sobota 31. prosince 2016

Nadílka roku 2016

Konec roku 2016 se nenávratně blíží a to je ten správný čas se na chvíli pozastavit a zamyslet se nad tím, co jsme prožili. Uplynulý rok byl, co se čtení knih týká, zlomový. Konečně jsem nemusela číst nic povinného do školy a měla jsem volnou ruku ve výběru, a že jsem toho využila! 

Zařídila jsem si novou knihovnu a od dubna do prosince mi přibylo více jak třicet nových knih. S tím se také dostavila krize. Protože jsem najednou mohla číst, co jsem chtěla a tak jsem nakupovala a nakupovala a chtěla samozřejmě vše přečíst hned. Pak mi ale jedna kniha začala splývat s druhou a já byla nenasytná. Stal se ze mě takový knihomolský žrout. Ke konci roku jsem konečně zpomalila a naučila se využívat čas tak, aby došlo na všechny knihy, které mě zajímají. A představa, že stále mám v knihovně ty, které na mě čekají, je velice příjemná. 

sobota 24. prosince 2016

Veselé Vánoce s knihou!

Milí knihomolové,

Vaše blogerky Anička a Market Vám přejí krasné a pohodové prožití svátků vánočních nejlépe, jak jinak než ve společnosti knih. Ať dostanete pod stromečkem ty tituly, které jste si napsali  na svůj seznam knih. Ať se nestresujete a čtete ve zdraví i další rok. Náš seznam pro Ježucha byl opravdu veliký a my doufáme, že aspoň polovina z nich dnes přibude v našich knihovničkách. 

Do Nového roku vstupte pravou nohou a s tou pravou knihou! A hlavně neztrácejte svůj entuziasmus, zápal do čtení a do poznávání nových světů a hlavně své sny a fantazii, které nám a i Vám pomáhají přežít realitu všedního dne. 

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2017




středa 21. prosince 2016

Políbená Sněhem: poslední adventní víkend s milou paranormální romancí, která rozehřála mé osamocené srdéčko

"Were the Psy," she said, forcing herself to ask the hardest question, "responsible for the deaths of your parents?" She knew he´d lost them as a child, but no one ever spoke of the circumstances of that loss. Hawke didn´t react for almost a minute. When he did, it was only to say, "There are some things you don´t need to know." A sllapdown. Cool. Unvarnished. Absolute."

(* volný překlad: "Byli to Psy," donutila se vyslovit otázku, která jí tížila, "kdo zabili tvé rodiče?" Věděla, že o ně přišel ještě jako dítě, ale nikdo jí nechtěl říct nic bližšího. Hawke na to zpočátku nijak nezareagoval. Řekl pouze, "Jsou věci, které nemusíš vědět." Usadil ji. Tak mrazivě, bez varování. Absolutně. ")


Poslední adventní víkend jsem se schoulila na téměř celý den do své knihomolské ulity a věnovala se jen jedné knize. Je zcela odlišná od těch, co jsem četla předchozí adventy a navíc neobsahuje žádné náznaky vánočního motivu. Ale je to kniha, která mě polaskala na duši a navíc jsem si díky ní splnila další položku ve své Sváteční čtenářské výzvě!

středa 14. prosince 2016

Třetí adventní víkend ve společnosti knihy Sněží, sněží: slibuje 3 sváteční romance

"Byl večer před Vánoci. No, přesněji řečeno, bylo odpoledne Štědrého dne. Ale než se vrhneme přímo do tepajícího srdce akce, vyřídíme nejdřív jednu věc. Vím totiž ze zkušenosti, že kdyby to vyplavalo později, odvedlo by to vaši pozornost tak, že byste už vůbec nevnímali, co říkám. Jmenuji se Jubilee Dougalová. Nechte si to chvilku projít hlavou. Vidíte? když vám to řeknu hned, není to tak zlé." (začátek povídky Zasněžený expres)

Originální název: Let it snow
Žánr: Beletrie, Pro ženy, Pro děti a mládež
Autor: John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 264
Rok vydání: 2015, vydání originálu 2008

Anotace:
Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány - a když k tomu  ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíme, taky to pravé ...


