pátek 21. dubna 2017

Lughův odkaz - část třetí


FanFiction

Mercedes Thompson

Lughův odkaz



„Tak, řekneš mi, o co jde?“ 
Honey přerušila ticho jako první. Nechala jsem ji řídit a už to ji muselo připadat divné. Ale měla jsem tušení, že má na mysli něco jiného. „Nejdřív vyletíš z kůže, jen co se na Cruelldevilu podíváš a pak souhlasíš, že s ní a Jesse pojedeš nakupovat…A ještě k tomu uvrtáš mě.“ „Včera jsem nebyla ve své kůži,“ prohlásila jsem dost rozhodně na to, aby se nevyptávala. Ještě jsem si nebyla jistá, jestli jí to chci říct jako první. Ale Honey mě už několikrát bránila a zastávala se mě před smečkou a byla docela blízko k tomu, abych ji zvala přítelkyní. A těch jsem neměla moc a pravda byla, že jsem teď potřebovala i ženský názor. A Adam se včera zavřel v pracovně s Darrylem a Warrenem, ani nevím, kdy si přišel lehnout. Ráno jsem cítila, jak mě políbil a už byl zase ten tam. Nahlas jsem si povzdechla.

„Fajn, měla jsi toho včera hodně a s těmi nákupy jsi pravděpodobně souhlasila, protože ses po včerejšku cítila špatně a protože se tě zeptala ráno před Auriel.“ „Bingo, Sherlocku. Ale nejdřív uděláme ještě jednu zastávku,“ mrkla jsem po ní pokradmu. Zaregistrovala jsem akorát nadzvednuté obočí. „Zastav mi v nemocnici,“ neoponovala mi. Zhluboka se nadechla, jako by se chtěla s něčím svěřit. A pak to všechno vychrlila najednou. „Volal mi Gary, tvůj bratr, požádal Adama o dočasný azyl a on souhlasil.“ „Cože?“ vyskočila jsem málem z kůže. „Kdy?“ zapřela jsem se o pásy a propalovala ji pohledem. Nemohla mi to vrátit, protože jsem byla v hierarchii smečky výš a navíc řídila. „Včera, nejdřív jsem to nebrala nijak vážně, ale pak ti bylo špatně a no..nebyla jsi ve své kůži,“ pokrčila rameny nad mou imitací. 

„Myslela jsem, že by to mohlo nějak souviset. Gary totiž říkal, že měl o tobě vizi a že musí být v tvé blízkosti,“ upřeně sledovala silnici. Gary můj nevlastní bratr. Měli jsme stejného otce Kojota a ten obdaroval Garyho vizemi budoucnosti. No Gary by to nazýval spíše prokletí. Ale již před nedávnem se nám toto "prokletí" ukázalo jako úspěšné. Dlužili jsme mu. „Jistě, že Adam souhlasil,“ zamumlala jsem a uklidnila se. Je možné, že měl Gary vizi porodu? Ne, Honey říkala vizi o mě, takže se mi něco může stát. Tyhle vize budoucnosti, nebo spíše jedné z cest, kterou se budoucnost může udát, stojí za starou belu!

„A asi bys měla ještě něco vědět,“ začala znovu Honey. Vystoupily jsem z auta, neboť jsme zajely na parkoviště u nemocnice. „Je toho víc?“ zeptala jsem se skepticky. Ale Honey se neusmála. Povzdechla si. „Paul Adamovi líčil tvé včerejší rozloučení se Samuelem,“ zmáčkla klíčky od auta a to se krátce rozzářilo oranžově. Tohle mi starosti nedělalo. „Adam ví, že se od Samuela nemusí ničeho bát. Má přeci Ariannu a já jsem Adamovi věrná.“ „No ale je z tebe cítit jiný vlkodlak.“ Zastavila jsem se s pusou dokořán. Tohle byla novinka.

