Výzva přijata!

Je sice už duben a zatím jsme tu knižní výzvu ještě nepublikovaly, ale je to asi proto, že jsme tak trochu nevěděly, zda do ní jít. Lepší pozdě než-li vůbec a do konce roku přeci ještě času dost. Takže 3...2...1... začínáme...teď!

Když se z ošklivého kačátka vyklube boubelatá labuť

Felicity Morganová je úplně obyčejná dívka. Vlastně je víc než to, pro ostatní skoro neviditelná. Oplácaná, s rovnátky a často v alkoholovém oparu, kdo by si jí také všímal? Proč je tedy ten nový sexy krasavec na škole právě na ni vysazený? 

"Mohl jsem mít smůlu a Felicity mohla být jedna z těch nezáživných šedých myší tam vzadu. Jako ta oplácaná támhle - střapaté vlasy, nemožné tričko. Co zrovna kýchla, pozpátku klopýtla o vlastní školní tašku a upadla. Takže je ještě k tomu nemotorná. A v puse se jí zablýskla rovnátka!"

(s.6)

Severské čtení aneb únorová výzva: Siri Pettersen na vlně norské fantasy

"Rime ji požádal, aby se přitiskla k jeho zádům a objala ho kolem hrudi. Ponese ji jako tlumok. Obklopil ji Silou. Pak se rozběhl na tom kousíčku, který mu střecha poskytla, a vrhl se přes okraj..." (s.419)

Toto dílo buďto zavrhnete nebo si ho naprosto oblíbíte. Ke mě naštěstí patří to druhé. Ódinovo dítě (Odinsbarn) jsem měla ve své knihovně už půl roku, než jsem se dostala k tomu vzít jej do ruky a poprvé otevřít. A nemohu uvěřit tomu, že jsem toto dobrodružství nepodnikla již dříve. A tak jsem konečně učinila první krok. Nejdříve trochu nesměle, protože mě trápil masivní tvar knihy. Ráda si knihy beru všude sebou ale jen, když mě nezabere celou kabelku. (smích)

No, u této masivní knížečky jsem udělala výjimku a musela ji prostě brát všude sebou. Jako mé dítě jsem ji chovala v mé náruči a věnovala jí čas a péči. Nepřeháním, za ty tři dny co jsem ji přečetla, jsem se na ní stala závislou. Proto se snad nebudete zlobit, když konečně dám skoro plný počet hvězdiček. Naprosto předčila má očekávání.

Podání mystického příběhu o válce mezi Asasíny a Templáři z pera Olivera Bowdena mě nechalo chladnou. Proč tomu tak bylo?

"Ezio se za bratrem díval a rozhodl se ho napodobit. Vůz se zdál strašně hluboko, vzpomněl si ale na to, co ho učili, zpomalil dech, uklidnil se a soustředil. A pak už letěl vzduchem v nejdelším skoku dosavadního života. Na okamžik ho napadlo, že špatně mířil, potlačil ale paniku a vzápětí přistál bezpečně v seně. Stačilo věřit!"

Abychom vše jen nechválili, tak tady je jednou zase trochu negativní recenze. Jak jinak začít nový týden, než s knihou plnou pomsty a násilí? Správně, nezbláznila jsem se, právě naopak, přidávám recenzi na knihu, která v sobě pojí tři média. Assassin´s Creed je světoznámá hra, na jejíž motivy bylo sepsáno osm knih a minulý rok měl premiéru i film. V tomto měsíci také vyšla nová kniha od jiného autora (Christie Golden) která, jak doufám, zvýší u mě, jako čtenáře svou reputaci doposud vydaných knih. Snad budu mít brzy možnost si ji přečíst a porovnat.

Rozečteno! Nedočteno!

Čtecí krize, každý knihomol ji alespoň jednou zažije.

Řekla bych, že otrava knihami může vzniknout v závislosti na mnoha faktorech. Ta má krize zřejmě vznikla z přesycení. Prakticky od dubna, kdy jsem dala sbohem škole, jsem neustále četla. Mít najednou možnost číst to, co chci a navíc moci a mít na to čas? Způsobilo to tak trochu zkrat. Tehdy jsem se uzavřela do sebe a nedělala nic jiného, než četla. 

Narazila jsem v té době na sérii Mercedes Thompson od autorky Patricia Briggs, kdy mě příběh tak vtáhl do děje, že jsem byla schopná jednu knihu přečíst za den a půl. Série měla osm knih, teď už jich je devět, a k tomu dalších pět vedlejších knih. Takže jsem neustále četla. 

A jaké má přesycení příznaky? 

Především nedostatek času na cokoli jiného, než na čtení. Také se u mě projev syndrom bolavých a unavených očí projevující se rozmazáváním písmenek a později také bolestmi hlavy. 

Zdroj: google.com

Navíc jsem byla tak zabraná do příběhu, že jsem na jeho vývoj myslela snad i ve spánku. Jde ale o to, říct si, kdy už máte dost a uvědomit si tu chvíli, kdy už přes to nejede vlak. 

Zdroj: google.com

Stalo se mi, že jsem třeba byla tak nedočkavá, že jsem přeskakovala stránky příběhu. Nebo jsem si řekla, že jen nakouknu na konec knihy. Máte tendence některé dlouhé popisy přeskakovat. Řekla bych, že to vše je náznak buď přesycení kvantitou knih a nebo ignorace píle a času, který nad tím dílem autor strávil. Což se rovná nerespektování jeho osoby. 

Sama jsem začala mít hodně přepracovanou mysl z toho náhlého náporu různých příběhů a chtěla jsem jich číst tolik, že jsem se nakonec nemohla rozhodnout, který příběh mám číst a tak jsem nečetla pro jistotu nic. I to se může stát. 

Od té doby jsem sice o něco zpomalila, ale stále mám, co číst. Stále jsou nové knihy a jako správný knihomol a mamonář knih, je prostě chci mít všechny ve své moci. Zároveň k nim ale nechci být neuctivá. Proto jsem tedy vyzkoušela pár variant. 

Jak tedy najet na tu správnou čtecí vlnu?

Jak se znovu stát "normálním" člověkem-knihomolem, co nepřeskakuje z knihy na knihu, aniž by ji předtím nedočetl? Co dokáže žít v přítomnosti a kdo vnímá znovu tu kvalitu dobře napsaného příběhu a dává jí přednost před kvantitou?