Kde se vzala tu se vzala, kniha mi do tašky přiletěla


Minulý rok jsem procházela davovým šílenstvím projevující se četbou všech knih od Johna Greena. A tak se stalo, že se mi do hledáčku plánované četby dostala i kniha Sněží, sněží s podtitulem tři sváteční romance. Knihu jsem začala číst ihned po návratu z knihkupectví, ale nastal problém. Jelikož se mi knížka, obálka a celková tematika natolik líbily, nebyla jsem schopná knihu dočíst. Nechtěla jsem, aby příběh skončil a tak jsem knihu odložila a ona vešla v zapomnění. Na světlo světa vyplula při mém stěhování, před půl rokem, a jelikož se opět blíží čas Vánoc rozhodla jsem se, že si knihu přečtu od začátku a teď i do konce.

A jak jsem si slíbila, tak se taky stalo. Nejprve se mi do četby vůbec nechtělo, ale po překonání prvních nevolí jsem zvládla knížku přečíst za tři dny. Knížka je silnější, ale na druhou stranu je psána velkými písmeny, proč tedy ty tři dny na četbu? Zkrátka a jednoduše jsem každý den přečetla jednu povídku. Přece jsem si nemohla uhnat sněžící horečku (smích).

Sněží, sněží  není jen o sněhu. Romance s příslibem pubertální lásky


Za okny na nás pomrkává pošmourné počasí, z oblohy poprchává, ale sníh nikde. V povídkách Sněží, sněží ... panuje ta pravá vánoční atmosféra. Otevřete si její stránky, začtěte se a nechte se vtáhnout do hustých závějí sněhu, blikajících světýlek zdobící okolní domy, ulice a pravého vánočního času, 24. prosince. Kniha obsahuje tři příběhy, které se snaží i toho největšího cynika a odpůrce Vánoc naladit na sváteční atmosféru. Po přečtení této knihy Vás čeká prozření, že Vánoce ať se zdají, že vypadají jako čas klidu a míru, takové rozhodně nejsou. Tak si uvařte kakao nebo punč, zachumlejte se do deky a nechte se unášet touto sněžící knihou. 

Na první pohled to vypadá, že knížka obsahuje tři rozdílné povídky na stejné téma, ale od různých autorů. Po bližším ohledání a četbě je nám jasné, že knížky mají společnou základní tematickou linku. Všechny se odehrávají během Štědrého večera v malém městečku Gracetown. I když knížku tvoří povídky od různých autorů, osudy hlavních postav se vzájemně proplétají a vypravěče z jedné povídky potkáme jako vedlejší postavy v dalších povídkách. Rozuzlení nastane ve třetí povídce, kdy se všechny hlavní postavy střetnou v magickém kávovém ráji - Starbucks.

Kdo za tím vším stojí?


Jedním z přispívajících autorů je známý John Green. Ten se dostal do povědomí dílem Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a další. Dílo mu pomáhají utvářet autorky Maureen Johnsonová a Lauren Myracleová. 

Kniha začíná povídkou Zasněžený expres od Maurenn Johnsonové. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá dívka Jubilee, na tu místo štědrovečerní večeře a rozbalování dárků čeká nemilé překvapení v podobě cesty vlakem na Floridu za prarodiči. A proč? Rodiče jsou ve vězení, její přítel na ni kašle a ona si postupně začíná uvědomovat, že sněhová bouře a setkání se záhadným neznámým jsou pro ni osudným. 

Druhá povídka je z pera Johna Greena s titulem Vánoční zázrak. Sledujeme příběh dospívajícího chlapce JP a jeho přátel, kteří se rozhodnou strávit Štědrý večer netradičním způsobem. Ve sněhové vánici, nejhorší za posledních padesát let, se vydají do místního baru za 14 bláznivými roztleskávačkami. Jak tohle může dopadnout? Nabourané auto, padající vločky, bláznivý Twister a ... JP se otevřou oči a poprvé se zamiluje.


