sobota 31. prosince 2016

Nadílka roku 2016

Konec roku 2016 se nenávratně blíží a to je ten správný čas se na chvíli pozastavit a zamyslet se nad tím, co jsme prožili. Uplynulý rok byl, co se čtení knih týká, zlomový. Konečně jsem nemusela číst nic povinného do školy a měla jsem volnou ruku ve výběru, a že jsem toho využila! 

Zařídila jsem si novou knihovnu a od dubna do prosince mi přibylo více jak třicet nových knih. S tím se také dostavila krize. Protože jsem najednou mohla číst, co jsem chtěla a tak jsem nakupovala a nakupovala a chtěla samozřejmě vše přečíst hned. Pak mi ale jedna kniha začala splývat s druhou a já byla nenasytná. Stal se ze mě takový knihomolský žrout. Ke konci roku jsem konečně zpomalila a naučila se využívat čas tak, aby došlo na všechny knihy, které mě zajímají. A představa, že stále mám v knihovně ty, které na mě čekají, je velice příjemná. 


Takže otázka zní, které ty knihy stojí za to vypíchnout?


S Jeskou jsem se vydala do východoindických ulic, abych přetrpěla všechny strasti jejího chudého chundelatého života. Hned od narození byla opuštěna, sama a hladová na pokraji smrti. Jenže stalo se něco nečekaného. Ujal se jí samotný Dalajláma. A od toho také získala svoje nové jméno - JEjí Svátost KočkA (JESKA). Jeska se tak ocitá v novém prostředí a musí samozřejmě prozkoumat každou jeho píď. Setkává se s Dalajlámovými hosty, učí se životu mnichů a dopřává si potěšení nového života, který se jí tak znenádání otevřel. Život plný prosperity vlastního srdce. Zároveň se však dozvídá životní moudra a duchovní cestu jejího zachránce. 

Poprvé jsem tuto kniha četla ve formátu e-knihy a nosila jsem si ji ve čtečce všude sebou na cesty. Byla jako takový můj tichý spolucestující. Motivační knihy nemám ve zvyku číst, ale příběh čtyřnohého mazlíka mě, asi kvůli svému vlastnímu kocouřímu podnájemníkovi, unesl. Letos mi Ježíšek nadělil i hmotnou verzi knihy plus další dvě pokračování. Jako milovnici koček mě tento příběh vyprávěný právě z pohledu kočky velice uchvátil. Aniž to doopravdy vnímáte, podprahově se Vám navíc dostává učení základů buddhistického přístupu k životu. K tomu je příběh místy vtipný, místy poučný a místy motivační. Neměla jsem to srdce psát na něj recenzi, ale možná právě to v novém roce změním. 

Co dalšího bych chtěla změnit v roce 2017 je jistě čtení v angličtině. Letos se mi povedlo rozečíst jen dvě knihy v angličtině. Nakonec až tu třetí jsem úspěšně dočetla, což jste mohli zjistit v článku Políbená Sněhem 

Takže si dávám závazek, číst více knih v angličtině. Připravenou už mám Heartless od autorky Měsíčních kronik Marissy Meyer, které jsem také našla letos pod vánočním stromkem. Příběh Catherine je retellingem nebo spíše prequelem (to, co se odehrálo před příběhem) Alenky v Říši divů. Jsem zvědavá na její stranu příběhu. Co vlastně předcházelo tomu a jak se z dívky s hlavou plnou snů  a srdcem překypujícím láskou stala zlá královna? Co tak špatného zažila, že si celá říše zaslouží její krutosti? Snad se dozvím už brzy. :) Mám tendence soucítit se zápornými hrdiny, když je mi jakožto čtenáři odhaleno jejich zlomené nitro. A mám tušení, že Catherine je přesně tento případ.


Když už shrnuji ten uplynulý rok, který za pár hodin odbije svůj konec, musím zmínit nejen ty kladné knihy, ale také ty, které mě tak trochu zklamaly. První z nich je série Selekce. Vím, že je spoustu zastánců této princeznovské alá Hunger games série. A neříkám, že by celá byla špatná, ale já jsem z ní měla protichůdné pocity a hlavní hrdinka mě spíše štvala, než abych se s její postavou sžila. Příběh byl poměrně jednoduchý, a i proto se knihy čtou rychle. Není to vždy špatně a neříkám, že bych si ji nepřečetla znovu, ale byla pro mě spíše takovou oddychovkou, než tím, co do ní vkládají jiné články opěvující její slávu.

Podruhé jsem byla zklamaná z Rudé královny od autorky Victoria Aveyard. Atraktivní obálka s lesklým povrchem koruny mě navnadila a navodila asi až moc velká očekávání. Knihu jsem nedočetla, možná jsem jen byla přehlcená tímto žánrem, třeba by čtení v pozdější době mohlo změnit můj názor, kdo ví. Uvidíme. Ale podobně jako Selekce, kdy také přebaly pokoušely moji představivost, nakonec mi něco v příběhu stejně chybělo.

Hlavní hrdinka velice snadno zapomíná na svoji minulost a na to, jak se cítila vůči druhé nadřazenější populaci. Rychle přepíná mezi pomstou a láskou. Mezi tím, jak se rozhoduje mezi dvěma princi, a Selekcí je jistá podobnost. Nerada nějaké knihy přirovnávám k jiným, ale tady se to docela nabízelo. Námět knihy je přitažlivý, nicméně vývoj událostí docela předvídatelný. 

Kniha se opět četla velmi rychle, skoro by se dala zvládnout na jeden zátah. O to více mi ale děj přišel uspěchaný. Někde by se přímo vyjímalo, kdyby autorka zpomalila a zaměřila se více na detaily. Myšlenkové pochody hlavní hrdinky jsou takové přímočaré a působí naivně.


Ke knize se nejspíše vrátím zase s odstupem času 


Poslední ze zmíněných zklamání je Mrazivý oheň, recenzi si můžete přečíst zde. Její obal je překrásný, hned zaujme a možná proto vyznívá jako růžové brýle. Ty se čtenáři ale začnou vyjasňovat čím víc čte. Námět se nicméně velice líbil, i když mi hlavní hrdinka nepřirostla k srdci. Autorka Amanda Hocking napsala předchozí sérii Svět Tryllů, která se nedá s touto knihou srovnávat, ač to má být její pokračování. Svět Tryllů je dynamický a propracovaný. Námět a prostředí je velice přitažlivé a dodávalo mi mnohé inspirace na kreslení. Ale Mrazivý oheň mi přišel chaotický a pro čtenáře, který například tu předchozí sérii nečetl, nezajímavý z hlediska zápletky. Prakticky mu není nabídnuto žádné rozuzlení ani nitky náznaků, které by se mohly prolínat. Je to změť různých událostí, o kterých nemá čtenář potuchy, jak spolu mohou souviset.

Zakončím shrnutí mojí nej fantasy sérií.

V mém oblíbeném žánru urban fantasy i po přečtení jiných sérií stále vítězí Patricia Briggs. Do knihovničky mi například přibyly díly ze série Kate Daniels či knihy od Nalini Singh. Ale právě díky automechaničce Mercedes Thompson, kterou stvořila Patricia Briggs, jsem se poprvé s tímto žánrem setkala a její svět plný monster mě vtáhl do sebe. Rozhodně se v roce 2017 těším na návrat této nebojácné kojotí měňavkyně (dokáže se proměňovat v kojota díky krvi svých předků - amerických domorodců) v pořadí desáté knížce. A tady předávám slovo blogerce Áje, neboť mi něco říká, že k této sérii by měla také hodně co říci. 

(Hodně čtecích úspěchů v roce 2017 Vám přeje blogerka Maia)


Jedna série mění svět


Pokusím se navázat na Maiu a přidat chválozpěv k autorce Patricie Briggs. Knihy od ní o Mercedes se mi strašně moc líbily, přivedly mě na scestí a ukázaly mi i jiný literární svět. A za to samozřejmě vděčím Maie. Dříve jsem četla hlavně "historické" romány nebo knihy objevující se ve světovém literární kánonu. Možná to souvisí s mým předchozím studiem. Ale v mém čtenářském repertoáru se objevily knihy od Julese Verna, Emily Brontëovou až po Karla Čapka.

