středa 30. listopadu 2016

První adventní neděle za námi a další tři před námi. Jak jste sváteční čas trávili vy?

Přemýšleli jste někdo, co znamená slovo advent? Slovo advent pochází z latinského slova adventus, neboli příchod. Symbolizuje začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Pro křesťany advent znamená dobu radosti a očekávání příchodu Spasitele. Snad v každé rodině probíhají přípravy na Vánoce, pro nás nejkrásnější období v roce. Tato doba nás často nutí k zamyšlení, rozjímání a kalkulaci uplynulého roku. Ze všech sil se snažíme o zklidnění, i když nákupní centra svědčí o davovém šílenství v nakupování dárků.

Adventem by měla začínat doba půstu. Možná, ale pro čtení to rozhodně neplatí. Pro nás je prosinec období, kdy se snažíme číst knížky, na které jsme během roku neměly čas nebo je máme oblíbené od dětství, třeba jako Malého prince nebo Alenku v říši divů.

Advent je zkrátka magické období a rozhodně si ho nesmíte nechat zkazit okolním stresem a nutným lítáním po dárkách. Uklidněte se, otevřete svou mysl, uvařte si kakao a otevřete si knížku, o které už dlouho sníte, že si ji přečtete a nikdy na to nebyl čas…

Máme pro Vás pár tipů na takové to pohodové čtení, a jelikož jsme dvě blogerky tvořící obsah tohoto blogu, přinášíme Vám i dva inspirativní typy na čtení. Pohodlně se usaďte a nechte se inspirovat - blogerky Anička a Market.

Malý princ s nezapomenutelným příběhem 


Co mě na Malém princi děsí a zároveň fascinuje? Proč jsem sáhla při první adventní neděli po Malém princovi od Antoine de Saint-Exupéryho? Odpověď na otázku je velice prostá a má tři opodstatnění. Když jsem Malého prince četla poprvé bylo mi okolo osmi let, vnímala jsem ho jako pohádku o malém chlapci, který si žil svůj sen. Podruhé jsem se k malému princi dostala při maturitě, vybrala jsem si ho jako jednu z knih do povinného seznamu četby. Malého prince už jsem nevnímala jen jako pohádku, velice mě překvapilo, kolik se v něm skrývá filozofického moudra. Tehdy jsem si napsala o Malého prince Ježíškovi a dostala jsem krásnou knihu s ilustracemi z antikvariátu a založila si ji na čestné místo do knihovny. A konečně moje třetí seznámení s Malým princem proběhlo v druhém ročníku bakalářského studia. A mě konečně došlo, že v této knize nejde jen o pohádku, sny, nevyřčené touhy, ale o filozofii sloužící k zamyšlení. Mentálně jsem dospěla a mým životním krédem se stalo "Co je důležité je očím neviditelné." Od té doby mě Malý princ doprovází každý rok, většinou v adventním čase, kdy se snažím rekapitulovat uplynulý rok.

Nemusím zde asi vypisovat, o čem Malý princ je. Chtěla bych Vám vyprávět příběh samotné knihy. Malý princ (francouzky Le petit Prince) spatřil světlo světa poprvé v roce 1943. Řadí se mezi nejznámější literární dílo francouzského spisovatele, který byl rovněž nadějným pilotem, Antoina de Saint-Exupéryho. Zároveň se jedná o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury odkazující metaforicky na světovou válku. Kniha je prošpikována četnými metaforami a přirovnáními.
zdroj: www.google.com/images

Celý příběh se točí kolem vyprávění pilota (zde můžeme spekulovat jestli se nejedná o samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře. Setkává se s Malým princem, který se vydal do světa z rodné daleké planetky. Knihu, děj a samotnou atmosféru z četby doprovází autorské kresby, shrnující základní dějovou linku příběhu. Zajímavostí je, že kniha byla přeložena do více než 180 světových jazyků, a to rozhodně není málo (pro srovnání knížky o Harry Potterovi byly přeloženy do 67 jazyků). Takže musím uznat, že Exupérymu se podařil unikátní kousek. Malý princ se taktéž dočkal filmových adaptací a byl ztvárněn i jako filmový muzikál, opera a animovaný seriál. 

Autorovo alterego?


