pátek 7. srpna 2020

Prázdninová romance od Kasie Westové

Dočtena jedna rychlovka od Kasie Westové, její knihy jsou vždy nenuceným počteníčkem, které zahřeje na duši a vykouzlí úsměv na tváři. Kluk od vedle splňuje přesně tato kritéria a autorka nás nezklamala. Plný počet hvězdiček ovšem nedávám, protože to si šetřím na nějakou opravdu "pecku", která mi vyrazí dech. A jednu hvězdičku dávám dolů, protože je to prostě kniha, kterou si s radostí přečtu ale za chvíli na ni nejspíše zapomenu a nebudu mít potřebu se k ní vracet. 

Pokud milujete knihy od této autorky, nebudete ani z Kluka odvedle zklamaní. 

První dojmy: 

Proč jsem si knihu koupila? Tak zaprvé právě proto, že jsem od autorky četla již jiné a až na jedno zklamání, mě všechny její knihy bavily a ráda jsem je přečetla. Za druhé mě zaujala obálka. Ne tím, co na ní je, ale má takový ten semišový design a některé žárovky stejně jako písmo jsou vystouplé. Je velmi příjemná na omak. Název Vám asi napoví vše, co chcete vědět, zvlášť když víte, že se jedná o romantický příběh. Žlutá barva na tmavém podkladě a jemné záření vyvolávají pocit letních večerů někde na terase nebo u táboráku. 


Anotace:

Kluci jsou na ni krátcí - co když se ale do jednoho zamiluje?

Šestnáctiletá Charlotte Charlie Reynoldsová si vždycky myslela, že jí skutečnost, že ji vychovával jen táta a tři starší bratři, přináší samé výhody. Dovede totiž předběhnout, porazit a přechytračit každého kluka, kterého zná - včetně svého čtvrtého "bratra", souseda Bradena. Ale jak přijde na ,,holčičí chování", Charlie vůbec neví, co si počít. Když začne pracovat v módním butiku, aby si vydělala na splacení pokuty za rychlost, ocitne se v neprobádaném světě make-upu, krajkových sukní a blýskavých flitrů. A je to o to divnější, že tráví čas ve společnosti kluka, který ji nikdy neviděl nakopávat zadky při sportu.

Aby se vyrovnala se stresem, který ji způsobuje nutnost předstírat, že se v téhle nové džungli vyzná, utíká na zadní dvorek. Pozdě v noci si o svých problémech povídá s Bradenem přes plot, který je odděluje. Ale jejich noční rozhovory nemohou vyřešit Charliin největší problém: začíná se do Bradena zakoukávat. A to jakože dost. Ví, jak si jít pro vítězství, ale pokud ho kvůli tomuhle tajemství ztratí úplně, sázky jsou najednou příliš vysoké.

Styl psaní a hlavní postavy:

Příběh je vyprávěn v ich - formě. Tedy vypráví jej hlavní hrdinka Charlie. Charlie vyrůstá ve světě svých bratrů a snaží se jim vyrovnat a v lecčem je i převyšuje. Je chytrá, zapálená a oddaná hlavně sportu. Sport a fyzická zdatnost ji utvářejí a aktivity jí poskytují útočiště. Nemusí se před svými bráchy přetvařovat a soupeření s nimi je zdravé. Ale také je nevyrovnaná se svou ženskou stránkou a po nocích jí stíhají noční můry. Charlie je ohledně své ženské stránky nejistá a tak, když se jí začne líbit kluk odvedle, kterého zná již od dětství, nedokáže se s tím srovnat. Především protože ví, že on v ní nic jiného než mladší ségru nevidí. 

Braden - kluk odvedle - není v knize tak propracovaný jako Charlie, protože mu do hlavy oproti Charlie nevidíme. Vidíme ho jen tak, jak ho vnímá Charlie. Je to kluk, který je slovy kamarádky Charlie Amber velice sexy, navíc je sportovec, milý, kamarádský a nebojí se udělat si legraci i sám ze sebe. Braden má své vlastní démony a trable doma, takže se oba pozdě večer, když nemohou spát, ocitají na zadním dvorku u plotu a povídají si. A tak vlastně začíná něco nového.