"Lákalo mě dobrodružství. Protože já to mám ráda. Protože nejsem jako tamta Jaksejmenuje. Nemyslím si, že je tak strašně těžké ujít šest kilometrů ve sněhu. Chci to. Miluju to. Když jsme byli u tebe a koukali se na filmy, chtěla jsem, aby sněžilo víc. Víc a víc! Protože o to je to všechno zajímavější. (...) Taky jsem to chtěl," skoro jsem ji skočil do řeči, ale pořád jsem na ni ještě nekoukal, protože jsem se bál, co bych mohl udělat, kdybych se podíval. Taky jsem chtěl aby nepřestalo sněžit.(...) A co má být, jestli kvůli tomu bude šťastný konec míň pravděpodobný?"

V posledním příběhu Archanděl prasátek od Lauren Myracleové se podíváme na zoubek protivné a věčně nespokojené Addie. Jejím úkolem je získat zpět ukradený vánoční dárek své přítelkyně - ano malého čuníka Gabriela. Ale dokáže to? Vždyť o ní všichni tvrdí, že je sobecká a zahleděná do sebe, stěžuje si a řeší neustále své problémy. Možná ji ostříhání krásných blonďatých vlasů vrátí do reality. Nebudeme předbíhat, ale prozradím Vám zápletku. Ano Addie si uvědomí své sobecké chování a vrátí se jí její životní láska.
Ke střetu, shledání a vyřešení dojde
nad šálkem dobré kávy.

"V šest třicet oficiálně vyšlo slunce. Nejspíše to bylo hezké, když má člověk takovéhle věci rád. Nový začátek, nová šance, hřejivé paprsky naděje ... Hm. Ale pro mě ne. V sedm už jsme měli ranní špičku a požadavky na cappuccina a espressa donutily můj mozek aspoň na chvíli zmrznout."

Příběhy nabízí spoustu možností interpretace


Kniha, ač je psaná poutavým jazykem a skoro se zde neobjevují narážky na špatný překlad, ani překlepy a podobné nedostatky, se bohužel nezabývá řešením celospolečenských otázek. Neorientuje se na hloubkovou psychoanalýzu jednotlivých postav a ukazuje nám jen ploché a značně zdeformované povahové vlastnosti. Postavy vidíme jen v ploché formě bez hlubší sondy do jejich duší. Kniha se zkrátka orientuje na popis jednoho, ne zcela všedního dne, v životě dospívajících jedinců, který muže, ale samozřejmě nemusí, mít dopad na jejich budoucnost.

Milníkem, zde je, že se vše odehrává v období Vánoc, tudíž mi z toho plyne, že tento magický čas je určen k zamyšlení a možná změně dosavadního způsobu života. K tomu se snaží autoři jednotlivých povídek směřovat a ukazovat, jak je jednoduché dojít "osvícení" v dospívajícím věku. Ale skutečně je to může ovlivnit? Myslím, že ne. Ale to už je hlubší analýza jednotlivých postav, o kterém nám ani knize nejde. 

Povídky mají jeden zásadní nedostatek. Chybí jim pointa. Samozřejmě, že se hlavní postavy poučí a dojdou rozhřešení svých problémů. Ale osobně si myslím, že k vykreslení jednoho obyčejného i nevšedního dne z života hrdinů, může vést k zamyšlení či uvedení na cestu k určitému poselství. Pokud nejste takový čtenáři, kteří za každou větou, odstavcem hledají skrytý smysl, nemusíte si poselství všimnout. Mě naopak kniha přinesla jedno jediné poselství a to takové, že jsem se zamyslela nad svým současným milostným životem. Ale abyste pochopili tuto myšlenku, musíte si knížku přečíst, protože o svých problémech Vám zde vyprávět nebudu (smích).

Proč ano a proč ne


Musím konstatovat, že na knize mi vadila jen jedna věc, a to předvídatelnost dějové linky. Závěr každého vyprávění je čtenáři znám hned od začátku, není zde náznak překvapení či zvratu. Ale opět se může jednat o moji jasnozřivost a umění nitrozpitu. Možná je to tím, že jsem měla předtím přečtené už obdobné knížky i od Greena a tušila jsem, jak to celé dopadne. A nebo se u mě rozvíjí nějaký šestý smysl. Každopádně, příběh je zajímavý, pokud od něj nečekáte spasení, ale jen odpočinek a naladění na vánoční atmosféru. Však za každou knížkou se nemusí skrývat moudrost světa.


