechává za sebou změť zlomených životů
a mrtvých těl.
(...)
Vzal jsi s sebou i moji duši.
Uprchl jsi i s mou schopností chápat.
A kamkoliv se otočím, 
cítím ten nenáviděný pach VÁLKY,
ten štiplavý zápach
popela! Popela!
Popela ve větru!"

Třetí vydání Popelu ve větru z roku 2016

Čirou náhodou jsem narazila na knihu mé oblíbené autorky dívčích romancí, kterou jsem jako jedinou nečetla. A navíc vyšla v novém krásném obalu, takže volba na další čtení byla celkem jednoduchá. Kathleen E. Woodiwiss napsala desítku historických romancí. U mě patří mezi jednu z nejoblíbenějších autorek tohoto žánru. Popel ve větru je její čtvrtou knihou, která původně vyšla již v roce 1979. Za tu dobu dostála již třem různým vydáním.

Nový obal knihy je oproti dvou předchozím nejpřijatelnější.

Malovaná verze obalu (vlevo) degradovala knihu na červenou knihovnu a druhá verze (vpravo) tmavého portétu zase budila trochu staromódní a válečný dojem. Napotřetí se již obal trefil do mého vkusu (nahoře). Nakladatelství Ikar (Knižní Klub) postupně znovu vydává knihy od autorky Kathleen E. Woodiwiss s novou příjemnější verzí obalů. V novém kabátu vyšla již autorčina prvotina Plamen a květ a Květy na vodě. Takto mám z těchto knih i pocit, že se již nejedná jen o červenou knihovnu, ale romanci s historickým námětem. Myslím si, že knihy této autorky si rozhodně zaslouží, aby vzbuzovaly takový dojem.

Pokud znáte například knihu Jih proti Severu či jeho filmovou podobu, vězte, že Popel ve větru je co do konfliktu Občanské války stejně zamotaný a na postavy také tak bohatý.

Kniha je rozdělena na dvě části, kde asi tak 40 procent druhé poloviny tvoří romantika. První část se odehrává během konfliktu, druhá je z poválečného období. Časové rozmezí příběhu jsou asi dva roky.

Hned na začátku knihy se ocitáme ve městě New Orleans v devatenáctém století, kde se potlouká mladičký Al. Připlete se do náhodné šarvátky a je obtěžován Yankeeskými vojáky, když se ho zastane charismatický kapitán Cole, který je také vojenským lékařem. Nabídne chlapci práci a doprovodí jej k jeho příbuzným. Tam se Cole seznamuje s jižanskou kráskou Robertou. Je její krásou unešen, a tak přehlédne vadu jejího sebestředného charakteru. Mezitím se Al osvědčí jako pomocná ruka v nemocnici, kde Cole pracuje. A teprve tehdy si čtenář uvědomuje, že Al je vlastně Alaina. Ostříhané vlasy, smradlavé oblečení a umorousaný obličej, který si každé ráno potírá sazí, oblafne i zkušeného Seveřana.


Alaina je zarytá a vzpurná Jižanka, která má pro všechny Seveřany dost neuctivé přezdívky a má jich pořádnou zásobu. V nemocnici se však setkává s nemocnými vojáky a ať už patří k jedné či druhé straně, soucítí s nimi stejně. Cole se často potlouká u příbuzných Ala a nepokrytě se dvoří Robertě. Al to vše sleduje zpovzdálí a dvojici závidí. Kapitána však nadále nenávidí. Závidí jim spíše tu svobodu projevu citů, protože Robertě nesejde na tom, zda je kapitán Yankee nebo ne. Roberta nepocítila tak jako Al bolest nad ztrátou příbuzných. Nepocítila tak jako Al krutost vojáků, když se dostanou do blízkosti nevinných žen ani ztrátu jediného domova. Kdežto Al to všechno zažil a všechny své milované ztratil. Je proto nepřípustné, aby se spolčil s Yankeem.

Přesto to autorka tak chtěla, že ne jednou, ale hned dvakrát Al zachrání Cola před jistou smrtí. Zaplatí za to i svoji daň a Cole možná ještě větší, neboť je donucen vzít si Robertu. Tohle manželství je pro něj peklo a ještě víc toho lituje, když zjišťuje, že Al je vlastně žena a chtě nechtě si musí přiznat zásadní skutečnost, že po ní touží.
Mezitím je ale odvolán do války a Alaina před kapitánem utíká. Snaží se očistit své dobré jméno, neboť na Alainu je vypsána odměna, proto se i nadále skrývá pod přestrojením za chlapce. Navíc s Colem být nemůže, neboť je ženatý a pro Alainu je čest vše. Najdou k sobě nakonec cestu a přemohou vlasteneckou nenávist jeden ke druhému? Navíc, když se shledají po válce, ani jeden z nich už není stejný jako dřív...

Velkým plusem této knihy je vyprávěcí styl autorky. Četla jsem od ní hodně knížek, vlastně všechny přeložené do češtiny, které stihla za svého života vydat. V tomto případě je Popel ve větru unikátní. Vyjímá se klasickým scénářům autorky, kdy postaví k sobě dvě postavy a hodí je do pomyslné klece se slovy: "postarejte se o sebe". Tady hraje velkou roli konflikt a neustálé nástrahy. Ze začátku nejsou oba hrdinové vůbec spolu a ani by na to nepomysleli. Sám čtenář má navíc pocit, že k tomu snad ani nedojde.