Nechali jsme si Samuela vyvolat nemocničním personálem. Ale znají mě tu snad skoro všichni, nejednou jsem byla na pokraji smrti a jednou jsem se dokonce přímo zázračně uzdravila tady v nemocnici. Mohl za to samozřejmě kojot, který mě „spravil“. Ale od té doby si ti, kdo mě neznají, myslí, že jsem vlkodlak. Jejich regenerační schopnosti jsou ohromující. O Samuelovi to nikdo samozřejmě neví. Honey mi propalovala do zad díru, podupávala nohou a měla ruce zkřížené na prsou. Byla hrozivá, ale mě nemohla nic udělat. Neměla jsem ji, co odpovědět na to, proč jsem cítit jiným vlkem, protože jsem sama odpověď neznala.

Samuel nás zavedl do pokoje se slovy: „Vidím, že sis vzala tu otázku bezpečnosti k srdci.“ Honeyin výraz trochu povolil, když byla označena za ochranku. Upřímně, trochu mě bavilo ji napínat. Ale potřebovala vzpruhu. Po té, co zemřel její manžel a druh, si umínila, že si pořídí psa a přišla s vychrtlým dalmatinem. Už ji chyběl jen drahý kožich, Honey jinak totiž vyzařovala sama o sobě jako bohatá panička na úrovni. Lehala jsem si na lůžko. „Samueli, je dost silný, myslím, že mě včera na chvíli zbavil kontroly,“ pronesla jsem k dávnému příteli, zatímco mi mazal ledový gel na břicho. Honey v tu chvíli vykulila oči a spustila ruce podél těla. Samuel si toho nevšímal, ale já cítila její ohromení. „Myslel jsem si to, když je z tebe už cítit. Co to spustilo?“ 

„Ta blbka Christy,“ ozvala se Honey jakoby nic, ale stále sledovala Samuelovy ruce, jak krouží s přístrojem na mém břiše. Vypadala jakoby byla na pokraji hysterického výbuchu. „Nech mě hádat. Vnikla na tvé teritorium a kojot Mercy by to ustál jako vždy, ale vlk v tobě cítil narušení svého prostředí, Mercy,“ oslovil mě Samuel a otočil obrazovku směrem k nám. „Myslel jsem, že by ho Adam zvládl usměrnit,“ pokračoval a kroužkoval barevným fixem dvě zrnka, která měla sotva pět centimetrů. „Taky, že ano. I když nevěděl, že to dělá. A já se na něj za to naštvala,“ teď už jsem to chápala, proč jsem se tak cítila. Měla jsem pravdu, nebyla jsem tak úplně ve své kůži. „Tady jsou ruce a nohy a tady srdce. Ne větší než špendlíkové hlavičky,“ ukazoval Samuel nadšeně. „Vytisknu ti to.“

Jen, co jsem si utřela břicho a spustila nohy na zem z lůžka, už mě objímaly Honeyiny paže. „Bože, Mercy, děti?“ nedokázala ze sebe vypustit nic jiného a drtila mě v objetí. Váhavě jsem jí ho oplatila a pak už jsme se obě rozesmály a rozbrečely. Jsem nějak víc přecitlivělá. „To je úžasné,“ Honey konečně našla hlas a pustila mě. „Smečka bude nadšená. Adam bude štěstím bez sebe. Musíš mu to říct,“ držela mě za ramena a promlouvala mi do duše. „Řeknu,“ ubezpečila jsem ji a zrovna mi zavibroval telefon v kapse od jeansů. Koukla jsem na displej. „My o vlku,“ byl to Adam. Jelikož jsem měla díky Honey povznesenou náladu, zvedla jsem hovor trochu rozverně: „Ahoj, cizinče.“ „Mercy,“ použil na mě svůj hluboký vlčí hlas, který mi rozvibroval každou částečku v těle a často mě nutil jít do kolen. 

