Ocitli jste se někdy v situacích, kdy vládu nad Vaším tělem převzal adrenalin, strach či jiné extrémní emoce? Laurence Gonzales spojil tyto situace života a smrti do jedné knihy a snaží se skrze ně přijít na zákonitosti toho, kdo přežije, kdo zemře a proč.
,,Abyste přežili, musíte si vypěstovat sekundární instinkty, jež budou fungovat ve strategické rovnováze s myšlením. A jedním ze způsobů, jak takovou rovnováhu nastolit, je humor." (s. 47)
Laurence Gonzales je autor knihy Umění přežít, kde se snaží najít odpovědi, založené na vědeckém postupu a výpovědí ostatních, na otázku toho, jak zvládat stresové situace tak, abychom je přežili. Proč člověk jedná v rozporu s logikou a jak to ovlivňuje jeho motoriku? Kniha je pozoruhodnou výpovědí nejrůznějších situací vyprávěných s faktickou přesností.
Vyprávěna je z pohledu vypravěče. Laurence Gonzales v předmluvě zmiňuje, že si ho lidé zvou, aby přednášel u různých společností. Kniha je proto vyprávěna vypravěčem, který promlouvá přímo ke čtenáři. Stejně jako byste seděli na Laurencově přednášce a naslouchali jemu. Popisy jsou zdařilé a kniha je psaná svižně a čtivě.
Kniha je rozdělena na díl první: Odkud se berou nehody a díl druhý: Přežití. Každá kapitola začíná nějakou událostí, ne ledajakou, ale takovou, při které šlo o život. Tyto události mi připomínají novinové články. Jak autor v úvodu zmiňuje, jako reportér se tak dostal na různá místa, jeho otec byl válečný pilot a i sám autor umí pilotovat. Začíná tedy každou kapitolu některou událostí, kde jasně vylíčí co se kdy a komu stalo, po té situaci rozebírá. Používá vědeckou terminologii a metafory. Rozebírá situaci, ale také emoce a postupy, podle kterých lidé jednali. Každá kapitola je tak jiná životní situace, kterou si s autorem dopodrobna projdeme. Nutno dodat, že k této knize předcházela značná práce na rešerších a zpovědí druhých. Jsou zatím jistě hodiny a hodiny komunikace s lidmi, vlastní autorovy zkušenosti z extrémních událostí.
,,Emoce jsou instinktivní reakce organismu zaměřené na sebezáchovu." (s.38)
Příběhy to byly opravdu neuvěřitelné a šokující a všechny se lišily. Jediné, co je spojovalo byly emoce, strach především, kterému je potřeba se postavit a čelit realitě i například s humorem za účelem sebezáchovy. Jediné, co bych vytkla a co mě trochu odrazovalo, ale zároveň to dodává knize atmosféru vážnosti a vědeckosti, jsou termíny, které mi často nic neříkaly. Autor začíná poměrně složitější událostí na pochopení. Hned v úvodní kapitole autor popisuje vlastní zážitek jako přihlížející na letadlové lodi a velice nebezpečný noční let, kdy se má pilot s letadlem vmánevrovat a zachytit do lan na lodi. Což se neobejde bez chyb, které často stojí pilota život.
Jelikož nejsem znalá některých termínů, zdálo se mi, že mi v tomto příběhu něco podstatného uniká. Další příběhy mě již zaujaly více. Autor vypráví například o práci hasičů nebo také o lidech zavalených lavinou. Kniha je stavěna také na vzorech adrenalinových sportovců, pilotů, hasičů, horolezců, záchranářů a jiných. Situace jsou líčeny s faktickou přesností, což mi trochu připomíná dokumentaristický styl.
Více než ucelený příběh, připomíná kniha sadu přednášek či vědeckých textů užívající také citace z jiných knih, jako je například Na západní frontě klid od E.M.Remarque.
V té části, ve které autor jednotlivé situace rozebírá, využívá vzory z psychologie a psychiatrie, biologie, evoluce, nebo také forenzních věd. Autorova znalost je tedy působivá a udělala na mě dojem.
Autor knihu zasvětil svému otci, jakožto svému velkému vzoru. Otci, který pilotoval za války a zažil přehršel adrenalinu a strachu. Laurence Gonzales také přichází s několik poučeními.
,,Strach mě udržuje v bdělosti. Dává mi pokoru vidět věci takové, jaké jsou." (s.37)
Laurence Gonzales za své knihy získal mnohá ocenění a na svém kontě má také knihu o havárii dopravního letadla či pokračování Umění přežít. Tato kniha je vhodná nejen pro sportovce a ty, kteří pracují s adrenalinem na denním pořádku, například v rámci své profese. Ti si v této knize možná i najdou poučení a poznatky, jak se chovat či nechovat, aby přežili.
Ale kniha je vhodná také pro ty "lajky" jako já, kteří mají rádi pohodlí domova a mají pro strach uděláno. Knihu rozhodně nepovažujte za odlehčené čtení. Je potřeba na ni mít čas a chuť dostávat se do situací, které vám nebudou příjemné a když si uvědomíte, že se tyto situace děly a dějí, dokáže vám to zamotat pořádně hlavu. Mě kniha přinesla především náhled do jiného měřítka života.
Obálka mě zaujala na první pohled a rozhodně ilustruje námět celé knihy.
Anotace: Za deset let od svého prvního vydání přispěl bestseller Laurence Gonzalese nejen k záchraně mnoha lidí v těch nejodlehlejších pustinách, ale i k ozdravným změnám v životech bezpočtu běžných čtenářů. Kombinace dobrodružného vyprávění, vědeckých poznatků o přežití a praktických rad pomohla lidem – od nejvýznačnějších byznysmenů přes armádní důstojníky a pedagogy až po lékaře psychiatry – pochopit, jak účinněji zvládat stres, vyhodnocovat rizika a rozhodovat se pod tlakem.
Příběhy mnohdy až neuvěřitelné jsou rámovány zázračným přežitím autorova otce při letecké katastrofě na konci druhé světové války. Muž, který měl zahynout, ale nestalo se tak, stál u zrodu neskonalé touhy svého syna přijít na kloub otázce, na niž se jen těžko hledá odpověď – proč někdo přežije a někdo ne. V novém vydání Laurence Gonzales přibližuje v předmluvě, jak může kniha čtenářům pomoct překonávat i ty nejtěžší životní překážky. Jeho poutavé vyprávění jistě osloví, poučí a motivuje celou novou generaci čtenářů.
Žádné komentáře:
Okomentovat