FF: Dotek Ghúla na Valentýna (část 1)

FanFiction
Chicagoland Vampires serie

Dotek Ghúla na Valentýna

Byla jsem právě předkloněná s hlavou pod sprchovou hlavicí, když bouchly hlavní dveře do mistrova apartmá. Nebyla jsem mistrová, to ne, ale byla jsem za jednoho mistra provdaná, za čtyři sta let starého a velmi mocného Mistra upíra Cadoganského domu, tudíž jsem získala jisté privilegium bydlet s ním v jeho super luxusním střešním apartmá s vlastním komfortním jídelním servisem. Ethan Sullivan... Musela jsem si povzdechnout už jen při myšlence na něj. No, přiznejme si to, že byl zpočátku osinou v zadku, proto také získal přezdívku Darth Sullivan. Já jsem pro něj byla asi taky noční upíří můrou a přesto to byl on, kdo mi zachránil život.

Napadli mě a já umírala a on ze mě udělal to, co je on sám - upíra. A bezmála po roce a půl jsem se stala jeho partnerkou na věčnost, jeho vášní a jeho ženou. Ty city a emoce mě ještě stále dokázaly vykolejit a zasáhnout zároveň až do morku kostí. To je něco, co upíři rádi říkají - do morku kostí. Jelikož jsme nesmrtelní, vše má pro nás daleķosáhlejší význam.

Takže, jak jsem avizovala před tím, někdo vešel do našeho apartmá a já jen doufala, že to není Ethan. Ještě jsem nebyla hotová s mojí proměnou. Byl 14. únor - svátek zamilovaných, i když Ethan považoval tento svátek za pošetilý. Ethan, který zažil nespočet masakrů na tento den, takže mu přišlo zvláštní, že ho lidé začali oslavovat. Oproti němu jsem já "jen" 28 let stará. Tudíž patřím mezi tu vlnu naivně slavících. 

Chtěla jsem ho tedy něčím překvapit, a tak jsem si právě barvila svoje dlouhé temně hnědé vlasy na blonďato. Malý žertík namířený na mého pána a mistra. V poslední době měl spoustu práce, politické především a navíc mi nedovolil vykonávat tu moji, to je Ochránkyně domu a jeho Mistra. Jeho přesná slova zněla myslím: "jen přes mou mrtvolu!". Takže jsem byla Ochránkyní domu ale bez toho, aniž bych vykonávala opravdovou práci v terénu. 

Jistě, měl pro to své důvody, které naprosto chápu a nic bych nenamítala. Jen jsem za poslední rok zažila tolik vzrušení z akce, že mi izolace v domě najednou připadala strašně nudná. Takže jsem se já a moje nejlepší kamarádka rozhodly, že mého muže trochu popíchnu a odbarvím se dočasně

na blond, vlastně to bylo celé Mallory nápad. Chápejte, každý si Ethana dobírá právě proto, že přede mnou dával přednost výhradně blondýnám, zvlášť jeho ex jsem nesnášela. A pak se chtě nechtě zamiloval do otravné, drzé tmavovlasé holky, co pohrdá jeho autoritou. Byl to výsměch jeho předchozímu výběru partnerek. 

,,Merit?" oddychla jsem, když jsem poznala hlas Mallory. Její modrá hlava nakoukla do koupelnových dveří. Omotala jsem si ručník kolem mokrých vlasů a vytvořila na hlavě slušivý turban. ,,Darth Sullivan je v operačním středisku a řekla bych, že se něco chystá. Byli jsme přizváni také." Tím měla na mysli sebe a svého manžela Catchera, oba patřili k řádu velmi mocných čarodějů. Darth Sullivan byla působivá přezdívka, kterou právě moje nejlepší kamarádka vymyslela pro Ethan. Tehdy jsme ho bytostně nesnášely. Nebo se o to alespoň snažily. V mém případě netřeba dodávat, že se mi to moc nepovedlo. 

,,Kruci, musím se ještě vyfoukat," koukla jsem na svůj mobil, ale žádné upozornění mi nepřišlo. 

,,A mě očividně k poradě nepřizvali,"vydechla jsem naštvaně. ,,Možná jde o toho ghúla terorizující nevinné občany tohoto města." Při slově nevinné jsem naznačila prsty pomyslné uvozovky. Chicago bylo všelicos jen ne nevinné. 

