středa 2. srpna 2017

Norsko: jak skloubit dovolenou s čtenářským chtíčem pod stanem?

Vždycky jsem se sama sebe ptala, jak dokážu zkrotit dvě své obrovské vášně - čtení a cestování. Na jednu stranu můžu říci, že když čtu tak cestuji ve své fantazii, ve světech, které se předemnou otevírají čím více se "zavrtávám" do písmenek a četby. Ale jak mám docílit toho, že při cestování budu číst? Z logického pohledu mi to nešlo k sobě. Proto jsem se rozhodla, že to vyzkouším.




Za úspěšné státnice jsem si nadělila náležitý odpočinek. Vysněným místem, které jsem chtěla navštívit bylo Norsko. Stát, ve kterém se snoubí krásná panenská příroda, klid, divoká zvířata, civilizace, úchvatné západy slunce, nikdy nekončící den a nikdy nezačínající noc (smích). Norsko žije ekologií, své území a ryzí čistotu přírody si střeží jako oko v hlavě. 

A já přírodu miluji . Tiché a objevující procházky v lese, kdy mohu přemýšlet nebo naopak vypnu mozek a užívám si jen klid a zpěv ptáků. Ale co jsem o Norsku věděla? No, asi jen to, že leží ve Skandinávii, hlavní město je Oslo a že se jedná o parlamentní monarchii. Před dvěma měsíci mi tohle zjištění stačilo, ale jak se blížila doba odjezdu, došlo mi že s tímhle rozhodně nevystačím. Proto jsem naklusala do knihovny a vypůjčila si všemožné i nemožné průvodce. 

A co jsem se nedozvěděla. Norsko se nepyšní nejen uchvacující a dechberoucí přírodou, horami pokrytými vřesovišti a nesčetnými přírodními útvary, ale jedná se hlavně o zemi, kde nejvyšší povolená rychlost nesmí překročit 90 km/hod. Pokud tak učiníte čeká vás pár dní v chládku a tučná kauze. Nikde široko daleko nenajdete v příkopu odpadky, a všude jsou samé cedule, které vás nabádají, abyste udržovali čistotu. Stanovat můžete kdekoli a kdykoli. Sob je obrovský a stejně tak strašidelný. V létě zde zapadá a vychází slunce v 0:00 hodin. Nejvyšší teplota fjordu je okolo 15 stupňů a okolo každé vody vás dříve či později dostihnout neskutečně otravné mušky, které koušou a repelent na ně nezabírá. Takže bůh chraň naše komáry (smích).



Jediné norské slovo, které jsem byla schopna se naučit je "God dag", v překladu Dobrý den. Jaké mi dalo Norsko poučení? Že pohorky, co se mnou odchodily osm let a vyšly na všechny kopce, které jsem si usmyslela, nemusí vydržet nápor norského pohoří a mohou se rozlepit a stanou se z nich kotníkové boty bez podrážky. A úkol z Norska? Rozšířit svou čtenářskou základu o další norské spisovatele, Henrik Ibsen není všechno.

Nastal den D a moje noční můra - balení! Otázkou bylo, jak do 80 l krosny narvu všechny svoje věci a knížku? Samozřejmě to nešlo. Takže místo knížky jsem s sebou pašovala čtečku. Ale co si vzít ke čtení? Na doporučení jsem si vzala sérii Psyové/Měnavci od Nalini Singh. Super zabaleno, knížky vybrány a nahrány do čtečky. Mohla jsem vyrazit.

Cesta byla dlouho, samá serpentýna, ale nakonec jsme po dvou dnech dorazili až na Lofoty. První, druhý, třetí, čtvrtý, pátý a šestý bez čtení. Únava byla značná a na čtení nebyla nálada. Až jsem si na jeden výšlap čtečku vzala a udělala první sérii fotek. Najednou jsem zatoužila dát si čaj z termosky usadit se do borůvčí a začít si číst, bohužel mě čekala cesta s převýšením 500 m do strmého kopce a tak jsem si jedině mohla nechat zajít chuť. Večer jsem šla brzo spát a jako housenka ve spacáku jsem se začetla a na jeden zátah jsem přečetla hned 60 stran.

A pak šlo vše jako po másle. Moje čtecí vášeň byla k nezastavení, každý večer jsem si četla. Ono to taky nebylo nic těžkého, jelikož nebyla nikdy tma. Ke čtení jsem si dávala pravidelně skleničku, teda polovinu termohrnku vína a spala pak až do rána, ani déšť, vítr a občasná zvěř co zabloudila k našemu stanu mě neděsila. Díky čtení a ponocování jsem zažila neskutečně krásné západy a východy slunce. Jednou jsem si dokonce vylezla ze stanu a sedla si ve spacáku na studenou pláž a kochala se s knížkou v ruce posledními teplými paprsky slunce. Norsko bylo a stále je nezapomenutelně vryté v mém srdci.

Jak ubývaly stránky knížky blížil se konec odjezdu a cesta domů. Nojo co se dalo dělat. Přes den jsme šlapali po tůrách v noci jsem si četla a zažila jsem kouzelnou dovolenou, o které jsem si mohla na začátku svého učícího maratonu nechat jen zdát. Vrátila jsem se do Čech, Norsko mi neskutečně chybělo a moje čtecí morálka značně klesla. Opět zažívám období, kdy se na knížku nemůžu ani podívat a přitom potřebuji dočíst zbývající knížky ze série. Ale nejde to. Tak mi držte palce ať toto období zdárně překonám a zase se ze mě stane čtecí maniak.

Bohužel, jelikož jsem strašný popleta, tak jsem si vybrala předposlední knížku ze série místo první. Zkrátka jsem to v té čtečce nepoznala, co je první díl. Ale tak co i mistr tesař se utne. Určitě se ptáte, jak se mi knížka líbila? Na to si budete muset počkat do příštího článku :).



Okomentovat