Plynulost děje:

Kniha mi velmi rychle ubíhala. Dá se říci, že se děj odehrává během letních prázdnin, tedy cca v rozmezí dvou měsíců. Kniha nijak nepřeskakuje a děj je plynulý. Co se popisů týká, jsou velice stručné, hlavní náplň tvoří dialogy a pochodové myšlenky Charlie. Tedy, co není důležité, není zbytečně rozvíjeno. V knize najdeme sportovní slang a také sportovní fakta. V tom je asi kniha charakteristická pro své prostředí nadšenců všemožných sportů. 

Předvídatelnost:

Příběh je už od začátku, vlastně od přečtení anotace velmi předvídatelný. Asi každý ví, jak taková romantická kniha skončí. Rozuzlení však čeká až na skoro úplně posledních stránkách. Tím se i autorka vyznačuje u ostatních knih. Moc se "nepáře" s tím "co bylo pak". Knihy zakončuje rozuzlením a happy endem a už nerozebírá, jak to s postavami bude dál. že byste třeba čekali nějako dohru nebo epilog, tak to tu nenajdete.

Překlad:

Překlad hodnotím kladně. Nedokážu si vybavit, že by mi tam něco vadilo, nebo bilo vysloveně do očí. 

Celkový dojem:

Jak jsem psala výše, knihy od Kasie Westové mám ráda jako oddechové čtení, ke kterému ale není potřeba se znovu vracet. Příběh kluka odvedle byl milý, hezky zpracovaný a čtivý, ale předvídatelný a takový trochu tuctový. Nicméně jsem si jej velmi ráda přečetla a doporučuji pro ostatní nenapravitelné romantiky. 





čtvrtek 13. září 2018

Nádech: Když láska bolí (Penelope Douglas)

Kolikrát lze člověka nakopnout, než začne údery vracet zpět?



"Zhluboka jsem se nadechla a podívala se mu do očí. ,,Už jsem kvůli tobě brečela snad tisíckrát." Přidržela jsem mu před obličejem zdvižený prostředníček a zeptala se: ,,Víš, co tohle znamená?" Poklepala jsem si jím na oční koutek. ,,Že už jsem setřela poslední slzu, kterou jsi měl šanci vidět."

(s. 41)

úterý 30. ledna 2018

Naslouchač. Dívka, která dokáže změnit osud marginalizovaného národa

"Byl to dechberoucí pohled. V tu chvíli jsem litovala, že na světě neexistuje nic, co by tuto vzpomínku uchovalo. Očima jsem nenasytně hltala stovky svící zářících v pozlacených stojanech. Sál byl rozlehlý, že jsem stěží viděla, kde začíná a kde končí. Stěny zdobily obrazy namalované dávnými umělci. Strop se klenul vysoko nad kamennou podlahou. Sluhové v pestrých oblecích v barvách města pobíhali mezi hosty a nabízeli likéry ve zdobených stiklách. Ženy byly zahaleny do těch nejkrásnějších rochií, jaké jsem kdy viděla. Jemná látka se kolem nich ovíjela ve změti složitých záhybů a zvýrazňovala jejich křivky (...)."

(úvodní slovo)




pondělí 12. prosince 2016

Čím udělat knihomolovi radost na Vánoce?

Vánoce se kvapem blíží a my jsme se rozhodly sepsat pár nápadů na to, jak chytře nadělit praktické dárky pro knihomola. A co víc, můžete si je zkusit vyrobit sami! Tedy alespoň některé z nich.

Říkáte si, že pro knihomola jsou dárky nejlehčí ze seznamu? Že koupíte knihu a je hotovo? No jo, ale jakou knihu by chtěl/a? Máte seznam toho, co už má v knihovně, aby nedošlo například k takovému faux pas, že by měl/a jednu knihu hned dvakrát? Víte, jaký je čtenářský vkus knihomola, kterého se chystáte obdarovat? Ne? Tak tady se zastavím a pokusím se vše uvést na pravou míru. Existuje mnoho vkusů, na filmy, seriály, oblečení a samozřejmě i na knihy. Takže pokud neznáte jeho či její vkus, oblíbený žánr, raději bych se do koupi náhodné knihy nepouštěla. 