Ta správná otázka je, zda jste schopni trochu zvolnit. Dát si knižní dietu či detox. Vynechejte třeba na týden čtení knih. Zamyslete se nad tím, co máte rozečtené, porovnejte knihovnu, obdivujte obaly, ale nečtěte. Dělejte místo toho jiné věci, které jste zanedbávali, především spánek. Zkuste si i ty knihy, které máte rozečtené, znovu zařadit do knihovny, aby na vás stále nemrkaly z nočního stolku a nevábily vás.

Pokud ani po týdnu nepůjde snadno se vrátit ke čtení, prodlužte svoji dietu. Zkuste si udělat seznam. Právě teď se nabízí, abychom si společně vytvořili Sváteční výzvu! Stanovte si knihy, které chcete přečíst do konce roku. A zvolte si optimální počet a různé žánry, nebo si je rozdělte podle jiného kritéria. Jako příklad uvádím svůj seznam. Hlavní je nečíst jeden a ten samý žánr.

Pamatujete si výrok z Harryho Pottera a Ohnivého poháru? "Kosti z otcova těla, darované nevědomky. Maso služebníka, darované dobrovolně. A krev nepřítele, uzmutá násilím. Pán zla znovu povstane." Trochu jsem se tím nechala inspirovat při své výzvě. :) 

Slova z cizojazyčné knihy, dávající význam jen málokdy

Na výběr mám ze tří knih v angličtině. A jelikož si zase tolik při překladech nefandím, zvolila jsem pro začátek tu nejtenčí. 

Nedávno jsem viděla novou adaptaci na knihu od Jeanne Ryan - Nerve. Film mě tak zaujal, že jsem si musela pořídit i knihu, i když jen jako e-book. 

Po prvních stranách, musím říct, že je to jeden z těch případů, kdy si film vypůjčil pouze námět. Už ze začátku poznávám různé odchylky a líbí se mi to proto ještě víc. Takže, kdo jste viděli film, nebojte se sáhnout i po knižní předloze. 

A o čem že to je?

O online hře zvané Nerve, kde se nový uživatel může přihlásit buď jako Watcher (pouze sleduje) nebo Player (hráč). Pokud jste hráč, ocitáte se sami v ulicích, kde se odehrávají reálné sázky na to, co vydržíte. Vee se stane právě takovou hráčkou, zpočátku plnění úkolů není tak těžké, ale postupně začínají situace eskalovat a Vee nakonec zjistí, že hraje o vlastní život. Do jaké míry by jste byli schopni zajít, kdyby někdo jiný řídil celý váš svět?

U cizojazyčných knížek mám problém udržet pozornost. Jakmile například začnu usínat, tak si nic z textu nepamatuji. A musím pak začít i několik stránek nazpět, než se mi znovu vybaví děj. Rozhodně nečtu se slovníkem v ruce. Neznám každé slovo, ale většinou se dá smysl věty odhadnout. 

Série nedočtená nevědomky

Jako druhé si dávám v sázku dočíst sérii Skleněný trůn. Čtvrtý díl vychází už tento měsíc, takže jakmile si pro něj poběžím do knihkupectví, otevírám znovu první díl a čtu v kuse až do posledního. Nu co, fandím si, že to vše stihnu do konce tohoto roku.

Fantasy příběh adaptovaný na hru

Assassin´s Creed je série psaná podle herní předlohy. Zvolila jsem si ji, protože takovéto série se vymykají mému obvyklému výběru četby. Bude to doufám změna. Jako další takovou mám ještě Zaklínače. Ale jelikož má mít v prosinci premiéru film Assassin´s Creed, zvolila jsem právě tyto knihy. Knihy a film spolu vůbec nesouvisí, stejně tak knihy a hra na sebe nenavazují. Ale zaujalo mě prostředí renesanční Itálie. A po té, co jsem nakoukla na první strany, zaujal mě i způsob psaní. Takže tomu dávám šanci!

Dílo, na které lehá prach už delší čas

Jsou to už dva roky, co se dívám na knihu Fantom Opery od Gastona Lerouxe. Tajemná obálka na mě vždy z police knihovny mrká a láká. Navíc miluju film s Gerardem Butlerem a celkový romantický příběh s příměsí tajemna a posedlosti je velmi přitažlivým námětem.  

Rozhodně ke čtení tohoto příběhu bude zapotřebí navození té správné atmosféry. Myslím si, že čtenář prostě potřebuje mít náladu na trochu toho mystéria. 


Kniha naposledy koupená

Mrazivý oheň od Amandy Hockingové jsem koupila jako poslední. Je to nejčerstvější přírůstek do mé knihovny. Hodí se tedy, aby byla součástí výzvy. 

Čtenářovi se tímto příběhem otevírá znovu svět Trollů, kteří vypadají podobně jako lidé, akorát jim kůže mění příležitostně barvu, mají všichni tmavé oči a vlasy a jsou přirozeně krásní. Ano, to je opravdu jeden z faktorů jejich charakteristiky. Bryn je však jiná. Je z nečisté krve a vyjímá se nejen svým vzhledem. Osud ji uvrhl mezi dva muže. Jeden ji mate a usiluje o její život, ona jej z celého srdce nenávidí a druhý je její velitel a musí s ním jednat s respektem...Oba ale významně zasahují jak do jejího profesního tak také osobního života a její loajalita království bude testována.

V neposlední řadě jsem vybrala knihu, kterou jsem vyhrála. Je jí Divoká Labuť a jiné příběhy od Michaela Cunninghama. Soutěž vytvořil blog nasknizni-svet.blogspot.cz a tímto blogerům děkuji. Tuto položku jsem také díky tomu nazvala:

Strany v knižní vazbě darované dobrovolně

A knihomol znovu povstane!

Knižní listopadovky

Zimní večery jsou před námi a jak nelépe je využít, než zachumlaní pod dekou s knihou a plápolajícícm ohněm v krbu? Pro některé je právě toto roční období časem depresí a nervů, a proto se podělím o zaručený lék. Společnost mi totiž dělají stránky fantasy knih, kde nic není nemožné.

Pojďme si spolu tedy říct, co nás čeká v listopadu. Samozřejmě jsem sepsala jen úzký výběr knih, které vyjdou na začátku listopadu. Ty, co mě zaujaly svoji obálkou, anotací, nebo jsou již pokračováním zaběhnutých sérií. Zároveň shrnu právě vyšlé přírůstky měsíce říjen. 

Už si děláte seznam? Ne? Měli byste...:)

Začněme vydavatelstvím Fantom Print, které si na druhého listopadu přichystalo románovou adaptaci filmu. Ocení jej především fanoušci fantasy hry Warcraft. Kniha Warcraft: První střet navazuje na román Durotan, jehož děj předchází filmu. Nemyslete si však, že když jste viděli film, pak víte vše. Psaný příběh dává autorce Christie Golden nové možnosti, jak odkrýt svět Azerothu. Oproti filmu je zde více prostoru pro detaily, které jsou rozvinuty právě na papíře a možná divákovi doplní kde jaké mezery. 

Anotace: Azeroth se ocitá ve válce, když do něj magickým portálem vtrhnou krvelační nájezdníci – orkská Horda, která utíká ze svého chřadnoucího domova Draenoru a chystá se obsadit nový svět a zotročit jeho obyvatele. Lidé se ale nemíní vzdát bez boje a orkské sekery a vlčí jezdci se brzy poměří se stromwindskými meči, trpasličí pistolemi a dalaranskou magií. Temná síla, která zničila Draenor, však pronikla i do nového světa a tu nedokáží zastavit žádné bitvy, ale pouze spolupráce čtyř hrdinů z obou stran fronty. Orkský náčelník, opovrhovaná míšenka, zahořklý rytíř a zneuctěný mág musejí spojit síly a postavit se samotnému Gul‘danovi, zlověstnému vůdci Hordy. Pokud ho nedokáží porazit, Azeroth a všechny jeho obyvatele, staré i nové, čeká pomalá smrt…

Z vydavatelství Coo Boo se nejvíce těším na pokračování série Skleněný trůn vyprávějící fantastický příběh nejslavnější nájemné vražedkyně Celaeny Sardothien. Již čtvrtý díl Královna Stínů by měl vyjít 14. listopadu s krásnými více jak šest seti stránkami. 

Anotace: Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.

Jako další mě zaujala kniha Pasažérka od autorky Alexandra Brackenová. Vybrala jsem si ji právě podle anotace. Jedná se o mrazivý příběh s tématikou cestování časem, lidech s magickými schopnostmi a hrou o život. Vychází už v pondělí 31. října!

Anotace: Ztratila vše, co znala a milovala… Etta se proto vydává do neznámé země, kde se seznámí s Nicholasem, který uniká z dosahu mocného rodu v Koloniích. Navíc jí začnou pronásledovat agenti usilující o její život. Etta tak zjistí, že zdědila zvláštní schopnosti, o kterých nikdy neslyšela. Aby ochránila své tajemství i svůj život, bude muset cestovat nejen mnoho mil od domova, ale i do minulosti… Nepřátelské rody se ale nevzdávají a chtějí její moc!

Že může oheň mrazit, o tom nás přesvědčí autorka  Amanda Hockingová. Knihou Mrazivý oheň se čtenář vrací zpět do světa Tryllů. Tentokrát však začíná novou sérii Kroniky Kaninu. Knihu jsem přidala na seznam listopadovek především kvůli její obálce, která mě velmi zaujala a trochu připomíná červenou karkulku v zasněžené zemi. Kniha je již k dostání na pultech knihkupectví. A co na to říci jiného, než že jde o trochu neotřelý způsob, jak představit svět trolů, kteří jsou docela podobní lidem, jen trochu více výjimeční.

Anotace: Bryn Avenová mezi Kaniny nikdy tak úplně nezapadala. Díky svým blond vlasům a modrým očím se vždy cítila jako outsi- der – s nečistou krví neschopná si získat respekt a postavení. Ale je odhodlaná prokázat svou loajalitu království, které milu- je. Jejím snem je stát se členkou elitní královské gardy a nic jí nesmí stát v cestě... ani city, které chová ke svému šéfovi, Ridleymu Dresdenovi. Jakýkoli vztah mezi nimi je naprosto vyloučený, ale Bryn si nemůže pomoct. A začíná mít pocit, že i on k ní něco cítí. Mezitím na království někdo zaútočí – to prověří Bryninu sílu jako nikdy předtím. Konečně má příležitost konfrontovat Konstantina Blacka, zrádce, který se před pěti lety pokusil zavraždit krále. Jen Bryn ho může zastavit, ale riskne vše, jen aby ochránila království, které ji není ochotno přijmout takovou, jaká ve skutečnosti je?

 Poslední dvě knihy z listopadovek jsou z dílny nakladatelství Argo. Populární autor Paulo Coelho se tentokrát pustil do románového zpracování nejslavnější kurtizány Mata Hari. 

 

Anotace: Ve Vyzvědačce ožívá skutečný příběh Mata Hari, slavné kurtizány obviněné ze špionáže, která byla před sto lety popravena pro velezradu. Mata Hari byla tanečnice, šokující a těšící publikum za první světové války, a stala se důvěrnicí některých z nejbohatších a nejmocnějších mužů té doby. Odvážila se překonat moralismus a provinční mentalitu počátků 20. století, ale nakonec za to zaplatila vlastním životem. Když v pařížském vězení čekala na popravu, jedním z jejích posledních přání bylo pero a papír, aby mohla psát dopisy...

A jako poslední připomínám všem fanouškům Hry o trůny, že druhého listopadu vyjde kniha Darebáci. Vznikla spoluprací autora série Písně ledu a ohně G. R.R. Martina a editora Gardnera Dozoise. 

Anotace: Pokud jste si oblíbili fantastiku, která není pouze černobílá, pak vás antologie veleúspěšného spisovatele George R. R. Martina a uznávaného editora Gardnera Dozoise odmění množstvím jemných odstínů šedi. Jedenadvacet zcela nových povídek od autorských hvězd vás potěší i ohromí záludnými zvraty, dobrodružstvím i napětím. Sám George R. R. Martin nabídne zbrusu nový příběh, mapující osudy jednoho z největších ničemů z historie jeho Písně ledu a ohně a Patrick Rothfuss nám odkryje tajemství jedné z oblíbených postav své Kroniky královraha. Ovšem dočkáme se i u nás dosud nevydaných příběhů z pera mnoha dalších mistrů fantastického žánru, mezi něž bezesporu patří kupříkladu Neil Gaiman, Joe Abercrombie, Scott Lynch, Cherie Priestová, Garth Nix, Daniel Abraham, Michael Swanwick a Connie Willisová. Každý, kdo v dobrodružných příbězích z fantastických světů občas držel palce sympatickým darebákům, si rozhodně přijde na své. . .

Na kterou knihu se v listopadu těšíte nejvíce právě vy, dostala se některá z výše zmíněných na Váš seznam?

Jiskra zažehla oheň

"Znovu a znovu se kradmo dívám do zrcadla, abych se ujistila, že velitelka je ponořená do čtení dopisu. Když jsem si jistá, odvážím se a rychle se podívám dolů. ...na jihu je moc nebezpečno a velitelce se nedá věřit. Radím vám, abyste se vrátil do Antia. Pokud už musíte jet na jih, cestujte jen s malou družinou... Velitelka se pohne. Odtrhnu oči a zoufale se bojím, že jsem postupovala až příliš okatě. Ale ona čte dál a já se odvážím podívat se do pergamenu znovu. Otočila ho na druhou stranu. ...spojenci opouštějí Taiův rod jako krysy prchající z potápějící se lodi. Zjistil jsem, že velitelka plánuje.. Ale co velitelka plánuje, to už se nedozvím, protože v tu chvíli vzhlédnu. Sleduje mě v zrcadle. "Ta znamíka...ta znamínka jsou moc krásná," vypravím ze sebe přidušený šepot.."

(TAHIR, Sabaa. Jiskra v popelu, s.145)

Ještě za "tepla", jak se říká, píši dojmy z novinky letošního roku Jiskra v Popelu od autorky Sabaa Tahir. Dočetla jsem teprve dnes a celkově jsem na knihu spotřebovala pouhé dva dny. Přestávku ve čtení jsem udělala jen z toho důvodu, že se mi už ke třetí hodině ranní začala rozmazávat písmenka a štípat oči. Jinak bych byla schopna ji "dát na jeden zátah", tak moc na mě kniha udělala dojem!

Jak jsem se k této knize dostala? V prvé řadě jsem na ni narazila při brouzdání po knižních novinkách letošního roku a zaujalo mě to, jak vysoká očekávání na ní jsou daná. Také mě dost překvapila výborná hodnocení čtenářů například na stránce Databáze knih. Jednou jsem si ji v knihkupectví všimla a na zadní straně přebalu přečetla: "Prostředí inspirované antickým Římem, urputný boj proti tyrani a hlavní záporná postava, vedle níž Cersei Lannisterová a Dolores Umbridgeová vypadají jako párek neschopných amatérek." Přirovnání z MTV.com i ve mě vzbudilo jistá očekávání. Vzhledem k tomu, že kniha je prý stejně návyková jako Hunger Games (jedna z mých oblíbených sérií) a pojí se v ní fantazie Harryho Pottera (Kdo by neznal nejslavnějšího čaroděje?) a brutalita Hry o trůny (tuto sérii snad ani netřeba představovat), se zdála Jiskra v popelu být to pravé i pro mě.

Nehledě na to, že jsem fanoušek všech tří zmiňovaných sérií. A tak jsem po ní s dětinským nadšením hrábla. Na první pohled zaujme krásný matný přebal, u kterého mám neustálou tendenci jej otlapkávat. Na vnitřních stranách pevných desek navíc čtenář najde mapy, které mu pomohou v orientaci prostředím. Po jejich prostudování už jen zbývalo se pohodlně usadit s čajem, dekou, kocourem na klíně a při jeho vrnění a praskání ohně v krbu začít číst...

Na první pohled mě udivily relativně krátké kapitoly, ale vyrovnalo se to tím, že se ve vyprávění střídají dvě postavy - Elias a Laia. Už po pár prvních stranách jsem byla celá nedočkavá, kdy se slova zase ujme Elias. Dostat se do jeho hlavy mi přišlo více zajímavé než u Laiy. Přeci jen jsem asi zvyklá z jiných knížek na ženské hrdinky. Eliasovy myšlenkové pochody mi o to více přišly exotičtější. 

Zvlášť mě potěšila kapitola s měsíční slavností. Elias se stal mým oblíbencem a je jasné, že má prostě dvě tváře. Jedna je tvář jeho ducha toužícího po svobodě a druhá je maska vojáka. A to je potřeba mít na paměti. Laia oproti tomu byla hned od začátku představována jako zbabělec a trochu naivka. Takhle se vnímá i ona sama.  A přitom to, co musí snášet na šerosrázské akademii, řečí o něčem naprosto jiném. Sama o sobě sice pochybuje, ale je schopná přečkat někdy až s ocelovou vůlí takové věci, které by jiní nezvládli. Tím si mě získala. 

Miluji příběhy s jednou hlavní dvojicí, která si k sobě postupem času klestí cestu přes různá úskalí. O to víc hltám slovo od slova, které si spolu ty dvě postavy prohodí. Elias a Laia jsou tak odlišní a přitom touží po tom samém. Oba mají své povinnosti vůči jiným lidem a snaží se city k tomu druhému nepřipouštět. Jak už tomu ale bývá, nakonec splynou v jednu duši. 

Moje nejoblíbenější scéna z knihy je, když je Laia napadena, leží na pokraji smrti na podlaze a Elias si náhle uvědomí, že neumírá jen nějaká otrokyně, ale dívka s ebenově černými vlasy, na kterou nedokáže přestat myslet. Po té se jako smyslu zbavený snaží udělat cokoli, aby ji zachránil. Jejich příběh jsem tady sice tak romanticky rozepsala, ale přitom jsou to jen střípky, malé detaily, které si mě získaly. Rozhodně nečekejte žádnou přeslazenou romanci!

Další postavy - Auguři, v knize představují podle mě největší složku moci. Vidí a slyší všechno, když chtějí. Navíc drží tajemství toho, co často nazýváme osud. Samotný průběh knihy nás usvědčuje v tom, že osud je pevně daný. To, co však dané není, je to, jakou cestou k němu dospějeme. Nakonec se ale vyplní vždy. I když někdy s trochu pokrouceným smyslem.

V dalším pokračování série bych byla ráda, kdyby dostala větší prostor velitelka. Jako ženská postava bez skvrnky soucitu a s hromadou nevyřešených mindráků mě zaujala. V příběhu je naznačeno něco z její minulosti, co by při bližším zkoumání snad mohlo přimět čtenáře k trochu lítosti nad ní, ale zatím nám tato zadní vrátka zcela otevřena nebyla. Také mě zaujala samotná podstata masek. Jaký je přesně jejich dopad na duši vojáka jakmile k němu stoprocentně přilne?  

