sobota 29. července 2017

Alvina Knightlyová trochu pobaví, rozhodně pobouří a stoprocentně překvapí







Tahle zvrhlá, groteskní knížka je to pravé ořechové na letní čtení někde u bazénu, protože právě toto místo je pro knihu charakteristické. Z knihy přímo sálá sicilské parné podnebí, díky kterému z Vás bude kapat pot a vlasy se budou lepit na zátylku. 
Kromě toho je kniha plná přitažlivých italských idolů alá Chaning Tatumm (pro kterého má nejspíše autorka slabost, neboť ho zmiňuje hned několikrát). 


Hned na prvních stranách se ocitáme ve světě Alviny Knightlyové, jejíž myšlenky jsou zahořklé. A to je docela mírně řečeno. Dostáváme se do její hlavy, neboť příběh je vyprávěn jen z jejího pohledu. Známe detailně její myšlenky na každou maličkost a autorka tak docela dost dobře vykresluje postavu černé ovce rodiny. Jaké to je dostat se do hlavy psychicky labilnímu jedinci? No tak asi takovéhle. 



Alvina během jednoho dne ztrácí práci a střechu nad hlavou a navíc jí její sestra - dvojče urputně prosí, aby za ní přijela. Nebylo by to nic divného, kdyby tyhle sestry nebyly natolik rozdílné, že spolu už pár let nemluvily. Ale najednou je Beth (dvojče Alviny) rozhodnuta dostat sestru k sobě domů za každou cenu. Alvina nemá najednou, co by ztratila a vydává se do jámy lvové. 






Hned první den na ni čeká ta bomba, kterou na ni sestra shodí. Chce po ní totiž něco naprosto šíleného a z čeho se Alvina jen tak nevymotá. Právě naopak den za dnem je katastrofa stále blíže a doutnák už hoří. Jak to dopadne a co po ní sestra asi tak chtěla a hlavně proč? 



Po přečtení anotace, jsem od knihy čekala mnohé, ale takhle šílenou jízdu opravdu ne. Hlavní hrdinka Alvina je snad stejného těsta jako Mad Max (2015). Kniha mě překvapovala v každém směru a téměř na každé stránce. Nejsem zvyklá číst o břitkém někdy i morbidním a hlavně zhýralém humoru a zvlášť pokud do toho započítáte italské mafiánské podsvětí, drogy, sex a násilí. Opravdu v tomhle směru je tato kniha v mé knihovničce jediná svého druhu. To vše je navíc vyprávěno v jakési nadsázce. Působí to odlehčeným dojmem.


"Dívám se do zrcadla, nahlížím hluboko do svých očí. Jsou zelené jako moře: skalní jezírko zarostlé řasami uprostřed mechu třpytícího se rosou. Usměju se na sebe. Jsem hezčí, když jsem Beth. Spánky se mi zvrásní smíchem. Vytáhnu si kůži, aby byla hladká a napjatá. Možná bych měla jít na botox. Zůstat navždy mladá? Jako Alphaville nebo Cher nebo nějaký android. Olíznu si sluncem rozpraskané rty. Zasteskne se mi po fialové rtěnce. Po limetkově zeleném laku. Tohle všechno už nemůžu nosit. K Beth se to nehodí, tak jako se k ní nehodí kebab." 


Hlavní hrdinka je druhá z dvojčat "Alvina a Beth". Přičemž Beth se narodila o pár sekund dříve a je tedy prvorozená. To již od dětství staví Alvinu na druhé místo a stává se černou ovcí. Ve svých dospělých letech je zahořklá a cynická a je schopná ublížit i své rodině, což dala několikrát najevo. Sám život jí však připravil kruté rány již od té doby, co se narodila, tudíž nelze říci, že s ní nejde soucítit. Je to takový typ záporáka, jehož minulost čtenář zná a tak se s ním lépe ztotožňuje a chápe ho, nebo se ho alespoň snaží pochopit. Přesto Alvina tropí jednu pohromu za druhou a jde doslova přes mrtvoly. Nic jí není svaté a závidí své sestře.

Všeobecně je o Alvině známo, že je ta "divná". Přesto dává najevo více inteligence než třeba Beth. Nechává se sebou manipulovat a vlastně zvlášť kvůli této vlastnosti se dostává přímo doprostřed konfliktů mafiánských rodin a boje o moc.

Na Bibli se odkazuje docela příhodně autorka názvy kapitol. Ty jsou nadepsané sedmi smrtelnými hříchy. Děj je vyprávěn z pohledu první osoby - Alviny. Popisy jsou vtipné, ale často vulgární. Autorka nešetří vulgarismy a v knize se nachází také motiv násilí a sexu. Kniha obsahuje erotické situace. Proto není vhodná pro mladistvé.

Kniha je čtivá, i když musím říci, že prvních pár stránek jsem nebyla schopná se začíst do tohoto stylu vyprávění. Jelikož se dostáváme Alvině do hlavy, a ta má tendenci popisovat každou blbůstku a často se vrací bez předchozího upozornění do minulosti. Jsou zde tedy takové ty retrospektivní skoky. Přesto asi po čtvrtině knihy má děj nebezpečný spád a čtenář pak není schopen se odtrhnout. Pokud by Vás tedy kniha ze začátku moc nevtáhla do děje, doporučuji vytrvat.

"Ale někdy se vzpomínek těžko zbavuju. Zapálím si další cigaretu a pořádně si šluknu rakoviny, sednu si na parapet a koukám na holuby. Oni na mě taky koukají. Hrozivě. Vražedně. Černá očka planoucí zlobou. Tak co, vy kujóni, který z vás se mi vydělal na rameno? Určitě se dívali na Hitchcocka;každým okamžikem zaútočí."


Obálka knihy mě zaujala na první pohled a vyzařuje z ní letní počasí. Žena na obrázku je zahalena v klobouku a slunečních brýlích. Není jí vidět do obličeje, takže z pohledu nepoznáme její mimiku, ale skrze brýle vidíme explozi, jasnou zprávu, kterou hlavní hrdinka nese. Kam se vrtne, tam se to rapidně zvrtne.

Děkuji nakladatelství JOTA za poskytnutí knihy k recenzi

Knihu najdete zde
Okomentovat