Pro mě je vypravěčem samotný autor knihy, který uvízl v poušti a snaží se opravit svůj letoun, a náhle z ničeho nic se objeví Malý princ. Je to skutečné nebo pilot blouzní z nedostatku vody? Nikdo neví. Na knize jsem vždy obdivovala právě tu vypravěčskou scénu, kdy pilot kreslí pro Malého prince beránka. Pilot neví, jak má beránka nakreslit a tak nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou dospělí považují za imitaci klobouku.

"Né! Né!" říká princ. "Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka ..." Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká "To je perfektní."


zdroj: www.google.com/images
Ano, to je přesně ta scéna, kdy jsem si uvědomila, jak je rozdílný svět dětí a dospělých. Už si nevzpomínám, co jsem v "klobouku" nebo "bedně" viděla jako osmileté dítě ale jednoznačně vím, že v dnešní době, bez předchozího čtení bych možná viděla "klobouk" a "bednu". Jak je to možné? Malé děti jsou nezkažené, hýří fantazii a dají se snadno obalamutit. Zkrátka jim můžete nakukat co chcete a oni Vám budou věřit. Často když rekapituluji uplynulý rok, říkám si, kéž bych byla dítě, svět by byl jednodušší, a ano byl. Dospělí mají jen samé starosti, ale tak proč nezůstat dítětem uvnitř? Myslím, že to je pochopitelné řešení, jak se říká, člověk je tak starý na kolik si připadá.

Malé, velké dítě. Pravda nebo lež? Toť otázka


Osobně si myslím, že i sám autor knihy si připadal jako uzavřené dítě v dospělém těle. Malý princ na mě působí jako alterego samotného vypravěče, tedy autora. Rozhovor pilota na poušti s malým dítětem můžeme vnímat jako rozhovor dospělého Exupéryho s jeho vnitřním uvězněným dítětem, který s ohledem na společenská pravidla musí dospět. Co myslíte, vidíte to stejně jako já? Může se Exupéry v Malém princovi vypořádávat s vlastním přechodem mezi dětstvím a dospělostí? Myslím, že ano. Pro nikoho není jednoduché dospět, tak proč by to mělo být právě pro spisovatele, který si vytváří vnitřní svět?
zdroj: www.google.com/images

Malý princ je pro mě krásný a hluboký příběh, který je současně plný smutných a tragických věcí. Z toho důvodu si myslím, že kniha nemůže být brána jako pohádka, protože je až moc obrazná a ukazuje lidský život takový jaký je - o něco se marně snažíte, trvá vám to roky (jako vytrhávání baobabů) a stejně neuspějete. Možná a právě proto je Malý princ psán jako fikce o modré postavičce Malého prince se zlatavými vlásky, který se nenechá nikdy odbít. Výmluva či polopravda pro něj není odpověď, vždy řekne podstatu odvrácené strany lidské vlastnosti v podobě personifikované postavičky Malého prince, lišky, opilce, růže a dalších. Malý princ v celé knize nepoučuje, právě naopak on je poučován, přesně tak jako dospívající dítě, taky jako kdybyste slyšeli - to se nedělá, nesahej na to, neskákej, pozdrav (...)

Filozofická otázka na závěr


Malý princ je až dětsky, naivně upřímný, myšlením a pravdomluvností vždy tne do živého, nutí nás k zamyšlení. Při četbě, ač nerada, musím uznat, že jsem se nikdy nesmála, naopak mi tuhla krev v žilách, mozek mi šrotoval na plné obrátky. Konstatuji, že díky Malému princi jsem si uvědomila spoustu věcí, na kterých se stále snažím pracovat, nutí mě být lepším člověkem.


Alenka jako čtení v každém věku


Druhou dětskou knihu, kterou stojí za to znovu si přečíst, je podle mě Alenka v říši divů. Oproti Malému princi, je Alenka odlehčenou a vtipnou verzí fantaskní mysli dítěte. Jako byste se ocitli v hlavě malého dítěte, který, právě že nevidí jen ten hrnec nebo bednu, ale vidí celé nové světy a nevídané možnosti. Vše pro něj je „úžasnoucnější a úžasnoucnější“. ..