Jiskra v popelu je autorčina prvotina a troufám si říci i začátek velmi ambiciózní série, která splní očekávání i toho nejkritičtějšího čtenáře epických fantasy. Celkem 456 stran je protkaných od začátku do konce tajemstvími, emocemi, brutalitou ale také něčím mimo běžné chápání - často se pro toto vyjádření užívá slovo OSUD. Kniha má ne zrovna málo stran, ale řekla bych, že je to tak akorát, ani málo ani hodně. Příběh se čte velice  rychle a člověk snadno ztratí pojem o čase. Kniha je rozdělena na tři části a ve vyprávění se po kapitolách střídají dvě postavy - Laia a Elias. Tudíž vždy dostáváme dva pohledy na věc. A očem zhruba kniha je? Pokud jsem Vás ani teď nenalákala, přikládám krátkou anotaci.

ANOTACE z Databáze knih:

Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.

Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy, která se odehrává v brutálním světě připomínajícím Římskou říši.

Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou.

Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.

Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.

Název: Jiskra v popelu (An Ember in the Ashes)

Série: Jiskra v popelu (1.)

Rok vydání: 2016, originál 2015

Autor: Sabaa Tahir

Žánr: fantasy

Počet stran: 456

Nakladatelství: Host

Doporučená cena: 349 Kč

Co knižní týden dal a vzal

Stalo se vám někdy, že máte v jednu chvíli rozečtené třeba 3 knihy najednou? Každý se mě pak ptá, jak se v tom dokážu orientovat? Skákat z jednoho příběhu na druhý, pamatovat si odlišnosti postav. Já přitom prostě čtu to, na co mám zrovna momentálně náladu. Ale někdy se stane, že třeba každý den je nálada na něco jiného. To pak mám speciální týdenní kalendář. Pondělí - první den v týdnu to je většinou psycho, úterý zvolníme s detektivkou, středa už najíždím na fantasy a tak dále. V týdnu se toho dá stihnout tolik, že si zaslouží vlastní článek.

Co mi předchozí týden dal a co naopak vzal? 

Především jsem získala nové dojmy a euforický pocit z objevení nové autorky a její famózní série Kostičas, která si mě získala. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu a navíc 23. září bude mít zmiňovaná autogramiádu v Praze! Samozřejmě se jedná o britskou spisovatelku Samanthu Shannovou.

Co týden vzal? Tak především čas a peníze, které jsem za knihy utratila. Protože trpím poruchou materiálního vlastnictví knih, které až skoro hraničí s nezadržitelným nakupováním knih neboli knihománie. Pokud na sobě také začínáte pociťovat příznaky, je nutné vyhledat pomoc literárního odborníka, aby Vám předepsal tu správnou četbu. 

V pondělí minulý týden jsem dočetla knihu Kostičas. Přišla jsem na ni díky recenzi jedné bloggerky. Právě díky tomu sleduji jiné bloggery a knihomoly. Je těžké udržet v knihkupectví svoji nenechavou ruku v klidu a nekoupit si nové přírůstky do knihovničky. Zvlášť, když po přečtení recenzí hned běžím a koupím si ji. 

No a takhle jsem přišla i na Kostičas. Dlouhou dobu jsem kolem ní chodila a obdivovala tu na pohled velice příjemnou knižní vazbu, která zaujme. Desky jsou pevné ale takové sametově hladké s místy, které vystupují do popředí. Člověk si pak připadá jak nějaký chmaták, protože přímo vyzývají k tomu, aby si je lidé osahaly. Po přečtení recenze jsem přišla, koupila, přečetla, zamilovala a v paměti uložila jako jednu z těch oblíbených.

Hned další den jsem logicky musela jít pro druhý díl s názvem Vidořád. Recenzí na tuto sérii je hromada, proto se o ni zvlášť pokoušet nebudu. Věnuji alespoň tenhle článek tomu, abych ji mohla trochu vychválit a možná někoho nalákat. Možná i Vy jste si ji v obchodě všimli a obdivovali modré a šarlatové desky. 

Kniha bude sedět především těm, kteří mají rádi tvorbu z prostředí fantaskního a nadpřirozeného  světa, příběh odehrávající se v budoucnosti. Píše se rok 2059, v bývalém Londýně vládne říše Scion. Lidé, kteří se vyjímají obyčejům, jsou stíháni nebo využíváni, ale malá hrstka je jednou za čas sbírána pro národ Refájců, kteří chtějí vybudovat vlastní armádu. Vítejte v Kostičasu!

Autorka zde zabředává do pouličního slangu a nebojí se vynalézat vlastní názvosloví. K tomu čtenářům však pomáhá  slovníček pojmů, který je součástí knihy. Hlavní postava má velké charisma a je to ten typ hrdinky, která ustojí jakékoli "svinstvo", do kterého ji autorka ponoří někdy až po hlavu. Spisovatelka se nebojí vláčet ji bahnem a nechat vykoupat ve vlastní krvi. 

Paige je vystavována neustálým zkouškám a naštěstí pro mě, se vždy rozhodla tak, jak bych jí to schválila. Na mentalitu postavy jsem si nemohla stěžovat a je to velice osvěžující, když konečně čtete něco, kde převládá rozum nad sladkými řečmi a nerozhodným chováním. Těším se na další jízdu, která na Paige teprve čeká, neboť jsou napsané zatím jen dvě knihy z plánovaných sedmi. Třetí pokračování by mělo vyjít v březnu 2017.

Navíc mám rozečtený ještě Let 305, sérii Kate Daniels. K tomu jsem v týdnu dokončila ještě fan art ke knize Stínová královna od autorky C.J. Redwine. Tady je.

Na závěr lze říci, že tento týden více dal, než vzal a tak to má být.

Knižní mantra

„Člověk, který čte, prožije tisíce životů. Kdo nečte, prožije jenom jeden.“

-          George R. R. Martin

        Kdo knihy nečte, ráno vstane, nasnídá se, vypije svůj ranní životabudič. Ať už je to třeba kafe nebo jiný nápoj a nastartuje tak svůj organismus před cestou do práce či do školy. Takový civil, amaurotik, či mudla chcete-li, si žije svým stereotypem a neví, o co přichází. Jeho aura je šedivá a rozsvítí se až ve volné chvíli, kdy má čas na to, co ho baví. Na své končíky a zábavu.

Zdroj: google.com

       Ale co tedy dělají ti nepřirození, knihomolové chápejte? Čím se jejich denní mantra liší? Knihomolové mají vysoce rozvinutý sedmý smysl. Ten jim totiž umožňuje uvěřit ještě před snídání alespoň šesti nemožnostem. Mohou se třeba hned z peřin postele vydat do chladného horského vzduchu, nebo naopak rovnou z pelesti skočit spolu s Harper a Nickem do ledové vody zachraňovat další přeživší z letu 305. Mohou u snídaně plánovat svrhnutí Scionu a diktátorského režimu roku 2059, Paige je v tom dost nezkušená a jistě by nějakou pomoc ocenila. 

        Cestou do práce si představují, jak se silnice proměňuje, jak po jejích stranách stojí bubeníci a vyhrávají na jeho pochod a čest, jak si obyvatelé Panemu na něj vzrušeně ukazují. Odpoledne si takhle sedíte v práci a pozorujete odbíjející hodiny, minuta sem, minuta tam a kdy už konečně půjdu domů? Když v tom na kancelář šéfa spadne meteorit, žene se na vás obrovská vlna tsunami či šéfa napadne lední medvěd. A proč třeba nezajít ještě dál? Co takhle svést se domů na hřbetě draka? 

Zdroj: google.com

      Řekla bych, že nějak tak vypadá typický svět knihomola, nebo je to jen prostě mé barvité vyprávění toho, jak vnímám naprosto všední věci poněkud nevšedně. :) Večer si zalezu do peřin a před spaním mi stránky milované knihy osvětluje lampička či mihotající se plamen svíčky, který navozuje tu správnou atmosféru. Usínám s pocitem toho, že jsem součástí nějakého většího příběhu a díky knihám můžu být naprosto kdokoli.

Meowboxing 1

Za řádného dozoru pana Domácího jsem zkusila zdokumentovat také jeden z mých unboxingů. Jakmile jsem převzala balíček od doručovací služby mé nadšení rázem opadlo. Spatřila jsem totiž naprosto znuděný výraz mého Domácího, který na mě čekal hned za dveřmi. Důrazným zamňoukáním mi dal jasně najevo, ať ho následuji. No, co jiného mi také zbývalo, že?

Poslušně jsem položila krabici na zem. Několikrát se kolem ní otočil, pak ji očichal a nakonec poslouchal snad, jestli uvnitř něco netiká! No to už na mě bylo trochu moc. Vzala jsem nůžky a vysvobodila obsah balíčku. Pan Domácí si lehl a nespouštěl mě z očí, když jsem vyndávala knihy ven. Krabici samozřejmě ihned šel zkontrolovat, zda jsem v ní náhodou něco nenechala a hodil na mě takový ten pohled typu: "na něco jsi zapomněla". Se zvednutým obočím jsem vytáhla fakturu a pak teprve byl pan Domácí plně spokojen. Zatímco zaujatě studoval krabici a nejspíš dumal nad tím, zda se jeho dvakrát tak velké tělo do ní nasouká, začala jsem odmotávat knihy z igelitu, ve kterém byly ještě pečlivě zabaleny. To šustění ho ihned upoutalo. Samozřejmě, že jsem musela fólii vyndat a rozložit na zem kvůli překontrolování. 

Konečně jsem si mohla knihy důkladně prohlédnout a těšit se z nich. Jistě pouze za dozoru pana Domácího jsem je mohla pečlivě uložit do knihovny.

Knihy jsem objednala z knihkupectví Minotaur se sídlem ve Svitavách. Se zabalením a rychlostí dodání jsem nadmíru spokojená. Dokonce i pan Domácí musel uznat, že heslo "Dneska podáte, zítra dodáme" tentokrát zafungovalo k naší nejvyšší spokojenosti. 

Co právě čtu z letní výzvy?

Spolu s hlavními hrdiny knihy z mé letní výzvy jsem se po prvním začtení ocitla v Letu 305, který ztroskotal. Stejně jako ostatní přeživší jsem byla dosti dezorientovaná a šokovaná. Zvlášť, když se po několika hodinách začaly dít velmi divné věci, které by se v normálním světě dít neměli. Trochu děsivé věci. Se spisovatelkou Harper a Nickem, který se ujal velení, se tomu snažíme přijtí na kloub a já doufám, že vysvětlení je už blízko.  

Název: Let 305

Autor: A. G. Riddle

Aktuální strana: 73

Žánr: sci-fi thriller

Osvobozená / Sylvia Day

"Dvě zraněné duše se spojily do jedné"

(Osvobozená, Sylvia Day)

        50 odstínů Crosse, tak by mohl znít alternativní název této knižní pentalogie autorky Sylvii Day. Námět je značně podobný knihám E. L. James. Akorát, že zde máme bilionáře Gideona Crosse, který se také potýká s vlastními démony. Jeho předchozí známosti a ani snoubenka o nich neměly potuchy, dokud se neobjevila Eva Tramellová.

        Nedávno jsme si na pultech knihkupectví mohli povšimnout novinky a zároveň posledního dílu s názvem Osvobozená. Právě proto jsem se rozhodla napsat o této knižní sérii. Závěrečný díl romantické pentalogie sliboval spoustu odpovědí, ale bohužel mnoha se jich nedočkáme nebo jsou velmi povrchově vysvětleny. Naopak ještě více otazníků visí nad příběhem čím víc se blíží konec. Přesto je tu vidět jakýsi vývoj z hlediska postav. Zatímco v posledních čtyřech knihách je pozoronost směrována především na detaily vášnivého sexuálního vztahu dvou hlavních postav, v poslední knize je obráceno na psychiku. Vývoj tady získává důvěra v činy Gideona a Evy, kteří se konečně začínají chovat jako pár. Gideon se až po pěti knihách plně otevírá Evě, co se jeho minulosti týká. Tedy alespoň tahle část nezklamala.