Nicméně si myslím, že knihu s tématem prvních lásek, bolesti, zvratů a problémů středoškoláků, i přes jejich chyby a dospívající problémy, každý z nás jistě ocení. A to z toho důvodu, že si můžeme zavzpomínat na naše trápení, nebo jako v mém případě, se zamyslíte a zjistíte, že ty milostné problémy jsou jen kraviny, které nepotřebují řešit a začnete si užívat a vážit toho, co máte doma. 

Příběhy jsou čtivé, svižné a s humorným laděním. Rozdíl mezi povídkami se stírá a hrdinové příběhů jsou vykresleni totožným způsobem. Celé to působí uceleným dojmem. Není zde ani rozdíl mezi autorským stylem. Nepoznáte, jestli zrovna čtete část od Greena nebo Myracleové. Povídky jsou sice uvozeny titulní stránkou odkazující na jejich název a autorské zpracování, ale to vůbec nevadí. Při četbě máte pocit, že čtete knížku od jednoho autora. A to se mi na celém příběhu líbilo nejvíce. Jak dokáži tři autoři sjednotit svůj styl a napsat duševně jednotný text? Záhada nevyřešena.

Co mě motivovalo si knížku koupit?


Bezesporu to byla jeji lesklá modrá obálka se třpytivými vločkami. Ano, všechny příběhy jsou krásné, plné Vánoc, nového přátelství, dobrodružství a zázraků. Zařadila bych ji mezi oddechové čtení, neurazí a neodradí. Knížka mě vtáhla do vánoční atmosféry, ale dokonce jsem se při čtení i zasmála. Osobně si myslím, že cílem povídek nebylo podat hlubší smysl a zamyšlení, ale především pobavit, navodit vánoční atmosféru a upozornit, že i když se nám někdy nedaří, tak se může vše obrátit k lepšímu. A to díky našim strážným andělům. Mohou se dít zázraky, jen na ně musíme věřit, doufat a pozitivně myslet. 

Pokud si chcete odpočnout a naladit se na Vánoce, rozhodně neváhejte a knížku si kupte nebo půjčte. Co takhle místo tradičního stresu na Štědrý den, zapálit si v krbu, dát si nohy do tepla, vzít si oblíbený hrneček s čajem a začíst se do knihy. Sněhu se asi v našem podnebí nedočkáme, tak si o něm aspoň přečtěte!

pondělí 12. prosince 2016

Čím udělat knihomolovi radost na Vánoce?

Vánoce se kvapem blíží a my jsme se rozhodly sepsat pár nápadů na to, jak chytře nadělit praktické dárky pro knihomola. A co víc, můžete si je zkusit vyrobit sami! Tedy alespoň některé z nich.

Říkáte si, že pro knihomola jsou dárky nejlehčí ze seznamu? Že koupíte knihu a je hotovo? No jo, ale jakou knihu by chtěl/a? Máte seznam toho, co už má v knihovně, aby nedošlo například k takovému faux pas, že by měl/a jednu knihu hned dvakrát? Víte, jaký je čtenářský vkus knihomola, kterého se chystáte obdarovat? Ne? Tak tady se zastavím a pokusím se vše uvést na pravou míru. Existuje mnoho vkusů, na filmy, seriály, oblečení a samozřejmě i na knihy. Takže pokud neznáte jeho či její vkus, oblíbený žánr, raději bych se do koupi náhodné knihy nepouštěla. 

Vybavení zázemí pro knihomola

Čím ho/ji ale jistě můžete potěšit, mimo koupě knihy, je klasické a nutné vybavení knihomola. Začneme od těch největších, které se prodávají a skončíme těmi menšími, které si spolu vyrobíme. Pokud byste chtěli být extra štědří, jistě by knihomola potěšilo místo, kam by se rád po dni práce schoulil s knihou a čajem. Já například mám takový svůj koutek, ve kterém je kulaté ratanové křeslo, elektrický krb, hebká deka a dostatečné množství polštářů. Takže si klidně vyberte cokoli z toho, například je hezké nechat potisknout povlak na polštář pěkným knižním citátem, nebo potah na křeslo se vzory písmen či novinových článků...