„Kde jsi?“ pokračoval a nejspíš ani nevěděl, jak moc na mě takhle působí. „S Honey, na cestě za Jesse,“ vynechala jsem jméno jeho ex, protože jsem cítila, že ani já, ani malý vlček se s její existencí nesmíříme. „Dobře, dobře. Loris poslal své sekundanty a nevíme, kde přesně jsou. Za Jesse jsem poslal Auriel. Vraťte se domů.“ Byl to rozkaz. Jestli jsou ve městě cizí vlci, je to naše práce se s nimi vypořádat. Zvlášť, když jsme město přijali pod naši ochranu. Jako první mě napadlo je vyhledat, ale pak se mi v hlavě rozezněl červený signál. Už nejsem sama, nevystavuju nebezpečí jen sebe. Honey se na mě tázavě podívala a já zase na Samuela. 

„Jsme kousek od obchoďáku, ujistím se, že je Jesse v pořádku a přijedeme všichni,“ předložila jsem kompromis Adamovi. Z jeho hlasu bylo znát oddechnutí. „Svolávám smečku na dnešek večer. Už nechci žádná překvapení,“ zakončil hovor. Žádné sladké řečičky, jde přímo na věc. To je můj Adam, můj voják lapený v čase. „Minimálně ještě jedno tě čeká,“ řekla jsem už do černého displeje. Honey se uchechtla. „Zvládne to. Kdybyste potřebovali pomoct s cizími vlky, můžeme je s Ariannou vypátrat,“ nabídl se Samuel. Neměla jsem nic proti.

Mít sekundanty ve městě znamenalo, že chtějí předložit jasnou výzvu. Právě jsme zabočily na parkoviště vedoucí k obchodnímu domu. Poznala jsem Aurielino auto bez obtíží, ale to nebylo jediné. Dva neznámí chlápci, jeden držel jednou rukou pod krkem Christy a druhou rukou Jesse za paži tak silně, že bude mít modřiny. Druhý z cizinců se dohadoval s Auriel. Ruce měla zaťaté v pěst a postoj rozkročený. Nikdo jiný na parkovišti nebyl. Celá ta skupinka se otočila za zvukem přijíždějícího auta. Honey se na mě podívala. ,,Mercy, vypadni odsud," už vystupovala z vozu.

,,Pánové, na co si tu hrajete?" zeptala se rozverně, ale ani jednomu z mužů se nepodívala do očí. Jo, s ženami v naší smečce není radno si zahrávat. Už dávno jsme porušily v tomto smyslu běžnou hierarchii smečky, kdy neprovdané ženy stojí na nejnižší příčce. Honey byla sama a přitom zastávala velmi vysoké postavení. A pak jsem tu byla já, kojot a přesto druhá nejdůležitější ve smečce. Nemohla jsem to nechat být. Vystoupila jsem také a nedělalo mi problém dívat se problému z očí do očí. Už jsem otevírala pusu, když tu Jesse náhle vykřikla. ,,Mercy, pozor! Je to past." Zpoza velké dodávky na mě skočilo něco chlupatého a já už myslela, že mě to převálcuje, ale jiné a o mnoho menší zvíře do vlkodlaka v plné podobě narazilo a odklonilo ho z jeho trajektorie mířící přímo na mě. Cítila jsem ostrou bolest, jak mi vlkodlak drápy rozřízl kůži na ruce. Instinktivně jsem je dala totiž před sebe.

,,Sakra, Mercy, proměň se." Auriel se na jednoho z mužů vrhla. Zjistila jsem, že mám odříznutou cestu k autu. ,,Ne, vypadni odsud, Mercy," zařvala Honey a vrhla se na druhého z mužů. Ten musel Christy pustit, aby se mohl účinně bránit. Což znamená, že na mě zbýval vlkodlak. Hurá. Ohlédla jsem se po nevlastní dceři a zjistila jsem, že Jesse objímá svoji mámu a vede ji k řadě aut. Naše oči se střetly a ústy jsem jí naznačila slovo "běž". Poslechla, hodná holka. Nad mojí hlavou se ozvalo zlověstné zavrčení. Nemohu se proměnit a nemám, kam utéct. Proměna by ublížila plodu. Panika se mi propalovala do plic. Ohnivý vlkodlak vystartoval, ale než na mě mohl dopadnout, semkla jsem pevně víčka a vykřikla jediné slovo. STEFANE!


Pokračování příště...

Okomentovat