       Linie příběhu je velmi známá. Nová zaměstnankyně Crossfire budovy narazí na sexy bilionáře, kterému patří každé patro a chce, aby mu patřila i Eva. Narozdíl od jiných žen se mu ale dostane pod kůži a zjišťuje, že si oba prošli v dětství stejným traumatem, což je navěky spojí v jednu duši. Je ale zapotřebí pět knih a spoustu bizarních momentů, než se tak stane. Je jasné, že by nebylo moc o čem psát, kdyby nevyvstaly na veřejnost přízraky minulosti obou dvou hrdinů, někdy však tyto scény jsou až natolik nepřekvapující a dají se dobře předvídat, že to nutí k pousmání. Děj z mého pohledu není nijak komplikovaný, právě naopak. Za to však nechybí nic, co by se dalo od takovýchto knížek čekat a pohladí na duši nejednu romantickou duši. Za mě nejlepší asi první a čtvrtý díl.

        O sérii Crossfire se mimo jiné také vyjádřil víceprezident televizní stanice Lionsgate, která zakoupila práva na knihy Sylvii Day, Chris Selak jako o trvalém, sexy a dráždivém příběhu. Zda se však dočkáme seriálového zpracování není tak úplně jasné. Tato informace je již z roku 2013 a zatím se nijak natáčení nerozjelo ani se neobjevily nové informace. Vznikly však docela vtipné video ukázky vytvořené fanoušky a oficiální reklama, na kterou se můžete podívat skrze přiložené video. 

Milí čtenáři,

Milí čtenáři,




léto se kvapem blíží a moje otázka zní: "Máte už připravenou nějakou letní čtenářskou výzvu?" Oživte si letní čtení spontánním seznamem knih, které budete moci se zapálením vášnivého knihomola odškrtávat jednu po druhé.

Například můj seznam je poněkud krátký a je skoro beznadějně jisté, že jej ještě rozšířím. Ale prozatím jsem se rozhodla pro dvě počáteční knihy z různých sérií, dvě novely, jeden román, jeden psychothriller a jeden sci-fi thriller. Všechno postupně přidám s podrobnějším popisem. Prozatím mám odškrtlý už jeden titul ze seznamu.

Pokud si však čtenářskou výzvou nejste jisti, vyzkoušet můžete například tuto: Čtenářská výzva

Tak co? Jdete do toho?! :) 

Než jsem tě poznala

JoJo Moyes je spisovatelka na volné noze původem z Anglie. Má nezaměnitelný styl psaní, který efektivně útočí na emocionální stránku každého čtenáře. Její kniha Než jsem tě poznala vyšla ve více jak desítce překladů a prodaly se miliony výtisků. Vzbudila takovou popularitu, že se ještě tento měsíc dočkáme filmového zpracování, zatím se můžete podívat alespoň na trailer. 

Než jsem tě poznala je krásná a emotivní story, která pobaví ale i rozpláče. Svěží příběh obsahuje silný námět... Will, bohatý a excentrický, fyzicky velmi dobře stavěný a sebevědomý, si užívá života plnými doušky. Miluje extrémní sporty a miluje adrenalin. Má krásnou přítelkyni a prosperující práci v právnické firmě v centru Londýna. Jeho život je skoro dokonalý. Stačí však jediný okamžik, aby se mu svět obrátil vzhůru nohama. 

Louisa je trochu naivní servírka, která ze dne na den přijde o své oblíbené zaměstnání. V životě jí stačí málo k radosti a do teď byla spokojená s tím, kde byla a co dělala. Každý den byl pro ni jeden velký stereotyp. Přijme nově práci pečovatelky Willa, který je už dva roky ochrnutý, upoután na invalidní vozík a pod neustálým dozorem a péčí. Pro Louisu je z počátku velice těžký úkol být v jeho blízkosti, časem však prokoukne Willovu masku, kterou každého nového člověka obdarovává. Louisa se navíc dovídá i nepříjemné rodinné tajemství a její odhodlanost je velice zkoušena.

Než jsem tě poznala je ten typ knihy, kterou si představuji číst někde v poklidu v parku na dece. Usrkáváte k ní v letních dnech domácí limonádu, sedíte na dece a jednou rukou držíte knihu, druhou si přidržujete kapesníček pro všechny případy. Jakmile se do této knihy začtete, přestanete vnímat své okolí. V mysli se Vám vybaví obraz Stortfoldského hradu na kopci a malebného městečka, jakobyste tam sami byli. Stanete se součástí příběhu ať už chcete nebo ne. Po chvilce zjišťujete, že se nevědomky uculujete.

Rozhodně se při této knížce místy pobavíte, byť jde o vážné téma budící jistá očekávání. Will a Louisa jsou jako oheň a voda. Will je zamlklý, ke všem nepřátelský, bez vůle k životu. Louisa zase říká, co ji na jazyk přijde, snaží se být věčně optimistická, je dětinská a trochu naivní, ale ze všeho především je odhodlaná udělat maximum pro to, aby Willovi zlepšila naládu. Mezi hlavními postavami najdeme romantický náboj, který objevují postupně a jejich vzájemné sympatie jsou velmi okouzlující. Jediná věc, která se mi snad nezamlouvala bylo to, že některé kapitoly v knize jsou psané z pohledu jiných postav. Působilo to na mě trochu rozkolísaným dojmem a chvíli jsem se musela přepnout a vcítit do jiné postavy.

Autorka nicméně podává příběh čtivým stylem psaní, který opanuje čtenářovi city. Po prvním začtení zařučuji, že knihu jen tak z ruky nedáte. Příběh je strhující. Téma je natolik silné, že budí v hlavě myšlenky o životě. Kde kdo se při dočtení posledních stránek asi zamyslí nad tím, co má a co by mohl ztratit. A přesně tento typ knížek je pro Jojo Moyes typický, na konci nehledáme žádné ponaučení ze života ale objevujeme silnou emoci, která se nám zavrtá pod kuži. 

Obrázek si můžete udělat i podle traileru na stejnojmenný film:

Alfa a Omega

"Anna netušila, že vlkodlaci existují, dokud jedné noci nepřežila krutý útok... a nestala se jedním z nich. Po třech letech na poslední příčce hierarchie smečky se naučila klopit hlavu a nikdy, nikdy nevěřit dominantním vlkům. Pak ale do jejího života vstoupil Charles Cornick, zabiják a syn vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe."

(Patricia Briggs, Alfa a Omega)

ŘÍKÁ SE, ŽE PROTIKLADY se přitahují. Anna a Charles ze série Alfa a Omega spisovatelky Patricie Briggs o tom ví své.  Nejen, že je dělí propast více jak sto let hluboká, ale Charles je indán vlkodlak a Anna studentka hudby, která byla nedobrovolně přeměněna a tři roky týrána. 

