čtvrtek 20. října 2016

O krásce a zvířeti trochu jinak

,,Chlapec naposledy vydechl a jeho ruka zůstala bezvládně viset v mých prstech. 
Já ho přesto nepouštěla a hladila jsem ho po vlasech, dokonce i poté, 
co ho Tamlin pustil a ustoupil o pár kroků od stolu. 
Cítila jsem, jak se na mě dívá, ale ruku mrtvé víly jsem držela dál. 
Netušila jsem, jak dlouho trvá, než duše v těle pohasne. 
Stála jsem v kaluži krve, dokud nevychladla, a držela jsem 
chlapcovu hubenou ruku a hladila ho po vlasech, a v duchu jsem se ptala, 
jestli věděl, že lžu, když jsem přísahala, že získá zpět svá křídla, a jestli je opravdu znovu získal, ať už se odebral kamkoli..."

(MAAS, Sarah J. Dvůr trnů a růží, s. 161)




Autor: Sarah J. Maas
Originální název: A Court of Thornes and Roses 
Série: Dvůr trnů a růží (1.)
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo


Anotace


S mladičkou Feyre se ocitáme v zemi zvané Prythian. Rozdělena je na dvě hlavní území - Říši smrtelníků a víl, nadpozemských bytostí mnoha podob oplývající nebezpečnými silami. Devatenáctiletá dívka se po smrti matky a zmrzačení otce stala jedinou živitelkou rodiny. Její sestry mají totiž až moc vytříbený vkus. Feyre je tak jediná, kdo obstarává jídlo lovem. Jednou při své několika hodinové seanci v zimě a na sněhu narazí na kořist, která by znamenala plné břicho a teplo pro její rodinu. Laň neviděla v těchto končinách už pěkně dlouho. Odhodlaná neodejít domů s prázdnou, utká se kvůli tomuto jedinečnému úlovku s jiným predátorem, který si na laň bude klást také nárok - s vlkem. Ukáže se však, že nešlo o obyčejného vlka. Feyre zabila vílu, která se vydala do říše smrtelníků v podobě zvířete.


Dívka pozná svoji chybu, když ji za trest odvleče za zeď jiný podivný tvor. Ocitá se tak v úplně jiném světě a musí se naučit žít mezi vílami, kterým vládne Tamlin. Mocný, děsivý a nesmrtelný. Feyre od malička vštěpovali nenávist vůči těmto bytostem, ale co má udělat, když se tento cit pozvolna začne přetvářet v něco jiného, lásku? Má se tomu poddat a bojovat za ten tajuplný a pro smrtelníky nehostinný svět nebo nový cit ke svému únosci zapřít a utéct?



Pohádka naruby 



I když všichni dobře známe příběh Krásky a zvířete, ze začátku jsem si tento námět moc nepřipouštěla. Ba ani jsem netušila, jak detailně jej autorka nakonec využije. Když příběh v druhé polovině knihy začal gradovat a konečně se tam vmísila ona pohádková kletba, zůstala jsem koukat doslova s otevřenou pusou. Velmi příjemně mě to překvapilo a všechno do sebe najednou perfektně zapadalo. To, jak byla kletba podána a v jaké chvíli, mě naprosto uchvátilo. Z počátku opravdu nevypadalo, že by tam tento motiv mohl nějak více fungovat, a proto je klasický námět nakonec velice vítaný.

Kniha má přes čtyři sta stran a každá je svým způsobem poutavá. Na každé stránce nenajdeme akci, ale také popisy, jemné detaily, kterých je potřeba si všímat. Hodně času autorka věnuje rozvíjejícímu se citu mezi Feyre a jejím pánem Tamlinem. Někdo by mohl říci, že jejich vzájemné sympatie jsou trochu nepochopené vzhledem k poměrům ve světě a podvědomí o těchto vznešených bytostech u obyčejných lidí. Přesto tahle část v knize je potřebná a mně vůbec nevadila. 

Oblíbenou pasáží se pro mě staly slavnosti v říši víl. Noc ohňů neboli Calanmai je jednou z událostí vílí mytologie v příběhu. Oznamují začátek jara a v knize jsou tyto slavnosti zakončeny Velkým obřadem. Feyre byl vstup na tuto událost zakázán z jednoho prostého důvodu. Bylo by totiž hned jasné, koho by si Tamlin k rituálu nejraději vybral. Kdo ví, jestli by tím Feyre vyděsil nebo naopak. Ale je jisté, že když někomu výslovně zakážete vstup, udělá právě pravý opak. Tato část příběhu je moje oblíbená. Mezi hlavními postavami to pořádně zajiskřilo a uvolnilo napětí.


Mužský protějšek krásky?


Z postav mě nejvíce zaujal charismatický Tamlin - zvíře, i když já osobně bych ho spíše označila za krasavce. Zdá se, že kvůli absenci své někdejší moci působí zlověstně jen z vyprávění jiných. Naopak pro hlavní hrdinku je to spíš on, kdo je jejím zachráncem. Působí vznešeně, trochu tajemně a představuje zlomeného muže - vílu, který vlastně není tak hrozivý, jak si Feyre zpočátku myslela. Prostě ideální kandidát na záchranu!

Menší výtku mám k mentální nedospělosti hlavní hrdinky. Ze začátku se mi zdála tak trochu plastická. Nedokázala jsem jí uvěřit tu nehoráznou kuráž a tak trochu nezdravé sebevědomí, když prostředí, ve kterém vyrůstala a okolnosti, které ji přiměli k lovu, nasvědčovali naopak o skromnosti a laskavosti. Ostře se vyhoupla až tehdy, kdy se ocitla na nepřátelském území. Jakoby si najednou uvědomovala vlastní důležitost v celém příběhu. Představovala zde jediného smrtelného člověka, obklopená byla jen magickými bytostmi, kde každý měl nějakou nebezpečnou moc a fakt, že si i v této říši hraje sama od sebe na hrdinku, mi přišel trochu nereálný. Tipovala bych, že v takové chvíli bude, jak se říká, "držet pusu a krok".  Ale to se nestalo a zase na druhou stranu musela projevit trochu odvahy, měla-li být tou, která prolomí kletbu. 


Celkový dojem?

Plusové body dávám autorce za to, že nechala hrdinku projít růžemi a zároveň i trním, jak napovídá název, a dohnala ji až na pokraj smrti kvůli lásce. Což je opět motiv hodný pohádek.  

Řekla bych, že v této knize platí "zlatý střed", konec knihy byl už trochu více předvídatelný a také vleklý řekla bych. Akce tam nechyběla, ale vše se prodlužovalo a natahovalo. Každopádně se mi to, jak se autorka nově zhostila klasické pohádky, velmi zamlouvalo. Některé strany jsem doslova hltala, u jiných jsem koulela očima a u některých jsem se i zasmála či naopak byla ohromená. Z mého čtenářského zážitku bych řekla, že kniha obsahuje od všeho kousek a každý by si v ní mohl najít tu svoji růži.

Rozhodně se těším a nenechám si ujít další pokračování, které by mělo vyjít v roce 2017. 

Okomentovat