„Člověk, který čte, prožije
tisíce životů. Kdo nečte, prožije jenom jeden.“
-
George R. R. Martin
Kdo knihy nečte, ráno vstane,
nasnídá se, vypije svůj ranní životabudič. Ať už je to třeba kafe nebo jiný
nápoj a nastartuje tak svůj organismus před cestou do práce či do školy. Takový
civil, amaurotik, či mudla chcete-li, si žije svým stereotypem a neví, o co
přichází. Jeho aura je šedivá a rozsvítí se až ve volné chvíli, kdy má čas na
to, co ho baví. Na své končíky a zábavu.
 |
| Zdroj: google.com |
Ale co tedy dělají ti
nepřirození, knihomolové chápejte? Čím se jejich denní mantra liší? Knihomolové mají vysoce rozvinutý
sedmý smysl. Ten jim totiž umožňuje uvěřit ještě před snídání alespoň šesti
nemožnostem. Mohou se třeba hned z peřin postele vydat do chladného
horského vzduchu, nebo naopak rovnou z pelesti skočit spolu s Harper a
Nickem do ledové vody zachraňovat další přeživší z letu 305. Mohou u snídaně plánovat
svrhnutí Scionu a diktátorského režimu roku 2059, Paige je v tom dost
nezkušená a jistě by nějakou pomoc ocenila.
Cestou do práce si představují, jak
se silnice proměňuje, jak po jejích stranách stojí bubeníci a vyhrávají na jeho
pochod a čest, jak si obyvatelé Panemu na něj vzrušeně ukazují. Odpoledne si takhle sedíte v práci a pozorujete odbíjející hodiny, minuta sem, minuta tam a
kdy už konečně půjdu domů? Když v tom na kancelář šéfa spadne meteorit,
žene se na vás obrovská vlna tsunami či šéfa napadne lední medvěd. A proč třeba
nezajít ještě dál? Co takhle svést se domů na hřbetě draka?
 |
| Zdroj: google.com |
Řekla bych, že nějak tak vypadá
typický svět knihomola, nebo je to jen prostě mé barvité vyprávění toho, jak
vnímám naprosto všední věci poněkud nevšedně. :) Večer si zalezu do peřin a před spaním mi stránky milované knihy osvětluje lampička či mihotající se plamen svíčky, který navozuje tu správnou atmosféru. Usínám s pocitem toho, že jsem součástí nějakého většího příběhu a díky knihám můžu být naprosto kdokoli.
Žádné komentáře:
Okomentovat