Podání mystického příběhu o válce mezi Asasíny a Templáři z pera Olivera Bowdena mě nechalo chladnou. Proč tomu tak bylo?

"Ezio se za bratrem díval a rozhodl se ho napodobit. Vůz se zdál strašně hluboko, vzpomněl si ale na to, co ho učili, zpomalil dech, uklidnil se a soustředil. A pak už letěl vzduchem v nejdelším skoku dosavadního života. Na okamžik ho napadlo, že špatně mířil, potlačil ale paniku a vzápětí přistál bezpečně v seně. Stačilo věřit!"

Abychom vše jen nechválili, tak tady je jednou zase trochu negativní recenze. Jak jinak začít nový týden, než s knihou plnou pomsty a násilí? Správně, nezbláznila jsem se, právě naopak, přidávám recenzi na knihu, která v sobě pojí tři média. Assassin´s Creed je světoznámá hra, na jejíž motivy bylo sepsáno osm knih a minulý rok měl premiéru i film. V tomto měsíci také vyšla nová kniha od jiného autora (Christie Golden) která, jak doufám, zvýší u mě, jako čtenáře svou reputaci doposud vydaných knih. Snad budu mít brzy možnost si ji přečíst a porovnat.

Ale teď už k Oliveru Bowdenovi a jeho Assassin´s Creed Renesance. Knihu jsem četla jako e-book a měla jsem ji ve své čtečce zhruba pět měsíců. Nerada to říkám, ale je to jedna z těch knih, do jejichž přečtení jsem se musela přemáhat a kterou jsem musela několikrát odložit. A ani po té jsem nebyla schopna ji dočíst. 

Námět nájemných zabijáků a věčně trvající války mezi jimi a templáři na pozadí renesanční Itálie je přitom přesně ten důvod, proč jsem si zvolila tuto herní knihu (v zásobě mám také Zaklínače a Warcraft). Je to velice přitažlivé téma! Assassin´s Creed Renesance je první díl osmidílné série knih, který prostředím a příběhem odpovídá herní verzi Assassin´s Creed II. Knihy vydává nakladatelství Fantom Print, a jak už jsem avizovala vzešly z pera Olivera Bowdena. 

Ezio Auditore je hlavní postavou tohoto příběhu, který se odehrává ve Florencii. Auditore je věhlasné jméno rodiny bankéřů. Nejstarší Auditore vychovává Ezia ke svému obrazu. Tedy k budoucí práci v rodinném byznysu. Ezio má o otci představu, že jeho hlavní náplní je politikaření a počítání peněz. Nebo tomu tak není? Po nešťastné události Ezio zjišťuje největší tajemství svého otce. Patřil totiž mezi nájemné zabijáky Assassíny. A teď je na Eziovi, aby pokračoval v otcově "řemeslu" a převzal odpovědnost za svoji rodinu. Zamotává se do prastaré války, o které odhaluje podrobnosti v malých detailech. Na pomoc má věhlasného malíře a inovátora Leonarda da Vinciho. 

Příběh se čtenářem flirtuje skrze zajímavou dějovou linku, prostředí renesanční Itálie a zkorumpovanými politiky. Ale zpracování námětu a odtažitý popis mě nechával chladnou. Autor zvolil styl psaní aniž by zašel do hloubky citu, který by čtenáře přikoval k hlavní postavě a příběhu. Nestává se mi to často a opravdu jsem se urputně snažila knihu dokončit, ale prostě mě k sobě nepřipoutala. Neznamená to, že by jiné čtenáře a zvláště herní fanoušky, nenadchla. To nemusí být vždy pravidlo. Ale mě Oliver Bowden nedokázal svým stylem vyprávění přesvědčit, že bych chtěla číst dál. Některé pasáže mě až iritovali tím, jak byly chladně napsané. Brala bych větší "roznimrání" alespoň hlavní postavy. Takhle se nám odkrývá jen z povrchu, ale nevidíme jeho nitro. To je předností a výsadou knih oproti jiným médiím.

To, že Vám kniha přinese něco navíc, jde za ten vizuální zážitek ze hry a dodá příběhu nový impuls. 

"Pečlivě si prohlédl velké obry, kteří rameny podpírali mramorovou krbovou římsu. Vypadalo to, jako by ten nalevo kdysi přišel o nos a někdo ho přilepil zpátky, protože pod ním měl malou prasklinku. Dotkl se ho a zjistil, že nos je uvolněný. Se srdcem v krku nosem opatrně pohnul. Dveře se tiše otevřely dovnitř a odhalily chodbu s kamennou podlahou vedoucí doleva."

Rozhodně mi nesedl chladný, skoro dokumentaristický typ vyprávění, podávaný z pohledu třetí osoby bez bližších emočních a mentálních pochodů. Příběh se točí okolo pomsty. Přitom nejeden čtenář by si řekl, že pouhé pomyšlení na to, kdy obyčejného kluka osud dožene k tomu, aby se stal zabijákem, je pro autora možnost rozvinout významnou linku emocí a nezapomenutelné atmosféry směřující k detailnímu popisu samotného charakteru hlavního hrdiny.

Jenže jediné, co je zde popsáno, je například prostředí a architektura renesanční Florencie. Nejzajímavější postava je Leonardo da Vinci, ale i ta mi přijde nedopracovaná a zevrubně popsaná. Kapitoly mi přišly tak nějak neukončené, kdy další začíná skokem do jiného časového prostředí.

Plusem jsou pěkně popsané pasáže, kdy Ezio šplhá po domech a skáče po střechách. Hru jsem sice nehrála, ale viděla jsem ji hrát někoho jiného. Tudíž jsem mohla zjistit, že kniha je něco jako herní příručka toho, jak to správně má být. Pokud čtete knihu a nemáte dostatek fantazie, hraní hry je jakýmsi vizuálním pilířem k těmto knihám. Dovedu si tedy představit, že pro čtenáře a zároveň herní fanoušky může být kniha jakousi mantrou. Kdežto nezaujatého a hrou nepolíbeného čtenáře by mohla kniha lehce zklamat. 

Autor se nejspíše musel držet nějakého scénáře, protože knihy byly sepsány až po vydání hry. Tím bohužel ochudil čtenáře i hráče o jakékoli inovátorské poznatky z tohoto příběhu. Jako čtenář a ne ten, kdo zná hru, mi vadil odtažitý styl psaní a občasné stylistické chyby ve větách. Čemu musím dát plus je popis architektury a pasáže, kdy se Ezio pohybuje nad ulicemi města. Také prostředí je velice sympatické a občasné italské pasáže mi ani zpola nevadily tak, jako styl psaní.