K četbě neodmyslitelně patří šálek dobrého čaje či kávy. Nechte se touto myšlenou inspirovat, protože každý správný knihomol si jistojistě ke knize vaří kotel čaje. Víte co je pro knihomola noční můrou? Bezpochyby to, když se začte do knihy a ztratí pojem o čase a vzápětí zjistí, že čaj je už úplně studený. Poté musíme absolvovat ten rituál znovu - zvednout se, jít si dát čaj ohřát nebo uvařit nový. Ale co dělat pro to, aby čaj vydržel co nejdéle teplý a udržel nás při smyslech, tedy bdělé?

Řešením by mohla být samoohřívací konvička na čaj či klasická keramická konvička s podstavcem na svíčku, která udrží tekutinu stále ohřátou. A jako bonus svíčka ještě navodí relaxační atmosféru. Pro knihomola jako dělané!

Dalším nápadem na dárek jsou tašky s knižním citátem či trička, které například najdete na stránkách www.martinus.cz

Na e-shopu Knižního vesmíru mě zaujaly právě tematické tašky a polštáře (viz obrázky).





Dostáváme se k těm menším a možná i více ceněným. A proč? Protože je může vyrobit každý s přístupem k jehle, niti a přebytečných látek a dobře, s alespoň trochou zručnosti či píle vytrvat a práci dokončit. Zapojte svou fantazii. Výsledkem bude originální a jedinečný dárek, u kterého se, a to Vás upozorňujeme předem, často navztekáte.

Tak se dáme do toho. Jak ušít vlastní obal na knihy či váček na čtečku a menší tiskoviny?

Co potřebujeme hned na začátek:


Látku (můžete koupit i v obchodě, nebo prohlédnout domácí zásoby, lze ušít i ze starých triček a jiného oblečení).


Já jsem našla doma staré prostěradlo, takže jsem zvolila jako ukázkový obal tuto látku. Asistoval mi u toho i kocour a dohlížel na celou výrobu.

Odpovídající barvu niti (nesmí se ale trhat), jehlu, křídu a špendlíky.

Nůžky a nakonec třeba nějaké zdobení (krajky, stužky, knoflíky, nášivky a jiné).

Jako poslední potřebujeme samozřejmě knihu, na kterou obal budeme moci šít. Pokud má kniha zvlášť přebal, jen dobře, snadno si podle něho můžete naměřit velikost. 

1) 

Naměříme si velikost obalu podle knihy, musíme počítat se hřbetem a tloušťkou knihy, dále nahoře i dole připočítat tak 5 cm na zahnutí na každé straně, po stranách tak 10 - 15 cm na zahnutí obalu. To nám určuje právě tloušťka knihy. Pokud máte originální přebal jako podklad, tak zde už strany na zahnutí jsou, proto je měření jednodušší.

Kraje si našpendlíme kousek od konce zahnuté látky. Posadíme si na látku knihu a klidně si ji vyzkoušíme zahnout a upravit do konečné podoby obalu.

2) 


Pokud nám měření sedí, ušijeme horní, dolní zahnuté okraje a levý okraj. Můžete zvolit šicí stroj. Kdo nemá, bude mu to trvat o něco déle, ale výsledek bude stejný. Jednoduchým stehem ušijete i v ruce.

Dalším krokem je levou stranu přehnout těch 10 - 15 cm podle typu knihy na záložku a sešít strany k sobě. 

Vyzkoušejte si zda se kniha vsune bez problému dovnitř.


3)

Třetím krokem je pravý okraj, přehneme jen na zarovnání a přidáme k němu krajku, či jiný komponent (stužku apod.). Přišpendlíme ke spodní části. Doprostřed umístíme ještě očko z gumičky či háček.

Takto zašijeme. Zkusíme navléct knihu do obalu a přehnout spodní vrstvu s krajkou nahoru.

4) 

Jako poslední přidáme knoflík či jiný komponent, který bude držet gumičku či háček. Lze například knoflík našít ještě na kytičku, výšivku či něco jiné. Viz konečný obrázek.

Na internetu naleznete různé videonávody na kytice ze stužek, které jsou elegantní a výroba jednoduchá.

Výsledný obal ještě přežehlíme přes jinou látku, aby neměl zmačkaný dojem.

S obaly si lze vyhrát a tohle je podle mě jeden z jednodušších možných druhů, samozřejmě ho lze udělat dvojitý a vycpat tvrdšími deskami, či našít nějaké složitější vzory nebo vlastní podpis. Fantazii se meze nekladou a klidně vymýšlejte jiné a nové verze.

Nakonec přikládám jiné druhy, které se mi zatím podařilo vytvořit a jak hezky se v nich knihy vyjímají. Nechte se inspirovat. Budu ráda, když zanecháte komentář či připomínku a hlavně pošlete foto a pochlubte se vlastní tvorbou. :)

Další druhy obalů domácí výroby.


čtvrtek 8. prosince 2016

Druhý adventní víkend ve společnosti Charlese Dickense: Vánoční koleda, příběh o naději a příčinách lidské zatvrzelosti

"Jednou, bylo to zrovna na Štědrý den, nejlepší den z celého roku, seděl starý Skruž v kanceláři a pracoval. Bylo studené, nevlídné a mlhavé počasí. Slyšel, jak lidé venku na dvoře přešlapují zimou, viděl, jak si mnou ruce, jen aby se trochu zahřáli. Hodiny na věži právě odbily třetí, a už se začalo stmívat. Ale co to povídám, stmívat! Vždyť nebylo světlo ani ve dne, jen světlo svícnů z oken kanceláří barvilo rudými skvrnami hustý, nahnědlý vzduch. Mlha se drala a vnikala každou skulinkou dovnitř, a byla tak hustá, že londýnské domy vypadaly jen jako své pouhé stíny. Kdo viděl ten zčernalý mrak, valící se a halící všechno kolem, mohl si málem myslet, že příroda vaří mlhu někde docela blízko."

Originální název: A Christmas Carol
Žánr: Beletrie, Populární literatura, pro čtenáře od 12 let
Autor: Charles Dickens

zdroj: www.google.com/images

Překlad: Jan Váňa
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 112
Rok vydání: 2016, vydání originálu 1843
Anotace:
Proslulý příběh o starém lakomci, obchodníkovi Ebenezerovi Skružovi, kterému duchové ukážou svět chudých, a změní tak jeho smyšlení. Příběh vypráví o hamižném obchodníkovi, který má rád jen svoje peníze a ani o Vánocích neumí být a nechce být štědrý. Miluje jen jedno, a to jsou peníze! Hromadí je, škudlí, kde se dá. To se má však brzy změnit. Ve vidině ho navštíví jeho zemřelý společník Jakub Marley. Tajemným hlasem mu prozradí, že se mu zjeví na Štedrý den tři duchové, kteří mu mají pomoci stát se lepším člověkem, pokud on sám bude chtít. Ke Skružovi skutečně postupně přijdou záhadní návštěvníci - duch minulých Vánoc, duch letošních Vánoc a duch příštích Vánoc. Návštěva připomene lakomci jeho dětství, zavedou ho do chudé rodiny jeho písaře a ukážou mu, jaké štěstí prožívá o svátcích jeho nemajetný synovec se svými děti. Poslední duch odhalí obchodníkovi děsivou budoucnost ... Zlému lakomci spadnou klapky z očí a rozhodne se pro zásadní životní změnu.

Vánoční koleda: o čem je?
zdroj: www.google.com/images


Vánoční koleda je povídka od anglického spisovatele Charlese Dickense o lakomém, chladném až necitelném a mrzoutském Ebenezeru Skružovi a jeho nápravě poté, co ho navštíví duchové o Štědrém večeru. Kniha byla poprvé vadána 19. prosince roku 1843, takže sami musíte uznat, že se nám do rukou dostává velice staré dílo, které se těší velké oblibě, hlavně o Vánocích. Prvně vyšla s ilustracemi Johna Leeche a setkala se, jak už to bývá, s úspěchem a oslavou ze stran kritiků, samozřejmě se našli mezi nimi i tací, kteří neoplývali nadšením.

Z historického pohledu byl příběh vnímán jako obžaloba industriálního kapitalismu v 19. století a jako vrácení hodnoty svátkům a veselí ve Velké Británii a Americe po období pochmurnosti, strachu a útlaku. Jak už jsem psala výše, povídka Vánoční koleda byla a je stále populární a tak se dočkala i své filmové, operní , baletní a muzikálové adaptace.

