neděle 11. září 2016

Co knižní týden dal a vzal

Stalo se vám někdy, že máte v jednu chvíli rozečtené třeba 3 knihy najednou? Každý se mě pak ptá, jak se v tom dokážu orientovat? Skákat z jednoho příběhu na druhý, pamatovat si odlišnosti postav. Já přitom prostě čtu to, na co mám zrovna momentálně náladu. Ale někdy se stane, že třeba každý den je nálada na něco jiného. To pak mám speciální týdenní kalendář. Pondělí - první den v týdnu to je většinou psycho, úterý zvolníme s detektivkou, středa už najíždím na fantasy a tak dále. V týdnu se toho dá stihnout tolik, že si zaslouží vlastní článek.



Co mi předchozí týden dal a co naopak vzal? 

Především jsem získala nové dojmy a euforický pocit z objevení nové autorky a její famózní série Kostičas, která si mě získala. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu a navíc 23. září bude mít zmiňovaná autogramiádu v Praze! Samozřejmě se jedná o britskou spisovatelku Samanthu Shannovou.

Co týden vzal? Tak především čas a peníze, které jsem za knihy utratila. Protože trpím poruchou materiálního vlastnictví knih, které až skoro hraničí s nezadržitelným nakupováním knih neboli knihománie. Pokud na sobě také začínáte pociťovat příznaky, je nutné vyhledat pomoc literárního odborníka, aby Vám předepsal tu správnou četbu. 

V pondělí minulý týden jsem dočetla knihu Kostičas. Přišla jsem na ni díky recenzi jedné bloggerky. Právě díky tomu sleduji jiné bloggery a knihomoly. Je těžké udržet v knihkupectví svoji nenechavou ruku v klidu a nekoupit si nové přírůstky do knihovničky. Zvlášť, když po přečtení recenzí hned běžím a koupím si ji. 

No a takhle jsem přišla i na Kostičas. Dlouhou dobu jsem kolem ní chodila a obdivovala tu na pohled velice příjemnou knižní vazbu, která zaujme. Desky jsou pevné ale takové sametově hladké s místy, které vystupují do popředí. Člověk si pak připadá jak nějaký chmaták, protože přímo vyzývají k tomu, aby si je lidé osahaly. Po přečtení recenze jsem přišla, koupila, přečetla, zamilovala a v paměti uložila jako jednu z těch oblíbených.

Hned další den jsem logicky musela jít pro druhý díl s názvem Vidořád. Recenzí na tuto sérii je hromada, proto se o ni zvlášť pokoušet nebudu. Věnuji alespoň tenhle článek tomu, abych ji mohla trochu vychválit a možná někoho nalákat. Možná i Vy jste si ji v obchodě všimli a obdivovali modré a šarlatové desky. 

Kniha bude sedět především těm, kteří mají rádi tvorbu z prostředí fantaskního a nadpřirozeného  světa, příběh odehrávající se v budoucnosti. Píše se rok 2059, v bývalém Londýně vládne říše Scion. Lidé, kteří se vyjímají obyčejům, jsou stíháni nebo využíváni, ale malá hrstka je jednou za čas sbírána pro národ Refájců, kteří chtějí vybudovat vlastní armádu. Vítejte v Kostičasu!

Autorka zde zabředává do pouličního slangu a nebojí se vynalézat vlastní názvosloví. K tomu čtenářům však pomáhá  slovníček pojmů, který je součástí knihy. Hlavní postava má velké charisma a je to ten typ hrdinky, která ustojí jakékoli "svinstvo", do kterého ji autorka ponoří někdy až po hlavu. Spisovatelka se nebojí vláčet ji bahnem a nechat vykoupat ve vlastní krvi. 

Paige je vystavována neustálým zkouškám a naštěstí pro mě, se vždy rozhodla tak, jak bych jí to schválila. Na mentalitu postavy jsem si nemohla stěžovat a je to velice osvěžující, když konečně čtete něco, kde převládá rozum nad sladkými řečmi a nerozhodným chováním. Těším se na další jízdu, která na Paige teprve čeká, neboť jsou napsané zatím jen dvě knihy z plánovaných sedmi. Třetí pokračování by mělo vyjít v březnu 2017.

Navíc mám rozečtený ještě Let 305, sérii Kate Daniels. K tomu jsem v týdnu dokončila ještě fan art ke knize Stínová královna od autorky C.J. Redwine. Tady je.

Na závěr lze říci, že tento týden více dal, než vzal a tak to má být.

Žádné komentáře: