Už jsem se zmiňovala v předchozím článku, že jsem si pro své putování drsnou přírodou Norska zvolila jako čtecího parťáka sérii Psyové/měnavci. Série pochází z pera Nalini Singh a musím hned na začátku říci, že jsem o sérii věděla už delší dobu díky doporučení své čtecí kamarádky. Ale bohužel vlivem okolností jsem neměla čas ani chuť se do ní začíst. To byla nesmírná škoda.
"OKOVY MINULOSTI VÁS MOHOU NAVŽDY SPOUTAT."
Série je zasazena do "daleké" budoucnosti, konkrétně do roku 2079. Schyluje se k válce Psyů, kteří před asi sto lety zavrhli veškeré emoce a rozhodli se, že budou jednat jen na základě logiky. Tento čin jim měl usnadnit žití a pomoci jim udržovat smysluplný život bez obtížných emocí. Oproti nim stojí divocí Měňavci, kteří by bez emocí naopak nepřežili. Měňavci jsou nespoutaní, ovládáni divokými, vášnivými emocemi a rozhodně se za ně nestydí. I když jim občas dělá velké problémy udržet je na uzdě, za nic na světě by nechtěli žít chladný život Psyů.
A tak se ocitáme ve světě, kde i sebemenší konflikt mezi těmito rasami, které se nemají zrovna v lásce, může vyvolat světovou válku. Sebemenší chyba na jedné či druhé straně může být fatální a tou poslední.
Postavy vdechují příběhu drama a vášeň
Hlavními postavami série jsou Talin McKadeová a Clay Bennett. Talin (pro přátele Taly) pracuje v organizaci, jež má za úkol pomáhat nadaným dětem z ulice, ke kterým nebyl osud přívětivý. Organizace se jim snaží hledat bezpečný domov v pěstounských rodinách a dopřát jim kýženého vzdělání. Vše funguje jak má, až se jednoho dne děti začnou ztrácet. Nešťastná Talin vyhledá pomoc svého dávného přítele Claye. Z počátku si ani neuvědomuje, co jejich shledání po letech způsobí.
Clay patří k uznávaným členům smečky strážců DarkRiverů. Má za sebou, i vinou Talin, velice temnou minulost. V den, kdy se rozhodl pomoci Talin a zabil jejího otčíma, v něm zemřelo všechno dobro. Talin od něj utekla a on zůstal sám. Myslel si, že zemřela, ale ona se najednou po tolika letech vynoří ze stínů, živá, zdravá a žádá si jeho pomoc. Paradox? Osud? Říkejte si tomu, jak chcete, ale i knižní život může být nepředvídatelný.
"Talin McKadeová si pořád opakovala, že osmadvacetiletá žena – obzvláště žena, která viděla a přežila to, co ona – se přece nemusí obávat něčeho tak triviálního jako vejít do baru a sbalit tam chlapa."
(Okovy minulosti, s. 8)
Začíná se roztáčet kolotoč fascinujících událostí, plný lásky, zvratů, bolestí, silných vzpomínek na minulost, pocitu zmaru a nalezení spásy.
Nemohu porovnat knížku v kontextu celé série (jelikož jsem začala vlastní vinou číst čtvrtou knížku série místo první), mohou "prozatím" říci, že čtvrtá knížka ze série s názvem Okovy minulosti udržuje od začátku líbivé tempo, drama a akční zápletku.
Hlavní hrdinové jsou psychologicky a charakterově dobře vykreslení. Osobně si myslím, že se autorka snažila co nejvíce obě postavy přiblížit čtenáři a povedlo se jí to. Klobouk dolů. Ovládnout toto umění není vždy jednoduché, obzvlášť, když se pustíte do tak složitého příběhu plného paranormálních jevů. Dokonce si troufám říci, že autorka musela provést důkladnou analýzu jednotlivých světů a vést si pracné poznámky, aby se ve všech třech světech neztratila.
Děj knížky plynul bez zádrhelů, příběh byl zajímavý, ale častokrát lehce předvídatelný. Možná se jedná už o moji čtenářskou zkušenost nebo by knížka zasloužila méně erotických scén a více dramatického vykreslení. Autorka nabízí skvělé oddechové čtení a napínavé (ke konci maličko více, než na začátku, zde narážím hlavně na předvídatelnost milostného vztahu hlavních postav).
V některých momentech mi nebylo zcela jasné, kdo právě v daném okamžiku mluví. Ztrácela jsem se ve směsici přímých řečí a jen odhadovala, kdo za proneseným výrokem stojí. Nebylo mi jasné, co jaká postava říká a měla jsem v tom zmatek. Další věc, která mě při četbě mátla byly useknuté kapitoly. Nechápala jsem nebo jsem se ztrácela v členění kapitol. Kapitoly jsou členěny často tak, že uprostřed rozhovoru jedna kapitola končí a začíná druhá. Jako čtenáři mi to nedávalo smysl.
Po dějové stránce se jedná o záživnou knížku a stojí určitě za přečtení. Drobné chybky, nesrovnalosti a následný zmatek čtenáře nebudeme brát v úvahu a užijeme si zasloužený odpočinek u knížky, kde se nemožné stává skutečností. A kdo ví, třeba je tato kniha předpovědí naší budoucnosti.
Jedna knížka zatím vévodí celé sérii
Nemohu porovnat knížku v kontextu celé série (jelikož jsem začala vlastní vinou číst čtvrtou knížku série místo první), mohou "prozatím" říci, že čtvrtá knížka ze série s názvem Okovy minulosti udržuje od začátku líbivé tempo, drama a akční zápletku.
Děj knížky plynul bez zádrhelů, příběh byl zajímavý, ale častokrát lehce předvídatelný. Možná se jedná už o moji čtenářskou zkušenost nebo by knížka zasloužila méně erotických scén a více dramatického vykreslení. Autorka nabízí skvělé oddechové čtení a napínavé (ke konci maličko více, než na začátku, zde narážím hlavně na předvídatelnost milostného vztahu hlavních postav).
Děj vypadá jako klubko spletitých myšlenek
V některých momentech mi nebylo zcela jasné, kdo právě v daném okamžiku mluví. Ztrácela jsem se ve směsici přímých řečí a jen odhadovala, kdo za proneseným výrokem stojí. Nebylo mi jasné, co jaká postava říká a měla jsem v tom zmatek. Další věc, která mě při četbě mátla byly useknuté kapitoly. Nechápala jsem nebo jsem se ztrácela v členění kapitol. Kapitoly jsou členěny často tak, že uprostřed rozhovoru jedna kapitola končí a začíná druhá. Jako čtenáři mi to nedávalo smysl.
Po dějové stránce se jedná o záživnou knížku a stojí určitě za přečtení. Drobné chybky, nesrovnalosti a následný zmatek čtenáře nebudeme brát v úvahu a užijeme si zasloužený odpočinek u knížky, kde se nemožné stává skutečností. A kdo ví, třeba je tato kniha předpovědí naší budoucnosti.
„Aha.“ Kousla se do spodního rtu. „DarkRiverové tě tedy naučili, jak být levhartem?“ V jeho pohledu se nezračil ani ždibec přátelskosti. „Proč myslíš? Protože už nejsem tak snadno ovladatelný, jak si pamatuješ? Tvůj levhartí mazlíček?“
(Okovy minulosti, s. 17)
Žádné komentáře:
Okomentovat