Vybavení zázemí pro knihomola

Čím ho/ji ale jistě můžete potěšit, mimo koupě knihy, je klasické a nutné vybavení knihomola. Začneme od těch největších, které se prodávají a skončíme těmi menšími, které si spolu vyrobíme. Pokud byste chtěli být extra štědří, jistě by knihomola potěšilo místo, kam by se rád po dni práce schoulil s knihou a čajem. Já například mám takový svůj koutek, ve kterém je kulaté ratanové křeslo, elektrický krb, hebká deka a dostatečné množství polštářů. Takže si klidně vyberte cokoli z toho, například je hezké nechat potisknout povlak na polštář pěkným knižním citátem, nebo potah na křeslo se vzory písmen či novinových článků...


K četbě neodmyslitelně patří šálek dobrého čaje či kávy. Nechte se touto myšlenou inspirovat, protože každý správný knihomol si jistojistě ke knize vaří kotel čaje. Víte co je pro knihomola noční můrou? Bezpochyby to, když se začte do knihy a ztratí pojem o čase a vzápětí zjistí, že čaj je už úplně studený. Poté musíme absolvovat ten rituál znovu - zvednout se, jít si dát čaj ohřát nebo uvařit nový. Ale co dělat pro to, aby čaj vydržel co nejdéle teplý a udržel nás při smyslech, tedy bdělé?

Řešením by mohla být samoohřívací konvička na čaj či klasická keramická konvička s podstavcem na svíčku, která udrží tekutinu stále ohřátou. A jako bonus svíčka ještě navodí relaxační atmosféru. Pro knihomola jako dělané!

Dalším nápadem na dárek jsou tašky s knižním citátem či trička, které například najdete na stránkách www.martinus.cz

Na e-shopu Knižního vesmíru mě zaujaly právě tematické tašky a polštáře (viz obrázky).





Dostáváme se k těm menším a možná i více ceněným. A proč? Protože je může vyrobit každý s přístupem k jehle, niti a přebytečných látek a dobře, s alespoň trochou zručnosti či píle vytrvat a práci dokončit. Zapojte svou fantazii. Výsledkem bude originální a jedinečný dárek, u kterého se, a to Vás upozorňujeme předem, často navztekáte.

Tak se dáme do toho. Jak ušít vlastní obal na knihy či váček na čtečku a menší tiskoviny?

Co potřebujeme hned na začátek:


Látku (můžete koupit i v obchodě, nebo prohlédnout domácí zásoby, lze ušít i ze starých triček a jiného oblečení).


Já jsem našla doma staré prostěradlo, takže jsem zvolila jako ukázkový obal tuto látku. Asistoval mi u toho i kocour a dohlížel na celou výrobu.

Odpovídající barvu niti (nesmí se ale trhat), jehlu, křídu a špendlíky.

Nůžky a nakonec třeba nějaké zdobení (krajky, stužky, knoflíky, nášivky a jiné).

Jako poslední potřebujeme samozřejmě knihu, na kterou obal budeme moci šít. Pokud má kniha zvlášť přebal, jen dobře, snadno si podle něho můžete naměřit velikost. 

1) 

Naměříme si velikost obalu podle knihy, musíme počítat se hřbetem a tloušťkou knihy, dále nahoře i dole připočítat tak 5 cm na zahnutí na každé straně, po stranách tak 10 - 15 cm na zahnutí obalu. To nám určuje právě tloušťka knihy. Pokud máte originální přebal jako podklad, tak zde už strany na zahnutí jsou, proto je měření jednodušší.

Kraje si našpendlíme kousek od konce zahnuté látky. Posadíme si na látku knihu a klidně si ji vyzkoušíme zahnout a upravit do konečné podoby obalu.

2) 


Pokud nám měření sedí, ušijeme horní, dolní zahnuté okraje a levý okraj. Můžete zvolit šicí stroj. Kdo nemá, bude mu to trvat o něco déle, ale výsledek bude stejný. Jednoduchým stehem ušijete i v ruce.

Dalším krokem je levou stranu přehnout těch 10 - 15 cm podle typu knihy na záložku a sešít strany k sobě. 

Vyzkoušejte si zda se kniha vsune bez problému dovnitř.


3)

Třetím krokem je pravý okraj, přehneme jen na zarovnání a přidáme k němu krajku, či jiný komponent (stužku apod.). Přišpendlíme ke spodní části. Doprostřed umístíme ještě očko z gumičky či háček.

Takto zašijeme. Zkusíme navléct knihu do obalu a přehnout spodní vrstvu s krajkou nahoru.

4) 

Jako poslední přidáme knoflík či jiný komponent, který bude držet gumičku či háček. Lze například knoflík našít ještě na kytičku, výšivku či něco jiné. Viz konečný obrázek.

Na internetu naleznete různé videonávody na kytice ze stužek, které jsou elegantní a výroba jednoduchá.

Výsledný obal ještě přežehlíme přes jinou látku, aby neměl zmačkaný dojem.

S obaly si lze vyhrát a tohle je podle mě jeden z jednodušších možných druhů, samozřejmě ho lze udělat dvojitý a vycpat tvrdšími deskami, či našít nějaké složitější vzory nebo vlastní podpis. Fantazii se meze nekladou a klidně vymýšlejte jiné a nové verze.

Nakonec přikládám jiné druhy, které se mi zatím podařilo vytvořit a jak hezky se v nich knihy vyjímají. Nechte se inspirovat. Budu ráda, když zanecháte komentář či připomínku a hlavně pošlete foto a pochlubte se vlastní tvorbou. :)

Další druhy obalů domácí výroby.


pondělí 11. července 2016

Noční lovci/J. Frost


       Při prohledávání knižní databáze žánru Urban fantasy jsem narazila na další zajímavou sérii Noční lovci od autorky J. Frost. 

        Nejsem velkým zastáncem knih s upíří tématikou, ale musím říci, že první díl mě velmi zaujal. Netradiční začátek byl zahalený do mlhy tajemství a zvýšil moji pozornost. Hlavní hrdinku jsem si hned oblíbila. Jelikož se nechovala, jak bych od postav se vztahy s upíry čekala. Nechápejte mě špatně, ale moje dosavadní zkušenosti s tímto žánrem tvořila Bella (Stmívání) nebo Elena (Upíří deníky). A ani jedna si mě svojí naivní lidskostí nepřitáhla. 

       Za to Catherine "Cat" je ale hned od začátku velice přímá, drsná ve svém ohledu a nese sebou vlastní kříž na zádech. Loví totiž upíry na vlastní pěst. Doufá, že přitom narazí na svého otce. Upíra, který znásilnil její matku. Netuší však, že její znalosti jsou velice omezené a doteď měla de facto jen štěstí, že nenarazila na žádného opravdu starého upíra. Proto, když potkává Bonese, zasáhne ji jeho moc a síla jako tornádo. Ona jde zrovna Bonesovi do rány. Potřebuje totiž šťavnatou návnadu na mnohem staršího nemrtvého přítele. Cat nenávidí upíry, ale díky své zvláštní genetické skladbě je člověk s tlukoucím srdcem a navíc má trochu rychlejší reflexi, smysly...jo, a taky jí září oči. Bones ji nechá rozhodnout, buďto mu pomůže zabít více takových stvůr jako je on sám, nebo ji zabije. Je asi jasné, pro kterou možnost se Cat rozhodne, jelikož série má celkem sedm knížek. Podivným dilematem pro hrdinku představuje také Bonesova blízkost, jelikož ji přitahuje více, než by chtěla. Nebo spíše, než by schvalovala její matinka. 

        Za mě se stal první díl velmi příjemným zpestřením tohoto žánru. Nenajdete tu sentimentální chvilky ale spíše akci, boj, krev a sex. Obě dvě hlavní postavy k sobě navíc sedí jak poklice na hrnec a docela efektivně zde funguje magie přitažlivosti.

pátek 22. dubna 2016

Vlk a holubice

Tentokrát jsem zabrousila do knih z červené knihovny. Sáhla jsem po dvou od autorky Kathleen E. Woodiwiss - Vlk a holubice (1974) a Květy na vodě (1997). Každá mě zaujala a každá je přitom značně rozdílná. 