Inspirační zdroje oblíbené povídky

Více co vedlo Dickense k napsání Vánoční koledy? Bohužel inspirace k napsání povídky vycházela z hluboce ponižující zkušenosti samotného Charlese z dětství. Celý svůj život autor oplýval sympatiemi k chudým, a to zejména k dětem (zde můžete vidět návaznost na knihu Oliver Twist) a jako inspirační zdroj mu posloužili příběhy Washingtona Irvinga o tradičních anglických Vánocích. Oproti předchozím literární tvůrcům se Dickens věnoval, nikoli zidealizované oslavě vánočních svátků, které představovali blahobyt, radost, plné talíře jídla a pestrost dárků, ale právě své vizi svátků, tak jak ve skutečnosti probíhali očima "skutečné" veřejnosti, která tvořila 90% obyvatelstva.

zdroj: www.google.com/images
Jelikož si Dickens prošel propadem v sociálním žebříčku, od zatčení a uvěznění jeho otce kvůli dluhům, práci v továrně, přestěhování do nocležny, opuštění školy až po zastavení sbírky knih, musely se životní zkušenosti nedílně objevit i v jeho tvorbě. Byl mladý, frustrovaný a psychicky nevyrovnaný, stal se svědkem sociální nespravedlnosti a chudoby. Možná právě z toho důvodu se snažil na vánoční svátky pohlížet jako na zdroj obnovení sociální harmonie a pohody, které se v moderním - kapitalistickém světě ztratily, nebo byly potlačeny.

Historie prvních písmenek

Světlo světa spatřila první písmenka povídky Vánoční koleda v říjnu 1843, byla dokončena za necelých šest týdnu. Knihu vydal na vlastní náklady, což byl velice riskantní krok, myslel si, že pokud se takto rozhodne vydělá mu kniha více peněz, které nezbytně potřeboval. Původní knihu vydalo nakladatelství Chapman and Hall v polovině listopadu 1843, svázána byla v černém obalu se zlatou ořízkou stránek. Kniha byla ilustrována čtyři velice nákladními, rukou malovanými rytinami Johna Leeche. Zajímavostí je, že prvních 6 tisíc kopií knihy se prodalo za cenu 5 šilinků hned na Štědrý večer. Stala se pro Dickense novým startovním žebříčkem v jeho upadající spisovatelské kariéře.

Pohádka nebo prozření?

Když se podívám na sumarizaci Dickensova života výše musím se, chtě nechtě, zamyslet nad otázkou zda je Vánoční koleda pohádkou nebo se jedné o prozření a obraz soudobé společnosti? Bezesporu zde najdeme pohádkové motivy, jako jsou duchové, magické číslo 3 a samozřejmě tajemné, magické prostředí. Ale opravdu povídka vypráví o magickém čase Vánoc, kdy se mají všichni rádi, všude je "bohatství" a lidé dostávají dárky? Nebo se jedná o sociální povídku zaměřenou na lidské drama s cílem ukázat a hlavně prozřít, že i když jsou Vánoce krásné svátky, tak ty svátky dělají samotní lidé. Kouzlo Vánoc se nevzalo z čista jasna, ale ochota, milé tváře, vstřícnost, pokora, snaha pomáhat, trávit tento jedinečný čas s blízkými a snažit se být užitečný, to je to pravé koření štědrých Vánoc.
zdroj: www.google.com/images

I když se to teď zdá nepravděpodobné, z každého z nás se může stát hamižný a otravný Skruž. Je jen naše volba jak se k životu postavíme, zda se vydáme vpravo po uhlazené a krásně rovné cestě a stane se z nás zlý, malicherný a závistivý člověk a nebo se otočíme vlevo, kde uvidíme cestu trnitou, s výmoly, plnou nástrah, zatáček a temných zákoutí. Mějte na paměti, že právě tato cesta z nás děla ty dobré osůbky, kterými se snažíme celý život stát. A přece trocha té námahy za krásný a spokojený život stojí ne? Posuďte sami a nechte se inspirovat příběhem Vánoční  koledy.