čtvrtek 26. dubna 2018

Falešný polibek - kniha, která mě uchvátila svými tajemstvími a ráznými postavami

Musím uznat, že psát článek na tuto knihu, mě neskutečně bavilo. Stejně jako kniha samotná. Velká očekávání jsem neměla, poznatky a hodnocení jsem si před tím nevyhledala. A jen při prvním pohledu na vnitřek knihy jsem věděla, že to bude zábava. První věta mě zaujala na první dobrou, jak jsem psala v předchozím článku První věta. Takže nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o průměrné čtení a první dojem byl tentokrát pravdivý. Protože dávám 5 🌟🌟🌟🌟🌟 z pěti. :) 

"Dnes nastal den, kdy tisíce snů zemřou a jeden se zrodí." 

(Falešný polibek - Mary E. Pearson)



Falešný polibek je první knihou ze série Kroniky Pozůstalých, kterou si chci zapsat do knižní výzvy 2018 pod bod ucelená série. Autorkou je Mary E. Pearson a vytvořila fantasy svět, kde vládnou mocní pozůstalí, kteří mají svoje špehy všude, spřádají všelijaké intriky a ukrývají magická tajemství.

Tento svět je propracovaný a jeho historie v prvním díle naznačená, v knize najdeme pár symbolů (staré ruiny z doby předtím a jejich popisy, staré písně, nesouvislé deníkové zápisky atd.) Ale čtenář má pocit, že spřádá nit něčeho většího. A má se tedy, na co těšit.

Myslím si tedy, že co se týká stvoření nového světa s trochou apokalyptické představy minulosti, autorka si může tento úkol s klidem odškrtnout. Svět, který je nám předložen, je rozdělen na tři mocnosti, království, které soutěží o moc a střetávají se v mocenských válkách - Dalbreck, Morrighan, Venda. Jejich minulost je trochu naznačena v Intermezzech mezi kapitolami, které tvoří například kus verše z písní Vendy nebo zápisky z poslední vůle nebo svaté myšlenky z Morrighanské knihy pozůstalých. 

"Srdce mi poskočilo. Snažila jsem se nedat na sobě nic znát, dál s naivní lhostejností zírat před sebe a předstírat, že jsem nerozuměla. Ale nakonec jsem se musela odvrátit a tváře mi polilo horko. Je těžké nedat nic najevo, když někdo prohlásí, že je z vás krásná tulačka a chtěl by vás líbat. Na potvrzení svého podezření si nemohl vybrat lepší tvrzení. Sklopila jsem oči k nohám a snažila se potlačit ruměnec."
(s.280)


Kapitoly jsou jinak vyprávěny z pohledu hlavních hrdinů. Tady přichází důvod, proč jsem si styl vyprávění autorky tak oblíbila. Tak trochu mě totiž převezla. 

Hlavní hrdinka je od začátku známá - říká si Lia, ale celým titulem je princezna Arabella Celestine Idris Jezelia, první dcera rodu Morrighan. Co ji asi tak vystihuje je slovo "svá". Není nafoukaná ani rozmazlená, touží po tom být svá, volná a nebýt svazována tradicemi. Taková je nám alespoň vykreslena, když se vzpouzí osudu a utíká před dohodnutým sňatkem se svojí nejlepší kamarádkou a komornou Pauline. 

Svým činem však rozpoutala sled událostí, které se jí nemusí zamlouvat. Sňatek měl totiž pojistit spojenectví mezi dvěma královstvími. Máme tu tedy naštvaného prince a jejího snoubence ale také nájemného zabijáka ze třetího království, který ji musí najít a zabít, než si to princeznička rozmyslí a vrátí se ke svým povinnostem. 

Kapitoly jsou tedy vyprávěny z pohledu těchto tří postav (Lia, zabiják, princ), později se název kapitol zabiják změní i ve jméno a to samé se stanu u prince, ale čtenář neví na sto procent, který je který a musí se domnívat, čím se živí Rafe a čím Kaden. Alespoň dokud nedojde do druhé poloviny knihy. Jen tak pro zajímavost, můj odhad byl špatný. Já jsem ty dvě postavy zaměnila. :/


Sice je největší akce až v druhé polovině knihy, celou dobu však příběh provází tajemství, které je těsně spřízněno s Liou. Jako první dcera Morrighanu by totiž měla mít dar. Mocný dar, který ochromí všechny tři království. 

Autorka drobnými náznaky nechává čtenáře v bdělém stavu a kniha tak velmi rychle ubíhá. Jakmile se začtete, nebudete vědět, kdy přestat. Myslím si, že první kniha pro ostatní pokračování nastavila laťku docela vysoko. Uvidíme, jestli tohle svižné tempo autorce vydrží i nadále. 

Hlavní postavy si jak jinak, než naprosto a beznadějně zamilujete, ale také budete předvídat jejich budoucnost, v duchu přemítat nad jejich přítomností a možná si i budete některé oblíbené scény v hlavě přehrávat. Tak mi to alespoň připadalo, jako bych se ponořila a tajně přenesla do úplně nového světa a tajně fandila svých oblíbencům. 

Kniha je navíc velice příjemná na pohled, pod krásnou obálkou se skrývají tvrdé desky v jedné barvě s vyraženým emblémem. Uvnitř desek najdeme navíc vykreslenou mapku, takže se nemusíte bát, že byste se v příběhu ztratily. 


Co v příběhu z mého pohledu nesmí chybět je romantický náboj. U některých scén mi i uši zčervenaly, jak to bylo sladké. Oba dva hrdinové jsou velcí fešáci, takže ženské čtenářky se nemusí bát, že by nenašly svého favorita. 

"Chápal jsem, že až jí prozradím, kdo jsem, budu potřebovat já ochranu před ní. Bál jsem se toho. I já s ní manipuloval. Lhal jí. Klamal jsem ji. Udělal jsem všechno to, co považuje za neomluvitelné. Jestli se chtěla vrátit kvůli tomu, aby přece jen zajistila alianci, věděl jsem, že to nebylo kvůli sňatku se mnou. Chtěla si vzít toho muže, ke kterému by nikdy nemohla cítit ani zbla úcty. A ten muž jsem byl já. Nemohl jsem odčinit, co jsem už udělal. Dovolil jsem otci, aby dojednal můj sňatek. Svému papá. Ta opovržlivá hořkost v jejím hlase byla v mých vzpomínkách tak čerstvá."
(s. 232)

Co musím hodně vyzdvihnout je konec příběhu, který značí na jednu stranu závěr putování a příchod do cíle, ale zároveň otevírá nové možnosti. A to, jak autorka na konci všechny svedla zpět dohromady, mi prostě vzalo dech. 

Konec nebyl ani otevřený ani uzavřený. Nechává čtenáře v náladě na pokračování, ale zároveň mu dává alespoň kousek spokojenosti z uzavření. Konce mám z příběhů ze všech nejméně ráda, protože se většinou autoři snaží useknout jej v půli nějaké důležité otázky a na odpověď si čtenář musí počkat. Ale tady u této knihy se u mě dostavil ten správný pocit katarze. 

Takže za ten určitě dávám plus. Vlastně jsem celou knihu jen vychválila a trochu tento článek protáhla. Kdo vydržel číst do konce, tomu vzdávám hold. Tento článek byl, jak si to tak po sobě čtu, hodně subjektivní, takže je jasné, že si na knihu musí každý udělat vlastní názor. A doufám, že mi prominete, ale když se mi něco opravdu fest líbí, těžko se udržím. 

Okomentovat