     Pokud znáte sérii Mercedes Thompsonové, shledáte Alfu a Omegu jako příjemnou změnu. Nejen, že oproti knihám o Mercy je Alfa a Omega vyprávěna ze třetí osoby, ale také se více zaměřuje na vlkodlačí politiku. 

      Hlavní problém představuje odlišnost Anny a Charlese a jejich zpočátku nucená spolupráce při řešení různých překážek, které je potkají. Každý z nich má svůj charakter, který čtenář musí obdivovat. Každý z nich si navíc prošel jinými zkušenostmi a oba dva jsou velice zatvrzelí. Charles je syn Maroka, vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe a je jeho pravá ruka. To Charles řeší všechny roztržky a je vysílán na cesty splnit většinou jednoduchý úkol, je totiž Marokův kat. Kvůli tomu se také ocitá v Chicagu, aby vyřešil nepříjemnou záležitost. Kvůli svému děsivému vzezření a jeho povolání nenachází mezi vlkodlaky moc přátel. Po příletu do Chicaga ale na něho čeká změna. 

         Jeho doprovodem se stává nesmělá Anna, kterou děsí nový vlk víc, než by chtěl. Oba dva však spolu musí spolupracovat a komunikovat. Charles brzy zjistí, že v tom týraném stvoření, které mu dělá doprovod, se skrývá více, než by si kdo pomyslel. Je totiž omegou. Vzácným typem vlkodlaka, který působí na ostatní jako opijum. Přináší mír a klid všude, kam se vrtne a dokáže vzdorovat i samotnému Marokovi, alfovi všech vlků. Anna stojí mimo hierarchii smečky a je tak velice cennou a vítanou změnou v životě zatvrzelého samotáře Charlese.

       Charles a Anna byli poprvé čtenářům představeni v krátké povídce, kterou spisovatelka nazvala jako Alfa a Omega a připojila ji k sériím Mercedes Thompson. Rozvíjí více linii vlkodlaků okolo Marokovy smečky a zabývá se více vlkodlačí politikou. Po jejím vydání byla autorka požádána o pokračování, a tak vznikla kniha Štvanice, následně Loviště. O několik let později přidala do této série ještě Dvojí spravedlnost, kde čtenář najde skok o dva roky dopředu. Poslední knihou z tohoto cyklu je Smrtící žár. 

        Osobně jsem se nejdříve dostala k sérii Mercedes Thompson a už jsem myslela, že mě nic tak nenadchne, jako Merci poblázněný život. Ale Alfa a Omega mě ihned vtáhla do děje. Byla příjemnou změnou a první knihu z celé série nic nepředčí. Bylo zajímavé dozvědět se něco o samotné rodině vůdce všech vlkodlaků a zjistit něco více o pravidlech smečky a politice mezi ostatními smečkami. Zároveň ději nechybí jiskra a hašteření mezi hlavními hrdiny Annou a Charlesem. Na knize Štvanice bych rozhodně nic neměla a neomrzí přečíst si ji i po druhé. 

Ukázka z knihy dostupná také na stránkách vydavatelství. V delší verzi zde: Fantom Print - Alfa a Omega 

Charles nenáviděl létání. A zvlášť když pilotoval někdo jiný. Vlastním letadlem odletěl do Salt Lake, ale kdyby s ním přistál v Chicagu, upozornil by na sebe svoji kořist – a raději chtěl Lea překvapit. A kromě toho přestal poté, co uzavřeli Meig’s Field, létat do Chicaga sám.

Nenáviděl velká města. Jejich pachy mu zahlcovaly čich a panoval v nich takový rámus, že neustále zachytával útržky stovky rozhovorů, ale klidně mu mohlo uniknout, že se k němu někdo plíží zezadu. Cestou tunelem od letadla do něj kdosi strčil a on se musel hodně přemáhat, aby mu šťouchnutí neoplatil, a tvrději. Přilétl na O’Hare uprostřed noci, takže se vyhnul největším davům, přesto tu bylo příliš mnoho lidí.

A nenáviděl i mobily. Když po přistání zapnul ten svůj, volal mu otec. Takže místo aby si půjčil auto a odjel do hotelu, musel teď najít nějakou místní ženu a zůstat s ní, aby ji Leo a ostatní vlci nezabili. Jediné, co věděl, bylo křestní jméno – Bran se neobtěžoval popsat ji.

Zastavil se za bezpečnostními branami, bloudil pohledem v davu a doufal, že mu instinkty pomohou ženu najít. Cítil vlkodlaka, ale ventilace letiště mu bránila jít po pachu. Jeho pohled upoutala mladá dívka s irsky bledou pletí, kudrnatými vlasy barvy whisky a poraženeckým pohledem někoho, koho pravidelně bijí. Vypadala unavená, prochladlá a vyzáblá. Rozzlobilo ho to, a protože už byl příliš rozčilený na to, aby zvládl další nával vzteku, donutil se od ní odtrhnout pohled.

Upřel ho na ženu v kostýmku stejně teple čokoládové barvy, jako byla její pleť. Nevypadala zrovna na Annu, ale nesla se takovým způsobem, že si uměl představit, že by se vzepřela svému alfovi a obrátila se na maroka. Očividně někoho vyhlížela. Už se k ní málem vydal, ale její výraz se najednou změnil, protože našla toho, koho hledala – a nebyl to on.

Začal se znovu rozhlížet, když se po jeho levici ozval tichý, zdráhavý hlas: „Pane, nepřiletěl jste právě z Montany?“

Byla to dívka s vlasy barvy whisky. Musela se k němu přiblížit, když hleděl jinam – něco takového by se nestalo, kdyby nebyli uprostřed zpropadeného letiště.

Aspoň už nemusel hledat otcův kontakt. Z takové blízkosti ani letištní klimatizace nedokázala zamaskovat, že je vlkodlak. Ale nebyl to jen jeho nos, co mu prozradilo, že je něco mnohem vzácnějšího: pravá omega.

Většina vlkodlaků byla více či méně dominantní. Lidé s něžnější povahou obyčejně neměli dost silnou vůli na to, aby přežili brutální proměnu z člověka ve vlkodlaka. Což znamenalo, že submisivních vlkodlaků bylo málo.

Náhlý zvrat v jeho zlosti a iracionální touha chránit ji před davy okolo mu ale prozradily, že je ještě výjimečnější. V tu chvíli mu bylo jasné, že toho, kdo ji tak zdeptal, zabije.