pondělí 18. prosince 2017

Čarodějky z East Endu. Magii, které snadno uvěříte.

"To je vážně zajímavé. Ve městě se objeví jeden podivný anděl smrti a přesně v tu dobu zmizí dívka a náš starosta je nalezen mrtvý. Proč by ji ale zajímali? argumentovala Ingrid. Víš přeci, že padlí andělé musí taky dodržovat svá pravidla."

(Čarodějky z East Endu, s. 191)



Už je to nějaký ten pátek (chápej měsíc), co jsem dočetla druhou knihu ze série Čarodějky z East Endu. Série čítá dva díly (Čarodějky z East Endu a Polibek čarodějky) a objevila jsem ji schovanou v Levných knihách za přívětivou cenu. Moc jsem od série nečekala, ale velice mě překvapila. Možná mi ukázala dávno zapomenuté brány mého oblíbeného seriálu "Čarodějky" nebo se mi líbila námětem. To nedokážu posoudit, ale jedno vím jistě, tento příběh si našel cestu do mého srdce. 

Příběh nám prezentuje život tří žen "čarodějek"  Beauchampových. Dvě dcery Freya a Ingrid žijí společně se svou matkou Joannou v North Hamptonu v nejvýchodnějším výběžku Long Islandu. Tento faktický údaj uvádím naschvál, protože hraje velice důležitou roli v prvním dílu. Místo je zahalené mlhou, zdá se jako by uvízlo v čase a všechny tři dámy se snaží žít poklidný život bez kouzel. 

Každá vyniká v něčem jiném. Joanna umí oživovat mrtvé a léčit i smrtelná zranění. Ingrid umí předpovídat budoucnost a uzdravovat a Freya dokáže svými kouzly a elixíry obnovit k životu nejedno zlomené srdce. Krásné čarovné umění... Ptáte se proč nemohou kouzlit? Protože jim to rada zakázala z důvodu odhalení. Ale jak už to bývá, kam nemůže čert tam nasadí ženu a tak se všechny tři postupnými krůčky dostávají za pomyslnou hranici zákazu. 

Autorka v knize vytvořila velice realistický příběh. Ani na vteřinu jsem se během četby nezarazila nad tím, že by někde neexistovalo místo, čas a prostor, ve kterém Beauchampovy žijí a kouzlí. Fantazijní svět se pro mě stal skutečným. Po celou dobu čtení na mě dýchala domácí atmosféra a pohoda, důvěra a neopomenutelná známost. Jako bych žila život s nimi. Prožívala jejich úskalí a pocit odstrčenosti z toho, že nemohou kouzlit. Magické události, amulety, talismany a neobvyklé situace dodávaly příběhu pohádkové kouzlo. Ovšem v příběhu nechybí láska, napětí, bolest strach a další nadpřirozené bytosti. Příběh dcer a matky mi připomínal už zmínění seriál Čarodějky ale i dialogy a problémy seriálu Gilmorova děvčata.

"A není něco ... Chci říct, já vím, že ty nemůžeš nic dělat ... ale... Joanna zavrtěla hlavou. Proklínala magii, kterou ovládala. To byla ta největší tragédie, která provázela její dar: Joanna dokázala přivést kohokoli zpět k životu, vyléčit jakoukoli nemoc, vrátit zdraví a štěstí člověku, který umíral ve vedlejším pokoji." 

(Čarodějky z East Endu, s. 225) 

Postavy v příběhu se vyvíjí a dávají vyniknout svým odlišným charakterům. Tichá, neprůbojná a pannensky působící Ingrid objeví i druhou stránku své povahy a odváží se po dlouhé době rozpustile učesat (na ni velice vyzývavě) a namalovat. Kdežto Freya - rebelka a bojovnice si bude muset sáhnout na dno svých sil a vybrat si pravou lásku. Prokoukne zradu a získá  nadhled nad věcí? A Joanna? Ta se pokusí přenést přes dávné křivky, bolest a ztrátu syna a otevřít srdce novým možnostem. Postavy jednají, mají životadárnou energii a jsou skvěle popsané. Děj plyne a nezabývá se zbytečnými popisy.

Kniha je psána "jednoduchou" češtinou, stručně jasně bez zbytečných odboček. Nevyhýbá se ani detailnímu popisu milostného trojúhelníku. Osobně si myslím, že některé scény a popisy nepatří do tohoto druhu literatury. Narazíme zde i na pár částí, které by stály za to přepsat, nebo úplně vynechat, jelikož se táhnou jako našlápnutá "žvejkačka". Ale to asi k literatuře tohoto žánru patří. Za sebe hodnotím knihu pozitivně a doporučila bych ji všem, kteří si chtějí odpočnout od shonu každodenního života, upadnout do světa kouzel a maličko se dotknout melancholické nálady a myšlenek na to, že kouzla mohou existovat.

A všem co mají rádi magii, kouzla a nestojí pevně nohama na zemi a rádi si lítají na obláčku (smích).

Žádné komentáře: