úterý 10. října 2017

Lughův odkaz - část čtvrtá


FanFiction

Mercedes Thompson

Lughův odkaz


Stefan mě teleportoval přímo doprostřed obývací místnosti v druhém patře našeho domu, kterou smečka používala pro své účely. Tento pokoj byl symbolem. Adam se tak podělil o své soukromí se smečkou. Stefan se nezdržel a byl ten tam.

Vlkodlaci přecházeli sem a tam a Adam telefonoval a zuřil. Poznala jsem to z toho, jak mu ztuhly záda, jakoby vycítil moji přítomnost. Jesse a Christy seděly vedle sebe a ani nedutaly, Christy mě ihned začala propalovat pohledem. Nemusela jsem ani hádat, co řekne. Zrovna, když mě napadlo, že to bude nejspíš něco v tom smyslu, že za jejich napadení můžu já, zvedla se ze svého místa a ukázala na mě prstem.

,,Všechno je to tvoje vina!"


A v tu chvíli mě zaregistrovali i ostatní. Auriel se ostře nadechla a nevěděla, co říct. Zprava jsem zahlédla zlaté Honeyiny náušnice, tlačila se dopředu, dokud si nestoupla za mě. Jako tichá opora. Ale já měla oči jen pro Adama. Vypnul telefon a ani se nerozloučil s tím, s kým telefonoval, jeho oči žhnuly zlatou vlčí agresí.

Bál se o mě, vypustil ten pocit skrz naše pouto. Po té si všiml škrábanců na mé paži a stiskl čelisti k sobě. Nevím proč, ale náhle jsem cítila, že je čas. Že to takhle má být, protože ještě chvíli budu mlčet a mohla bych ho ztratit. 

,,Proč jsi se sakra neproměnila?" zeptala se náhle do ticha Auriel, do očí se mi nepodívala. ,,Protože bylo pohodlnější zachránit sebe," vyštěkl kdosi ze zadní části místnosti. Ozývaly se další a další hlasy. ,,Zachránila si vlastní kůži?" ,,Přišel pro ni ten upír." ,,Kým to je zatraceně cítit."

Vypůjčila jsem si trochu Adamovi moci, což jsem nedělala nijak často, a sjednala si pro jednou pořádek. ,,DOST!" A pro tentokrát mi věnovali plnou pozornost. Nedokázala jsem se na nikoho z nich podívat a tak jsem stále opětovala Adamův pohled. Byla jsem jediná v postavení, kdo to dokáže a nevyvolá tím souboj. I když byl jeho vlk na povrchu a mohlo to být riskantní, musela jsem sledovat každou jeho reakci při tom, co teď řeknu.

Poslal mi další pocit, zdál se být zrazený. ,,Ano, utekla jsem z boje a ano jsem cítit jiným vlkem. A ano, zachránila jsem si vlastní kůži," vždy jsem dávala přednost tomu, aby byli v bezpečí ti, které miluji, než já sama, ale tentokrát to bylo jiné. V té chvíli útoku jsem si uvědomila vlastní zranitelnost. Nevyvracela jsem to, co byla pravda a přijímala jsem to.

Už chtěli zase něco namítat a tak jsem honem pokračovala. Zbýval poslední bod. ,,A NEPROMĚNILA jsem se," polkla jsem, neboť jsem najednou měla v krku sucho a skoro šeptem zakončila: ,,protože jsem těhotná." Rozhodila jsem pažemi. Tak a je to. Ruce jsem si ochranitelsky položila na břicho. Nastalo hrobové ticho.

Teď mi záleželo jen na Adamovi, mobil mu vypadl z ruky a se zařinčením dopadl na podlahu. Nejdříve povolil ústa a otevřel je ve velkém O, pak se jeho oči svezly na mé ruce spočívající na břiše a zpátky se pohledem vrátil k mým očím. Připadalo mi to jako věčnost, kdy nikdo nepromluvil.

Čekalo se na Adama. ,,Prosím, prosím řekni něco," zašeptala jsem prosebně a probrala ho tak z jeho transu. Musel vycítit moje zoufalství. oči mu na jedno mrknutí zčokoládovatěly. Zlatá ustoupila do pozadí. Honey mi položila ochranitelsky ruku na rameno a já cítila, jak mnou lomcuje pláč.

,,Poslouchejte," byl to Warrenův hlas. V místnosti bylo tak hrobové ticho, že by bylo slyšet dopadnout špendlík na zem. Odpoutala jsem se od Adama a následovala příkladu mnoha dalších. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Tři srdeční tepy včetně toho mého uháněly jako o závod. Byli v bezpečí. Usmála jsem se. Otevřela oči a pár centimetrů ode mě byly ty Adamovi. 

Nezaregistrovala jsem jeho pohyb, ale náhle tu byl u mě a jeho oči byly úplně lidské. ,,Mercy?" hledal u mě pravdu.

,,Ano, Adame, ano," ubezpečila jsem ho.
,,Dítě?"
zavrtěla jsem hlavou.
,,Děti, dvojčata. Samuel si myslí, že jde o Lughův odkaz, který očividně nepůsobí jen na ovce."
A pak se to stalo, konečně se na jeho tváři objevil úsměv, který prostoupil i do jeho očí. Protože jsem řekla něco vtipného. Ne, protože jsem řekla něco správného. ,,Ach, Mercy," svezl se na kolena a zabořil mi tvář do podbřišku. Pevně mě objal a já byla vděčná za to nepatřičné gesto. Alfa neměl mít hlavu níže než ostatní, ale očividně ho to v tuto chvíli netrápilo. Zajela jsem mu rukou do vlasů. A konečně úlevně vydechla.

Byla jsem doma, u něj a v bezpečí. Všechno bude v pořádku.

Obklopila mě smečka a Jesse, jeden po druhém mě objímali, až jsme utvořili zvláštní kruh, kdy se všichni nějakým způsobem dotýkáme. Magie smečky v akci. Ucítila jsem hřejivý pocit štěstí, bezpečí, lásky a radosti. Byla jsem v těch krásných citech zabalená, jako v hebké peřince. A došlo mi, že mě tímto pocitem budou zahrnovat minimálně dalších devět měsíců. Dojalo mě to a já si poprvé uvědomila, že smečka je stmelená. Smečka je celek. Kruh se uzavřel. Klesla jsem na kolena a byla tak Adamovi tváří v tvář. Vzal mi ji do dlaní a něžně setřel slzy. A pak mě jen líbal.




Okomentovat