Ve druhé části knihy jsem už spatřila onu klasickou Woodiwiss, na kterou jsem byla zvyklá, protože se tam čtenář konečně dočká sladké romantiky. Kdežto první část je o rostoucích sympatiích a následném zklamání, druhá část rozehřívá srdce někdy až moc sladce.

Co mě mrzelo, byly hodně nepravděpodobné scény, některé "náhody" mi přišly až moc nucené. Že jsem si říkala: "proboha tak by se to stát určitě nemohlo". V takové chvíli jsem koulela očima nad tím "náhlým" rozuzlením. Ale jsou to asi dvě scény za celou knihu. Kvůli nim přesto strhávám bod a půl v hodnocení dolů. 

Popel ve větru má mnoho postav a hlavně událostí. De facto se odehrává celá kniha během dvou let. Kdežto jiné autorčiny příběhy jsou odehrány například během pár měsíců. Popel ve větru má taky dvě hlavní postavy, ale jejich vzájemná cesta není snadná. Je jasné, že jim je souzeno být spolu a i oni by po nějaké době chtěli být spolu, ale prostě nejsou. Autorka to tak zařídila, že mají spoustu překážek, přes které nejede vlak. O tom je první část knihy, hlavním rozkolem dvou postav je jejich sympatizace. Al je vzpurná Jižanka a kapitán je Seveřan. To přece nejde, aby se slušná jižanská dívka zapletla s "modropupkáčem" okupující její domov.

"Dávej si pozor," varoval ho důstojník téměř vlídně. "Nebo ti sundám kalhoty a naplácám ti na zadek." Al zalapal po dechu a napůl vstal, ale potom se schoulil jako divoké zvíře zahnané do kouta. A hluboko v zářících očích se mu třpytilo ponuré světlo. Popadl klobouk a narazil si ho na rozcuchané vlasy. "Dotkneš se mě jenom prstem, Yankee," pronesl chraplavě, "a zbyde ti z něj akorát pahejl. Nebudu poslouchat žádný žvásty zatracenýho modropupkáče..."

Bavily mě právě tyhle drzé názvy, které Al měl pro kapitána. Alaina jako chlapec je drzá, nezávislá a přesto poutaná svými názory a morálkou. Její odhodlání nenávidět všechny Yankee je narušeno postavou kapitán a ona se tomu všemožně brání.. Až je nakonec pozdě na to podniknout jakékoli kroky k tomu, aby ho získala. Uvědomuje si svou ztrátu a vyrovnává se s tím. Její postava a hlavně pocity a mentální rozpoložení je prokresleno velice reálně.

Děj je velmi čtivý a i přes větší počet stran rychle utíká. Alaina a Roberta jsou příbuzné, ale jsou zde postaveny proti sobě. Jsou si jasnými protiklady. Cole stojí mezi nimi a jen fakt, že nepozná, že je Al vlastně žena, ho uvrhne do náruče té nesprávné. A když si svoji chybu uvědomí, je již také pozdě. Al i Cole jsou pak nuceni útrpně snášet jejich osud. Dokud nedojde na můj vkus k až moc přímočarému rozuzlení. Celá Al a Cole situace vypadala beznadějně, takže autorka udělala jedinou možnou věc, která jim dala ještě šanci. Ale, abyste zjistili, co udělala, musíte si knihu přečíst...

Druhá část knihy se odehrává již po válce. Celkově příběhová linie byla dost chaotická, ale když vezmu v potaz jiná díla z tohoto období historie Ameriky, tak jsou všechna taková trochu zamotaná. Takže to přisuzuji především tomuto konfliktu. Autorka v příběhu čtenáři předkládá historické reálie a i odehrávající se bitvy, které můžeme v dějinách Ameriky nalézt. Navíc jsou zde zajímavé popisy z nemocničního prostředí, kde čtenář přes postavu Ala zjišťuje jak šla smrt s životem ruku v ruce. Než si stačíte oblíbit nějakého pacienta, už na jeho lůžku leží jiný a ten předchozí putuje pod zakrytou plachtou hrobníkovi na lopatu. Medicína a lékařské zásoby té doby také nebyly žádným zázrakem a nejedno rozhodnutí doktora ve vypjatých situacích mohlo stát vojáka končetinu.

Co má kniha navíc jsou dva žalozpěvy. Jeden na začátku popisující ztrátu domova ve válce a jeden na konci knihy mluvící o naději. To je také asi poslání knihy. Že ač válka přináší štiplavý zápach popela ve větru, jednou se usadí a na téže zemi znovu vyroste tráva. 

Osobně mám moc ráda historické romance a nebojím se Popel ve větru zařadit do police s Poldarkem od Winstona Grahama, k Cizince od Diany Gabaldon či Pýše a předsudku od Jane Austinové.

Kathleen E. Woodiwiss umí psát barvitě a většinou z gentlemanovské doby, kdy pánové jsou sebevědomí, krásní a hrdí a mají vychování a zloduši jsou šerední a slizcí. Zároveň má tendenci vše detailně popisovat a přidělovat do příběhu historické reálie, které jsou v souladu s dějinami tohoto období. Dojem je takový, že Woodiwiss nepatří do toho chumlu červené knihovny, ale je někde na pomezí románů a historických romancí.


Název: Popel ve větru (Ashes in the wind)
Autor: Kathleen E. Woodiwiss (1939 - 2007)
Rok vydání originálu: 1979
Nakladatelství: IKAR (Knižní Klub)
Žánr: romantické - historické

Okomentovat