Ghúl proměňující lidi v zombie a na svátek všech zamilovaných? Proč mi to připadá jako groteskně zaměřená romance s morbidním humorem?

Rozhodla jsem se, že nechám vlasy uschnout přirozeně, než abych ztrácela čas fénováním a raději si pospíším dolů. Už mě nebaví být ze všeho vynechána. Tentokrát se lovu zúčastním s nimi nebo bez nich. Navlékla jsem se do tradiční Cadoganské černé. Černé kalhoty, volný černý top, lehký bavlněný svetr a pohodlné kotníčkové botky. V posledních týdnech jsem oceňovala všechno pohodlné více než praktické. Ne že bych si někdy dávala nějak zvlášť záležet na tom, jakou značku nosím. To Ethanova strana šatníku byla samý Armani. 

Ofina sice bez vyfoukání bude trochu splihlá, ale co. 

Trable v Chicagu nikdy nespí a to ani na Valentýna, ale to neznamená, že si na nich nemůžeme doslova pochutnat. Což vzhledem k situaci s Ghúlem požírající lidské ostatky je uznávám až moc morbidní poznámka. 

Do operačního střediska jsem nechala objednat plnou krabici malodortíků, kakaová pěna s čokoládovou polevou uprostřed. Jenom díky této pochoutce si téměř nikdo nevšiml, když jsme s Mallory vešly a já se rovnou vytratila do stínů. Tedy skoro nikdo si nevšiml. Ethan stál ke mě zády před obrazovkou plnou zrnitých fotek. V momentě, kdy jsem vešla, vycítil moji přítomnost. Tak to u nás bylo již od začátku. Magie z nás dvou doslova tryskala kdykoli jsme si byli na blízku. 

Bylo to poznat také z toho, jak se mu ramena uvolnila a paže před tím založené na hrudi svěsil uvolněně dolů. Luc, kovboj lapený v čase, a také kapitán stráží, byl zrovna na konci proslovu. 

,,Ghúl se tu neobjevil už padesát let. Můžeme předpokládat, že po něčem jde. A jelikož se netradiční změny v upíří hierarchii rychle rozkřikly, můžeme předpokládat, že víme, po čem jde." Při zmínce o změně nenápadně mrkl do rohu na mě. Což bylo moje znamení ,,V tom případě mu dáme vhodnou návnadu," ozvala jsem se. 

"NE" ihned zaznělo z úst Ethana. Jeho tón byl mrazivý a použil svoji autoritu Mistra. Být jeho ženou mělo i výhodu v tom, že jsem se mu dovolila odporovat. Už jsem říkala, že jsem se moc neřídila heslem kánonu? Vyznávat svému Mistrovi zbožnou úctu a pokoru? 

,,Ale no tak, vždyť já se tu nudím," rozkřikla jsem se jako zlobivé dítě. ,,Navíc budu mít kolem sebe vás všechny nehledě na telepatické spojení s tebou, Ethane. Budete mi nablízku. Nic se mi nemůže stát." trvala jsem na svém. 

Ethan si chytl kořen nosu a zhluboka se nadechl, jako by potřeboval chvíli, aby nevybuchl. Jako bychom spolu nevedli tuto debatu pokaždé, když ostatní riskovali životy a já musela sedět tady na zadku. Konečně, mučivě pomalu se ke mě otočil a já vyšla ze stínu. 

Zarazil se uprostřed pohybu a jeho smaragdové oči zaplály stříbrem. Těžko říct, jestli to způsobil rozbroj nebo moje nové vlasy. Jen málo věcí dokázalo v Ethanově ledové klidném obličej vyvolat náznak emoce, emoce jako je například šok a překvapení. Většinou následovalo pozvednuté obočí, ale tentokrát můj mistr prostě jen "zíral". 

Nutno uznat, že dobrých pět minut ani nemrkl a nikdo jiný se nijak nepohnul. Mezi mnou a Ethan vířila nová vlna magie, která měla zvláštní nádech. Cítila jsem z ní hřejivou lásku, ale také něco dalšího, něco prastarého. Cit tak starý, že v Ethanovi musel vířit možná celé století. Takže záliba v blondýnách byla opravdu hluboko zakořeněná. Kruci. Chytala mě žárlivost na tu, která tento cit vyvolala, ať už byla kdokoli. 

Catcher prolomil ticho jako první. Do ohlušujícího ticha pískl. ,,Pane jo, Merit v hnědých vlasech je sexy drsňačka, ale jako blondýna, to je realizace vlhkého snu." Mallory ho šťouchla loktem do žeber, ale přitom se snažila neuculovat.

,,Laskavě se zdrž oplzlých poznámek na moji ženu." spražil ho Ethan pohledem, který by mohl zabíjet. ,,Nebo si vem katanu a vyřešíme to hned," pokračoval a dál zíral na mě. Upíři jsou prastaré bytosti se zálibou v drahých nabroušených hračkách.

Něco v jeho pohledu nutilo můj instinkt predátora vzít nohy na ramena a utíkat hodně daleko. Jakoby kalkulovat a rozhodoval nad něčím, co jsem nechápala. Pokusila jsem se navázat telepatické spojení, když Ethan rázně zakončil poradu se slovy: ,,Merit pojede také." Málem mi spadla brada překvapením. Byla jsem velice zvědavá na to, co změnilo jeho názor. Za poslední dva měsíce se mi nepodařilo ho ani jednou přesvědčit. Těžko jsem to mohla svádět na blonďaté vlasy a přesto se právě tehdy, kdy mě uviděl světlovlasou, něco v jeho postoji změnilo.

Chystala jsem se vystoupit z auta, když mě Ethan chytil za ruku. Seděli jsme v mustangu jen my dva, trval na tom, a přesto za celou cestu ani jednou nepromluvil. Jeho obočí bylo zachmuřené. Něco si rozmýšlel. Snad jestli mě využít jako návnadu? Stále pochyboval? Budu v pořádku. Řekla jsem v duchu. Znovu se na mě podíval. Máš svoji dýku? Zeptal se hlas v mé hlavě, telepatické spojení mezi námi bylo vždy jako vlítnout do tunelu uprostřed dopravní špičky. Měla jsem v hlavě tolik myšlenek, které v té chvíli bylo potřeba vytěsnit a soustředit se pouze na komunikaci s Ethanem. Poklepala jsem si na pravou kozačku, musela jsem se přezout. Uvnitř boty jsem totiž měla skryté pouzdro s dýkou. Katana by byla moc nápadná, když mám být návnada. 

Už jsem chtěla vystoupit, když mě znovu zadržel. Tentokrát jsem se k němu na sedačce auta pootočila. Ethan mi uchopil hlavu do svých velkých medvědích dlaní a opřel si čelo o mé. Zhluboka dýchal, jakoby stál před velkou zkouškou. Těžko uvěřit, že mu tohle dělalo starosti, když jsme za sebou měli za poslední rok takové množství nejrůznějších dramat. 

Ať se stane cokoli... Začal neslyšně. Ať se stane cokoli, ať se dostaneš kamkoli, pamatuj, že jsi můj maják a vždy, v jakékoli situaci, si najdu cestu k tobě. Trochu zvláštní Valentýnské vyznání, ale darovanému koni na zuby nehleď. Ovšem teď zpětně vím, že jsem při tom měla dávat větší pozor a všímat si více starostlivosti v těch slovech. 

Tvrdě mě políbil, příliš rychle na můj vkus, ale hladově a nezbytně. Za tři noci. Zašeptal.

                                                                       

Stála jsem u náhrobku se jménem Lily. Žádnou Lily jsem neznala, ale to nevadí. Stejně jsem pro ní truchlila. Strávila jsem svého Valentýna na hřbitově číhajíc na Ghúla, až si sem přijde pro oběť dopravní nehody, kterou právě dneska pochovali. Možná jsem v dětství měla více koukat na Buffy přemožitelku upírů. Možná by pro mě měla nějakou radu. Už jsem trochu začínala mrznout i ve svém huňatém svetru a kožené bundě. Kabát se na takovéhle druhy akcí nehodil, zdržoval by a neměla bych při obraně ten správný rozsah. 

Přemýšlela jsem právě o tom, jak donutím ostatní akci odpískat, když se mi zježily chloupky vzadu na krku. Syrová magie mě zasáhla a nesla sebou zápach hniloby. Vydala jsem se cestou zpět k hlavní bráně hřbitovu, tou cestou, která vedla kolem hrobu oné neznámé Jane Doe. Na to že byla tma, svítily na hrobech svíce, které osvětlovaly tak ponuré místo hřejivým žlutým světlem. Nad zemí se skláněl muž. Muž bylo silné slovo, které se pro tohle stvoření nehodilo. To stvoření, které páchlo rozkladem a na jeho bledých rukou se rýsovaly jizvy, jizvy od toho, jak sešíval kůže dohromady. Tady máme Frankensteinovo monstrum, tohle je Ghúl a já ho zrovna vyrušila při půlnoční svačince. 

,,To tě nikdo nepoučil, že je neslušné mlaskat při jídle?" tasila jsem svoji dýku. Věděla jsem, že ostatní jsou již blízko. Magická past byla nastražená, stačilo ho do ní vlákat. Ghúl se zvedl a zachrčel. Pod ním jsem zahlédla bledé tělo té mrtvé ženy. Doufám, že ji ještě nestihl dát svůj dotek, že ji ještě nestihl proměnit v zombie. Ghúl s nepřítomným temným pohledem začichal mým směrem. No tak, pojď si pro nemrtvou svačinku. Lákala jsem ho v duchu, Ghúl se začal ke mě plížit, jeho rozdrásaný plášť za ním povlával. Ještě kousek, ještě kousek. Byla jsem připravená utíkat, když se ke mě donesl ten štiplavý odér hniloby a mě se v tu chvíli zvedl žaludek. Tomu reflexu neporučíš, v předklonu jsem se zachytila náhrobního kamene a ve stejnou chvíli jsem viděla, jak se po mě Ghúl natahuje svými drápy, které jsou zvyklé rozedrat maso. Oslnil mě záblesk zlatavého světla. Tak takové to je, když se vás Ghúl dotkne? Měla jsem pocit, že levituji nad zemí a nedokázala jsem určit jakýkoli záchytný bod, když tu jsem o něco málo vteřin později přistála na zelené trávě. Hlava se mi motala jako po kocovině a byla jsem dezorientovaná. Dezorientovaná a sama uprostřed hřbitova, na kterém nesvítila ani jedna svíčka. Až po chvíli jsem si uvědomila, že nejen, že tu není Ghúl, v okolí nebylo živé duše a v mé hlavě jsem již Ethana necítila. 

                                                                         

,,Co se to proboha stalo?" Mallory začala hysterčit a obcházela náhrobní kámen dokola. Náhrobní kámen, na kterém byl vyryt pentagram. ,,Kam zmizela?" její slova zněla přiškrceně. Catcher ji uchopil do náruče a trochu se s ní kolébal. Luc a ostatní strážci se shlukli okolo skupinky. ,,Dostaneme ji zpět," promluvil Catcher po chvíli a podíval se po Ethanovi. ,,Ale jak? Vždyť ani nevíme, co se s ní stalo. Kam zmizela. Kde je?" Mluvila Mallory nesouvisle. ,,Ale víme." Ethan stál jako solný sloup v epicentru toho zlatavého světla, které ještě před chvílí vzalo jeho ženu kdo ví kam. Zdál se být v navenek klidu, ale uvnitř sváděl krutý boj. Mohl to zastavit. Ale nezměnilo by to něco, kdyby to zastavil? A tak pokračoval směrem k Mallory a Catcherovi, ke dvou čarodějům, kteří to jako jediní mohou napravit. ,,Podstatné není kde je, ale kdy je."

,,Kdy je?" papouškovala Mallory a její velké vroucí oči jindy přetékající láskou ke všemu přírodnímu se začaly plnit slzami. 

,,V šedesátých letech. Merit to přeneslo do Chicaga v šedesátých letech."

,,Jak to můžeš vědět?"

,,Protože tehdy jsem ji poprvé potkal. Tehdy jsem se do ní poprvé zamiloval. Jedná prostořeká blondýnka mi zachránila život a já jsem přísahal, že zasvětím svůj život svým upírům a svému Domu, protože až ji znovu potkám v budoucnosti, bude tu mít svůj domov."

Pokračování příště...