pondělí 12. února 2018

Kráska se vydává Na lov, ale kdo koho bude lovit?

Slyšela volání lesa ještě dříve, než tomu mohla porozumět. Věděla, že chce více. Nevěděla, po čem její srdce baží, ale prostě jen věděla...a jednou jí cestu zkřížilo Zvíře, i když možná, jenom možná, ono zvíře bylo tím voláním a ona zkřížila cestu jemu...


Meagan Spoonerová nechala ožít jeden z literárních lidových skvostů a situovala jej do středověké Rusi, kde jsou kruté zimy a lidé jsou tříděni podle společenského postavení. V této zemi se narodila Kráska jménem Jeva, nejmladší ze svých sester, ale otcova nejoblíbenější. V dospělosti nespokojená se svým životem hledá něco více, i když to sama nedokáže pojmenovat. Nouze jejího otce vyžene na lov, z lovu se stává štvanice a jeho mysl začíná být zastřená příznaky šílenství. Když se otec nevrací, bude to právě Jeva, která popadne luk a zásoby a vydá se na lov Zvířete. Zvířete, o němž ji otec v mládí vyprávěl pohádky. Pohádky, na kterých je možná nějaké to zrnko pravdy. A právě tehdy začíná její příběh...

Kniha byla pro mne velkým překvapením. Četla jsem již několik retellingů klasických pohádek a jejich motivů a většinou to více či méně zabředlo do fantasy. Tento příběh si však zachovává pohádkový motiv a své osobité kouzlo. Kniha mě doslova uchvátila a možná je to ještě doznívajícím pocitem katarze, ale nepřeháním, když řeknu, že jsem v ní našla kus sebe sama. 

Kapitoly jsou vcelku krátké a popisy nejsou nijak zdlouhavé. Přesto autorčin styl psaní vyniká právě neobvyklými slovními spojeními při popisu situací a hlavně přírody. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a sleduje vývoj tak, jak jej vnímá Jeva. Kapitoly jsou však odděleny zvlášť stránkami, kde jsou "naškrábané" tak, aby to vypadalo autenticky, myšlenky zvířete. Schválně jsem použila slovo "naškrábané" protože je použitý jiný font písma a vypadá to jako forma deníku. Je tu krásně vidět dvojí osobnost, kdy přebírá vládu zvíře a kdy zase uvažující a citově závislý člověk. 

"Pozdvihla nůž.
Zvíře pootevřelo rty a zachvěla se mu oční víčka. 
"Jevo," zamumlalo. "Krásko."
Ztuhla. Zdá se mu o ní. Polkla dřív, než si uvědomila, co dělá. Všechna ta nejistota, kterou potlačovala v temných zákoutích podvědomí, kde jí nemusela čelit, se náhle vyvalila ven.
Polkla, Zvíře to uslyšelo a otevřelo oči."
(s. 203)

Jeva je silnou postavou a dívčí hrdinkou, kterou nalezneme v mnoha současných knihách. Od přírody má krásné rusé vlasy a od ostatních dívek se odlišuje nejen vzhledem. Cítí se volná pouze v přírodě, šlechtické etikety ji svazují a s ostatními si moc nerozumí. Čemu je věrná, je její rodina. Pro ně by obětovala i svůj život. Se sestrami si velmi dobře rozumí a zvlášť s tou prostřední Jesenkou je jaksi mentálně spřízněna. Jeviným věrným společníkem se v knize stává fenka Laňka. Stává se její zpovědnicí a přítelkyní. Zvíře je pro ni zpočátku jen bájnou pohádkou, poté velkou neznámou a nakonec jejím věznitelem i přítelem zároveň. Trvá to dlouho, skoro celou knihu, než si Jeva uvědomí to podstatné, co je se Zvířetem poutá k sobě. Že oba jsou něčím svázáni.
Styl psaní je velice čtivý, nijak autorka nerozpitvává události do nejmenších detailu, což ani vůbec nevadí. Naopak děj ubíhá vcelku rychle stejně jako čas v knize. Kapitoly tím, že jsou kratší, nastiňují trochu tu časovou osu. Některé scény jsou na to, že je to pohádka, docela drsné, zvlášť ze začátku. Kdy se Jeva sama ocitá na prahu smrti. 

V druhé polovině knihy hraje největší roli kouzla a kletba. A ke konci knihy se dovídáme pravou podstatu a ponaučení. Jak to tak na konci pohádek bývá, musí dojít přeci k nějakému rozhřešení, něco, co si postavy uvědomí, jakmile překonají svůj trest. Čtenář by si určitě měl přečíst i doslov autorky, kde popisuje svůj vztah ke knize a jak by měla působit na čtenáře. 



"Není nic takového jako žít šťastně až do smrti. Je jenom život. Je na nás, aby byl šťastný." 
(s.327) 

Hlavní dějovou linku určitě tvoří mýtus jedné z pohádek, kterou Jevě vyprávěl otec a její rostoucí vztah se Zvířetem. Nejen že Zvíře svádí neustálý boj sám se sebou, ale také Jeva se občas zapomíná. Někdy jej vidí jako přítele a jindy jako svého věznitele. Přesto si zachovává chladnou hlavu a pomalu si dohromady skládá jeho příběh, který se čím dál více podobá staré legendě o princi a ptáku ohnivákovi. Pták ohnivák zde představuje symbol. Je nedostižný a nikdo ho nikdy neviděl a přesto po něm každý touží.

Myslím si, že tato kniha je vhodná pro všechny věkové kategorie ať už mladé či starší ročníky. Zvlášť pokud máte rádi pohádky. Nemám skoro nic, co bych knize vytkla a tak bych jí klidně v hodnocení dala plný počet. Ráda se k ní vrátím a budu si ji po nocích v peřinách a zvlášť v zimě číst. Obálka se také velmi povedla a líbí se mi. Redakce CooBoo její vzhled oproti originálu téměř nezměnila. Vnitřní desky jsou zelené, jednoduché. 

"To touha mě přivedla až sem, k ní. K další duši prázdné jako ta moje, ale přesto ne úplně prázdné, protože je plná toho, o čem jsem si myslel, že cítím pouze já. Oproti té mojí je její duše jako hudba, tlukot srdce, jako magie.
Jako krása."
(s. 322)


Anotace: Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Poté co její otec přijde o majetek, musí se i se sestrami odstěhovat pryč z města. Uleví se jí, protože v lese se už nemusí dál přetvařovat. Jenže při lovu její otec zmizí a Kráska nemá na vybranou. Vydává se ho hledat a stopuje tajemné Zvíře až do jeho království, do světa z pohádek, který ji může zničit, nebo spasit. Ale kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?

 


Žádné komentáře: