pondělí 28. března 2016

Alfa a Omega

"Anna netušila, že vlkodlaci existují, dokud jedné noci nepřežila krutý útok... a nestala se jedním z nich. Po třech letech na poslední příčce hierarchie smečky se naučila klopit hlavu a nikdy, nikdy nevěřit dominantním vlkům. Pak ale do jejího života vstoupil Charles Cornick, zabiják a syn vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe."
(Patricia Briggs, Alfa a Omega)


ŘÍKÁ SE, ŽE PROTIKLADY se přitahují. Anna a Charles ze série Alfa a Omega spisovatelky Patricie Briggs o tom ví své.  Nejen, že je dělí propast více jak sto let hluboká, ale Charles je indán vlkodlak a Anna studentka hudby, která byla nedobrovolně přeměněna a tři roky týrána. 


     Pokud znáte sérii Mercedes Thompsonové, shledáte Alfu a Omegu jako příjemnou změnu. Nejen, že oproti knihám o Mercy je Alfa a Omega vyprávěna ze třetí osoby, ale také se více zaměřuje na vlkodlačí politiku. 
      Hlavní problém představuje odlišnost Anny a Charlese a jejich zpočátku nucená spolupráce při řešení různých překážek, které je potkají. Každý z nich má svůj charakter, který čtenář musí obdivovat. Každý z nich si navíc prošel jinými zkušenostmi a oba dva jsou velice zatvrzelí. Charles je syn Maroka, vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe a je jeho pravá ruka. To Charles řeší všechny roztržky a je vysílán na cesty splnit většinou jednoduchý úkol, je totiž Marokův kat. Kvůli tomu se také ocitá v Chicagu, aby vyřešil nepříjemnou záležitost. Kvůli svému děsivému vzezření a jeho povolání nenachází mezi vlkodlaky moc přátel. Po příletu do Chicaga ale na něho čeká změna. 
         Jeho doprovodem se stává nesmělá Anna, kterou děsí nový vlk víc, než by chtěl. Oba dva však spolu musí spolupracovat a komunikovat. Charles brzy zjistí, že v tom týraném stvoření, které mu dělá doprovod, se skrývá více, než by si kdo pomyslel. Je totiž omegou. Vzácným typem vlkodlaka, který působí na ostatní jako opijum. Přináší mír a klid všude, kam se vrtne a dokáže vzdorovat i samotnému Marokovi, alfovi všech vlků. Anna stojí mimo hierarchii smečky a je tak velice cennou a vítanou změnou v životě zatvrzelého samotáře Charlese.

       Charles a Anna byli poprvé čtenářům představeni v krátké povídce, kterou spisovatelka nazvala jako Alfa a Omega a připojila ji k sériím Mercedes Thompson. Rozvíjí více linii vlkodlaků okolo Marokovy smečky a zabývá se více vlkodlačí politikou. Po jejím vydání byla autorka požádána o pokračování, a tak vznikla kniha Štvanice, následně Loviště. O několik let později přidala do této série ještě Dvojí spravedlnost, kde čtenář najde skok o dva roky dopředu. Poslední knihou z tohoto cyklu je Smrtící žár. 

        Osobně jsem se nejdříve dostala k sérii Mercedes Thompson a už jsem myslela, že mě nic tak nenadchne, jako Merci poblázněný život. Ale Alfa a Omega mě ihned vtáhla do děje. Byla příjemnou změnou a první knihu z celé série nic nepředčí. Bylo zajímavé dozvědět se něco o samotné rodině vůdce všech vlkodlaků a zjistit něco více o pravidlech smečky a politice mezi ostatními smečkami. Zároveň ději nechybí jiskra a hašteření mezi hlavními hrdiny Annou a Charlesem. Na knize Štvanice bych rozhodně nic neměla a neomrzí přečíst si ji i po druhé. 


Ukázka z knihy dostupná také na stránkách vydavatelství. V delší verzi zde: Fantom Print - Alfa a Omega 

Charles nenáviděl létání. A zvlášť když pilotoval někdo jiný. Vlastním letadlem odletěl do Salt Lake, ale kdyby s ním přistál v Chicagu, upozornil by na sebe svoji kořist – a raději chtěl Lea překvapit. A kromě toho přestal poté, co uzavřeli Meig’s Field, létat do Chicaga sám.
Nenáviděl velká města. Jejich pachy mu zahlcovaly čich a panoval v nich takový rámus, že neustále zachytával útržky stovky rozhovorů, ale klidně mu mohlo uniknout, že se k němu někdo plíží zezadu. Cestou tunelem od letadla do něj kdosi strčil a on se musel hodně přemáhat, aby mu šťouchnutí neoplatil, a tvrději. Přilétl na O’Hare uprostřed noci, takže se vyhnul největším davům, přesto tu bylo příliš mnoho lidí.
A nenáviděl i mobily. Když po přistání zapnul ten svůj, volal mu otec. Takže místo aby si půjčil auto a odjel do hotelu, musel teď najít nějakou místní ženu a zůstat s ní, aby ji Leo a ostatní vlci nezabili. Jediné, co věděl, bylo křestní jméno – Bran se neobtěžoval popsat ji.
Zastavil se za bezpečnostními branami, bloudil pohledem v davu a doufal, že mu instinkty pomohou ženu najít. Cítil vlkodlaka, ale ventilace letiště mu bránila jít po pachu. Jeho pohled upoutala mladá dívka s irsky bledou pletí, kudrnatými vlasy barvy whisky a poraženeckým pohledem někoho, koho pravidelně bijí. Vypadala unavená, prochladlá a vyzáblá. Rozzlobilo ho to, a protože už byl příliš rozčilený na to, aby zvládl další nával vzteku, donutil se od ní odtrhnout pohled.
Upřel ho na ženu v kostýmku stejně teple čokoládové barvy, jako byla její pleť. Nevypadala zrovna na Annu, ale nesla se takovým způsobem, že si uměl představit, že by se vzepřela svému alfovi a obrátila se na maroka. Očividně někoho vyhlížela. Už se k ní málem vydal, ale její výraz se najednou změnil, protože našla toho, koho hledala – a nebyl to on.
Začal se znovu rozhlížet, když se po jeho levici ozval tichý, zdráhavý hlas: „Pane, nepřiletěl jste právě z Montany?“
Byla to dívka s vlasy barvy whisky. Musela se k němu přiblížit, když hleděl jinam – něco takového by se nestalo, kdyby nebyli uprostřed zpropadeného letiště.
Aspoň už nemusel hledat otcův kontakt. Z takové blízkosti ani letištní klimatizace nedokázala zamaskovat, že je vlkodlak. Ale nebyl to jen jeho nos, co mu prozradilo, že je něco mnohem vzácnějšího: pravá omega.
Většina vlkodlaků byla více či méně dominantní. Lidé s něžnější povahou obyčejně neměli dost silnou vůli na to, aby přežili brutální proměnu z člověka ve vlkodlaka. Což znamenalo, že submisivních vlkodlaků bylo málo.
Náhlý zvrat v jeho zlosti a iracionální touha chránit ji před davy okolo mu ale prozradily, že je ještě výjimečnější. V tu chvíli mu bylo jasné, že toho, kdo ji tak zdeptal, zabije.
 
Okomentovat