Právě první advent je pro mě tak trochu magický čas, kdy si poprvé řádně uvědomím, že svátky jsou už tady. Tento čas, kdy první svíce zahoří, mi přišel jako ideální doba k tomu vrátit se alespoň na chvíli do dětství a uvěřit nemožnému. No a co, že bílý králík má kapsu u vesty a pobíhá bos s kapesními hodinkami v ruce! Co je na tom, že po dortíku, flakonku či houbě se člověk může smrsknout nebo naopak vytáhnout? Proč by nám mělo vadit, že housenka měří tři stopy? To vše dělá všední den nevšedním, a pokud jste ve stresu, zkuste si na chvíli tyto situace, které jsem právě popsala, živě představit. Nevyloudí vám to na tváři alespoň malý náznak úsměvu?

Na překladu záleží! Ne, že ne


Příběh o malé dívce, která se propadne do světa divů, asi zná většina z nás. Nerada bych vás proto nudila detaily příběhu. Co mě spíše zajímá je linka potrhlosti a motivace autora k tomu to napsat. Také jsem viděla asi tři filmové adaptace a četla tři jiné překladové verze knihy. Hodně komentářů od čtenářů, které se k této knize objevují, nesouhlasí s překlady a doporučují originální verze knih. No, v tomto případě, musím uznat, že hodnotný překlad je opravdu důležitý a nejsem si jistá, jestli ho tato kniha v češtině kdy měla.

Ilustrace naopak bývají velmi povedené. Mé nejoblíbenější jsou od Johna Tenniela.

Zdroj: google.com
Autor Lewis Carroll napsal Alenku původně pro sestry Liddellovi, ale ač se to na první pohled nezdá, kniha obsahuje různé druhy asociací na reálný svět, a tak si na své přijdou i dospěláci. Pokud ji budeme číst s předsudky dospělých, mohli bychom si leccos domýšlet. Například postava neustále se šklebícího a mizejícího kocoura vedle věčně „zkouřeného“ houseňáka naznačuje jisté veselé druhy osobností lidí. Nemluvě o tom, že Alenka pojídá houbičky a pije lektvary… Je jisté, že na této úrovni, už nejde o nevinnou pohádku.

Vlastní říše divů


",,Doma by mi bylo o moc líp," pomyslila si nešťastná Alenka, ,,tam člověk tolik nerostl a zas se nescvrkal a taky se nedal komandovat od myší a králíků. Snad jsem neměla lézt do té králičí díry - a přec - a přec - nic naplat, zajímavý je tenhle život! Moc ráda bych věděla, co se to vlastně se mnou stalo! Když jsem čítala pohádky, vždycky jsem si říkala, že to ani není možné, a najednou se to stane zrovna mně!..."

Sama postava Alenky představuje dětskou naivitu, která spolkne vše, co jí dospělí předhodí, i s navijákem. Například, když najde dortík s nápisem „sněz mě“, bez rozmyšlení ho sní. Nevidí v tom nic nebezpečného. Zároveň v ní ale třímá i určitý vzdor, je milá a hlavně prostě svá. Kniha nám udává, že Alenka je na světě jen jedna. A to je právě ta rada, kterou kniha mezi řádky poskytuje svému čtenáři. Alenka je sice naivní mladá dívka, která je řádně potrhlá, věří nesmyslům, které pro ni dávají smysl, a hlavně putuje svojí snovou krajinou, jenž více odkrývá, než skrývá. Nevím, jak by k tomuto dílu přistupoval Sigmund Freud, ale je to úžasné vykreslení snové krajiny, které obsahuje asociace na to, co vidíme v normálním světě. Jen jsou značně pokroucené, přebarvené a chaotické. Nevím, jak vy, ale já jsem asi pořádně švihlá, když i po tolika letech je Alenka dílem, ke kterému mám velmi blízko. I po tolika letech vnímám na základě této klasiky svoji vlastní říši divů.

Jiné adaptace klasického díla




Jen tak pro zajímavost přikládám různé adaptace stejného díla. První ilustrace výše je od zmíněného Johna Tenniela, které vyšly také barevně. Druhá ilustrace je z Disneyho Alenky v říši divů. Třetí z komiksové knihy pro dospělé obecenstvo a čtvrtá z počítačové hry American Mcgee´s Alice. Vybrala jsem u všech čtyř pasáž v ději představující čajový dýchánek. 


(Zdroj obrázků: google.com/images)
Okomentovat