Sérii s Mercedes nemůžu jen chválit. Musím bohužel uznat, že poslední knížku jsem dočítala už jen velice obtížně. Možná to bylo tím, že jsem celou sérii (9 knih) přečetla za necelé 3 měsíce. Ale k poslední knize jsem se musela už nutit. Nebo mě mrzelo, že svět Mercedes končí a uzavře se do té doby než vyjde dlouho očekávaný díl, který se má odehrávat v Praze? Netuším, ale rozhodně se k četbě této "krátké" série opět jednou vrátím, potom Vám můžu napsat své dojmy (smích).

Vánoce, období zázraků a čtenářské pohody


Rok 2016 byl i pro mojí čtenářskou "kariéru" klíčový a zlomový. Četla jsem samé povinné texty do školy a nyní se přede mnou otevřela kouzelná brána ostatních literárních textů. Samozřejmě knihu, ke které se neustále vracím a kterou zbožňuji je Nebe nezná vyvolených od Remarque a už dříve zmíněný Malý princ. Letošní Vánoce mi také přinesli kouzelnou Vánoční koledu od Charlese Dickense. Tu jsem si přečetla už po několikáté, ale letošní novinkou bylo, že jsem se podívala na její nové filmové (animované) zpracování v televizi. A rozhodně doporučuji. Nejsem si jistá jestli se jedná o pohádku a s jistotou můžu říct, že ducha Vánoc bych opravdu nechtěla potkat, ale mohu potvrdit, že kreslené zpracování rozhodně stojí za to!

Rok 2016 mi vrátil chuť a radost z focení. Možná jste si všimli, že naše recenze jsou často doplněny o autentické "naše" fotografie. Jsem ráda, že z počátečního zklamání, že asi nikdy nebudu fotit jako pravý fotograf mě opět navštívilo nadšení a k focení jsem se vrátila. Vždyť o co jde, možná nefotím profesionálně, ale člověk musí a měl by dělat to, co ho naplňuje a dodává mu sílu.

Rok 2017: dejme si reálná předsevzetí


A jaké je moje předsevzetí na čtenářský rok 2017? Číst, číst a číst. Ať to bude cokoli, ať to bude kdekoli a s kýmkoli. Jediné co mě v poslední době drží nad vodou a na co se vždy mohu spolehnout  jsou krásné příběhy v knihách. Čeká mě samozřejmě spousta práce na diplomce. Ale myslím že i čtení díla Stiega Larssona si užiji. Sice se mi nechce číst už povinnou četbu, kdo studoval určitě ví o čem mluvím. Ale bohužel i v životě se objevují věci, které je potřeba překovat a potom z toho má člověk daleko větší radost! Pokud zdárně (a já doufám, že ano:D) dokončím školu posunu své plány dál!

Jako druhé předsevzetí si dávám, abych si konečně zařídila svojí vysněnou a dlouho očekávanou knihovnu. Na začátku roku 2016 jsem se přestěhovala a vzala jsem si sebou jen pár svých oblíbených knih. V současném baráčku nemám místo a ani čas na to vybudovat si svůj koutek na čtení. Moji miláčkové zůstali s mými rodiči. Jsou tedy ve školce ale jako správná knihová maminka si je musím vzít k sobě zase pod křídla. Tudíž, v Novém roce si pořídím knihovnu, křeslo a konečně převezu své "milášky".

Co ještě, ještě dodat?


Za sebe Vám také přeji krásný a úspěšný start do nového roku 2017. Začíná nám rok ohnivého kohouta a necháváme za sebou rok ohnivé ovce, který jak jistě víte nebyl vůbec úspěšný pro zamilované páry a celkově pro životní rozhodnutí. Ač je kohout zvíře naparovačné, doufám, že se Vám splní všechny přání a objevíte spoustu zajímavých knih! Přebalům zdar a chvála Guttenbergovi! (Vám přeje blogerka Aja)






Okomentovat