Vlk a Holubice je starší a vyšla v originále již v sedmdesátých letech. Patří k prvním z pera od této autorky. Romantických scén a jejich popisů tam najdeme velice poskrovnu, většinou jen náznak pusy a ulehnutí na lože naznačuje, co se asi mohlo nadále dít. Přesto oplývá duchaplnými dialogy, osobitou charakteristikou postav a vydařenými popisy anglického prostředí zmítaného válkou. To vše je historicky orámované bitvou u Hastingsu po usednutí Viléma I. Dobyvatele na anglický trůn. Hlavní hrdinka Aislinn je mladičká anglosaská kráska, jejíž domov opanovali normanští rytíři a prohlásili ji za svoji kořist a otrokyni. Wulfgarovi Vilém přislíbí dívčinu domovinu a šlechtický titul, a tak, když se dostaví na své nové panství, setkává se s opovržením především od krásné Aislinn, dcery bývalého lorda z Darkenwaldu. Ta v té době již zažila krutost od normanského válečníka Ragnora. Je rozhodnuta nepodrobit se novému pánu. Wulfgar však zvolí jemnocit a intriky, které mu poslouží lépe než násilí a hrubost. Dívka pomalu zjišťuje, že přes všechno své odhodlání, v ní jeho pohled a jemný dotek probouzí dosud nepoznaný pocit. Ragnor se však nevzdává a zapřísahá se, že dívku dostane zpátky.


Vlk a holubice mě zaujala především proto, že se nejedná jen o milostné a láskou přeplněné scény. Vlastně tam jsou jen lehce naznačeny a ostatní zustává na čtenářově fantazii a důvtipu. Přesto mě velice nadchl románek mezi Aislinn a jejím pánem Wulfgarem, toho se každý bojí a všichni vědí, že oprovrhuje ženami. Přesto se mezi nimi odehrává vlastní soukromá válka, ve které nakonec oba jsou těmi poraženými. Aislinn, když zjišťuje, že se nemá, jak osvobodit od tohoto Normana, se rozhodne upoutat ho k sobě láskou. Wulfgarovi se zase protiví zmocnit se jí proti její vůli a je přesvědčen, že až ho dívka sama bude chtít, přijde za ním. No a co myslíte, že se nestane? Oba dva padnou do svých lstí.


Další plus této knihy je, že se příběh uskutečňuje na pozadí historických událostí a kromě lásky zde najdeme také dost barvitě popsané bojové scény, krvavé prostředí a drsnou přírodu.


Pokud tedy vysloveně netoužíte po milostných scénách a oceňujete trochu i popisy a svižný děj, který sice není kdovíjak složitý, ale za to se ani na kousku knihy nenudíte a rychle ubíhá, rozhodně sáhněte po Vlku a holubici.


Jediným mínusem, který mě občas lezl na nervy, je, že mi přišly některé scény jakoby roztržité. Například, když autorka píše, že Aislinn ulehá na zem a ráno se protáhne v posteli. Jakoby autorka zapomněla, v jaké poloze se postavy nacházejí, protože v další větě je situuje jinam. 

Od Ikaru navíc vyšly knihy od této autorky s krásnými malovanými obaly.

sobota 26. března 2016

Patricia Briggs - Mercedes Thompson series

"Přestože mě vlkodlaci vychovali, nejsem jednou z nich.
Nepodléhám fázím měsíce a v kojotí podobě, která je mou druhou přirozeností, 
vypadám jako kterýkoli jiný "canis latrans". Jizvy po brocích na mém zadku to dokazují."
(Patricia Briggs - Krevní pouto, s. 7)


POSLEDNÍ MĚSÍC a půl mě naprosto pohltil fiktivní svět Mercedes Thompsonové - hlavní hrdinky cyklu knížek od autorky Patricii Briggs. (www.patriciabriggs.com) 


              Nestává se mi často, aby mě něco tak uchvátilo a popravdě to byl můj první zážitek se žánrem Urban fantasy. Přesto jsem se hned zezačátku našla v příběhu. Sblížila jsem se bez větších problémů s postavami a užívala si jejich zážitky, intimní chvíle a emocionální výkyvy nálad. Za každou z nich se skrývá vlastní příběh. Děj je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky jménem Mercy, která vystudovala historii, živí se spravováním aut, je napůl indiánka a kožoměnec a vychovali ji vlkodlaci. Že je to nezvyklá kombinace? K tomu lze ještě přidat, že pracuje pro fae, jejím sousedem je vlkodlak a kamarádí s upírem.  

KNIHY jsou bohaté na detailní popisy ať už světa jako takového či psychiky a historie postav. Čtenář zde najde záživné akce, záhadná tajemství, lásku, mytologii nadpřirozených bytostí a artefakty, které se chovají divně a sledují hlavní hrdinku kamkoli se hne. 

          Série Mercedes (Mercy) Thompsonové se odehrává v novém světe, kde žijí nadpřirozené bytosti, jako jsou vlkodlaci, fae, upíři, čarodějky, kožoměnci a jiné. Cyklus obsahuje zatím devět knížek a jednu vedlejší plnou kratších povídek a vystřižených scén. Na tuto sérii navíc navazuje další s názvem Alfa a Omega. 

            Mercy je kožoměnec a automechanička, její otec byl indián a rodeový jezdec a její matka je běloška. Po otci zdědila schopnost kožoměnce, která spočívá v tom, že se dokáže změnit v kojota a vidí duchy. A stejně jako kojot i Mercy přináší do svého okolí chaos a změny. Její výchovy se ujal vlkodlak všech vlkodlaků a považuje ji jako součást své rodiny. Díky tomu získává od okolního světa jistou imunitu. Jinak by totiž, jako zbytek kožoměnců, velmi rychle zahynula.  


             Mercy si postupně buduje život v Tri-Cities a snaží se získat si, když už ne nic jiného, alespoň respekt od místní smečky vlkodlaků, kterou vede autoritativní alfa a její soused Adam. Když mu unesou dceru a nechají jej na pokraji všech sil zraněného, Mercy se rozhodne vstoupit do hry a pomoci. Protože vlkodlak nebo ne, to sousedská hlídka dělá.  

           V každé z knih musí hlavní hrdinka projít sérií zkoušek a nástrah, při kterých se ocitá na pokraji života. Je to ale nezbytné, jak podotkla sama autorka knih. Mercy to mentálně posiluje a buduje si tak určitý charakter. Toho si jako čtenáři všímáme nejvíce. Autorka sama se o postavách vyjadřuje tak, jako by měly vlastní život a nekontrolovatelně rostly s každou novou knihou. Svět je přitom velmi propracovaný a bohatý na detailní znaky. K jednotlivým postavám se dozvídáme něco více o nich a čtenář má tak pocit, jako by je znal velmi niterně. Nechybí vtipné narážky, spousta vzrušení, lov, zajímavá zápletka a šiřší dějová linie, která, jak fanoušci doufají, nikdy neskončí.  

             Poslední kniha vyšla 8. března 2016 a jmenuje se Fire Touched (Ohnivý dotyk). Českého překladu bychom se měli dočkat od vydavatelství Fanton Print na začátku června. 
K tomuto cyklu navíc vyšly tři grafické romány a kniha plná povídek z fiktivního světa Mercy Thompsonové. 

Tak směle do čtení! 



KDO JE KOD? CO JE CO?

Fae - víly a jiné nadpřirozené bytosti známé z pohádek a bájí, akorát se tak pohádkově úplně nechovají. Některé jsou dosti nebezpečné. Umí se maskovat a tak je člověk nemůže identifikovat. Jejich svět se nazývá Pod Kopcem a v něm je možné téměř vše, je to zdroj jejich moci. V jejich čele stojí Šedí páni. 

Vlkodlaci - Nejstarší z nich je Bran Cornick, také zvaný jako Marrok. Bard, cestovatel a alfa všech vlkodlaků sídlí v Aspen Creeku v Minnesotě. Jeho stáří není známé. Jeho synové jsou Samuel a Charles Cornick. Mercedes Thompsonovou vychoval a považuje ji za součást rodiny. 

Upíři - bytosti noci, kterým vládne v Tri Cities Marsillie aka Královna zatracených (pojmenováno podle stejnojmenného filmu). Svoji existenci stále drží v tajnosti. 

Kožoměnec - Mercedes Thompsonová je díky svým předkům schopna měnit svoji podobu v kojota. Její otec byl indián a rodeový jezdec zvaný jako Joe Starý Kojot. Matka je běloška. Jakmile se Mercy začala jako malé dítě měnit v kojota, matka neschopna si s její morfózou pomoci odvedla ji k Marrokovi na výchovu.  

čtvrtek 11. února 2016

Budoucnost je zajištěna, ale za jakou cenu?

Budoucnost -


Jméno Glukhovsky snad netřeba nijak více představovat. Fanouškům fantasy literatury jistě neunikl jeho postapokalyptický set Metro. Nyní ale představujeme knihu, jejíž originál vyšel v roce 2013, s názvem Budoucnost.
Anotace knihy: Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý?Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.
Dojmy: Přečetli jsme pár recenzí za Vás. "Budoucnost je jedna z nejrealističtějších knih" zabývající se sci-fi tematikou, která čtenáři sebere jakékoli iluze o smrti. Kniha o jedné z alternativ o budoucnosti lidstva je trochu děsivá. Ač je nesmrtelnost lékem ke všemu nedobrému, zaplatit se za ní musí velká daň. Základ příběhu je nicméně dosti povědomý. Mladý muž Jon je přesvědčen o svém poslání a ctí ho za každou cenu, dokud však jednou nezklame při plnění úkolu a jeho psychika a čest budou podkopány jinou ženou. Naskytne se mu jiná znepokující myšlenka: "Co když vše, čemu věřil, je úplně jinak?"
Odvážím se říci, že tento rámec příběhu nikdy své čtenáře úplně nezklame, připomíná to však díla již ztvárněná, na mysl mi hned vytanul film Equilibrum.
Kniha Budoucnost má přes šest set stran, tudíž to není lehké čtení před spaním a výše zmíněné z příběhu je jen špička ledovce.
Vytříbený styl psaní vtáhne čtenáře do děje hned po prvních stranách a nepustí ho, dokud nezavře poslední stranu...


Rok vydání: 2015, 1. vydání originálu: 2013 
Počet stran: 648 
Nakladatelství: Knižní klub 
Překlad: Rudolf Řežábek 
Edice: Světový bestseller (Knižní klub, Ikar) 
Vazba knihy:vázaná 
ISBN: 978-80-242-4917-9

pátek 29. ledna 2016

Dystopický únor!

Únor 2016 bych chtěla věnovat starým/novým knihám s dystopickým příběhem. Těšit se můžete tedy na recenze trilogie Hunger games (Suzanne Collins), V jako Vendeta (Alan Moore a David Lloyde), 1984 (George Orwell), Divergent (Veronika Rothová) a další. Postupně budu přidávat jejich shrnutí a dojmy a také anotace na jiné knihy na podobné téma, která jsou momentálně na pultech knihkupectví. 



Na úvod bychom si mohli říci, co to ta dystopie vlastně je. 


Dystopie nebo také (anti)Utopie je specifický žánr, který dobře funguje jak na stránkách knih, v komiksu, tak i na filmových plátnech. Jistě jste si všimli, že v posledních letech na plátnech kin dominují filmy s katastrofickými tématy. S antiutopií, jak se říká, jakoby se roztrhl pytel. Zřejmě je to proto, že žijeme v tak „harmonické“ době a o stavy utlačování a nesvobody máme nouzi. Nebo naopak se byznys nejlépe rozvíjí právě na antiutopických scénářích. 

Nicméně, Utopie může být společnost, místo nebo stát, který je nereálný. Neexistuje, je to idealistická představa, která ukazuje, popisuje vysněný až dokonalý obraz. Antiutopie je její přesný opak. Nereálný obraz něčeho, co je vyvinuté špatným způsobem. Často popisuje ideologické stavy, utlačování, nesvobody, totalistický režim, postapokalyptickou dobu. Není divu, že se jako žánr nejvíce vyvinul ve dvacátém století. Námět nacismu a komunismu byl nespočetněkrát zpracován a je stále relativně živým tématem i v dnešní době. Mezi dystopické knihy, mimo ten výčet na začátku textu, patří také kniha Budoucnost, Metro 2033 (Dmitrij Aleksejevič Gluchovskij), Legenda (Marie Lu), série Nebe (Veronica Rossi), Aréna jedna (Morgan Rice), série Labyrint (James Dashner) a další.



Četli jste nějakou dystopickou knihu a máte na ni svůj názor? Nebojte se napsat vlastní recenzi či krátké shrnutí. O které knize byste chtěli vědět více? Napište nám!