Lughův odkaz - část druhá

FanFiction

Mercedes Thompson

Lughův odkaz

„Dvojčata?“ pronesla jsem šokovaně do ticha. Samuel mě vezl domů, protože jsem se obávala, abych neměla další ze záchvatů bolesti. I když mě Arianna přesvědčila, že její faeský sirup malého vlčka uklidní. Na rychlostní silnici panoval klid a slunce už dávno zapadlo. Skoro by mě cesta ukolébala ke spánku, kdybych nebyla tak vynervovaná.

„Přesně tak, neříkala jsi, že má hůl takovou moc?“ zeptal se pobaveně. Neuvědomila jsem si, že ji mám zase v ruce, kdyby na dávný artefakt nepoukázal. „U ovcí,“ vyštěkla jsem. Tentokrát se Samuel rozesmál na celé kolo. „No možná ji kojot pozměnil trochu více,“ namítl. „Perfektní,“ zamumlala jsem spíš pro sebe. „Zdá se, že budete mít s Adamem nového vlčka ve smečce, tím druhým si nejsem jistý, kojot nebo člověk,“ pokrčil rameny a soustředil svoji pozornost na cestu před sebou. Zdál se víc obezřetný, postoj měl napnutý. „S Ariannou jste ještě neměli štěstí?“ zeptala jsem se ve snaze odvést pozornost. Vypadalo to, jako by si uvědomil jeho ostražitost a trochu se uvolnil.

„Tím to není, ale ano snažíme se, necháváme tomu volný průběh, teď, když víme, že máme času dost. Ale ty, Mercedes, si teď budeš muset zvykat..“ „Těhotenství není nemoc.“ „To jistě ne, ale je to požehnání a dvojnásobné u vlkodlaků, když vlčice nemohou mít děti. Musíš Adamovi dovolit, aby tě hýčkal teď víc než kdy jindy. Každý v tvé přítomnosti bude ostražitý a bude mít ochranitelské pudy. Tohle se smečkám stává jen málokdy a u tebe budou děti obzvlášť výjimečné.“ Kousla jsem se do rtu, až mi vytryskla kapička krve. Ano, Bran se mi to snažil také vysvětlit. Ty bolesti způsobuje vlkodlak ve mně. Jelikož já vlkodlak nejsem, jeho gen není v symbióze s tím mým. Což znamená, že se od těhotenství nedá nic předvídat. Kdežto druhý tvor může být buď člověk, nebo kojotí kožoměnec, jelikož sdílí stejný gen. Jsem kožoměnec, co se dokáže proměnit v kojota v mžiku jedné sekundy, bezbolestně a bez volání měsíce. Co kdyby takovou vlastnost převzal i malý vlkodlak. Byl by pak jako Charles? Vlkodlak disponující přirozenou magií? Šla mi z toho hlava kolem.

„Zítra za mnou zajdi do nemocnice, provedeme ultrazvuk a budeme vědět více. Tipoval bych to na dva měsíce. Srdíčka už jsou silná a nejspíše už se v tobě trochu ošívají.“ Řekl to s takovým nadšením, až mě to trochu vyděsilo. „Samozřejmě, přiveď i Adama,“ dodal o něco vážněji. Na to jsem se odvrátila. Adam, po všech těch změnách a chaosu, co jsem do jeho smečky přivedla, bude Adam opravdu šťastný, až se to dozví? Musí se teď vypořádávat s hrozbami zvenčí a navíc je tu Christy. Úplně bych na ni zapomněla.

Samuel si všiml mé mlčenlivosti a vyložil si to po svém. „Musíš mu to říct.“ „Já vím, že ano. Jen to chci udělat správně. Máme teď na krku výzvu o dominanci a zápas se konat nejspíše bude muset. Kanadský alfa Loris je v tomhle neústupný…“ nepochybovala jsem, že Adam vyhraje. Ale celé mi to přišlo zbytečné. „O to víc se bude snažit vyhrát,“ zaparkoval Samuel u vchodu do mého domu. Na příjezdové cestě bylo spoustu aut, musela tu být tak polovina smečky. Otevřela jsem dveře s tím, že vystoupím, když mě Samuel chytil za předloktí. Donutil mě se na něj znovu podívat. „Kdybys cítila jakékoli nebezpečí, víš, že i přes to všechno, by tě otec rád ochránil. Můžeš se na něj spolehnout, ne v záležitostech smečky, ale v těch osobních. Víš, že tě považoval vždycky za rodinu,“ dodal něžně a jeho ruka se svezla na moji tvář. Utřel mi slzu, která mi skanula z lesknoucích se očí. „Děkuji,“ pošeptala jsem, neboť jsem si až teď všimla, že na prahu stojí Paul a propaluje nás pohledem. Nejspíš byl na hlídce. Máme teď skoro nonstop pohotovost. Nechtěla jsem, aby něco z toho slyšel, ale už bylo asi pozdě a sluch na to měl výborný. Vystoupila jsem z auta. Samuel bude muset cestu zpátky běžet po svých. „Nesnaž se být zajímavá, Mercedes. Zůstaň v bezpečí,“ naposledy dodal.

Byla jsem extrémně unavená, špinavá a podrážděná a stále jsem měla skleněné oči, když jsem procházela kolem Paula, který se na mě mračil, ale ihned oči sklopil. Fakt jsem dnes neměla náladu na nějaké scény, ale přesně do té jsem se přenesla. Scény jak z Mary Poppins. Christy na sobě měla moji zástěru na pečení (už jen to by stačilo k mé podrážděnosti nebýt toho všeho, co se dnes událo) a jen při tom pohledu se mi vydralo z hrdla vrčení, ne nepodobné vlčímu více než kojotímu. Posluhovala u stolu v jídelně, jistě to vše navařila sama. V čele seděl Adam a Jesse po jeho pravici mu líčila, jaký měla den s mámou. Z jejího hlasu vyzařovalo nadšení. Mrkla jsem, ale ten výjev nezmizel. Jako šťastná rodinka, která se sešla na večeři, aby si povyprávěla, co kdo ten den dělal. Ani jsem nezaregistrovala Bena, Zacka, Auriel, Darryla, Honey, Aidena a Luciu s Joelem.

Při mém vrčení Jesse zmlkla a vyděšeně na mě zírala. Náhle ustal hovor a dokonce i Adamův smích a všechny oči se upíraly na mě. Vím, jak jsem musela vypadat. Rozcuchaná, špinavá, rozkročený postoj (značí připravenost k boji) a v obou rukou jsem svírala hůl se slzama na krajíčku. Musela jsem se zklidnit a to hned. Jinak provedu nějakou hloupost. Už jsem se chtěla otočit a vyjít schody nahoru do patra s hlavou zdviženou, protože před vlkodlaky nikdy nesmíte utíkat, když mě zaregistrovala i Christy.

„Mercy! Jdete pozdě a běžte se umýt, takhle špinavá nemůžete ke stolu. Ještě byste ušpinila nový ubrus, co jsem koupila.“ Najednou jsem před očima měla doslova rudo, nepamatuji si jak, ale nepřirozeně rychle jsem se dostala až před Christy a napřáhla holí, jako bych ji chtěla uhodit. Jesse zavřískla, ale to mě z mého deliria neprobralo. To až Adam. „Dost,“ zakřičel mocně, nahlas i v mé hlavě. Obklopil mě hřejivý pocit, autoritativní ale zároveň chlácholící. Vadilo mi to. Vadilo mi, že mě neustále Christy uráží a popouzí a já jí to nemůžu vrátit, protože je oproti mě natolik slabá. Vadilo mi navíc, že se mě Adam snaží uchlácholit svou mocí. Stál teď na nohou a díval se na mě udiveně, zvědavě. „Přestaň,“ sykla jsem jeho směrem, ale pohled stále upírala ke Christy.

Co to se mnou bylo? Tohle jsem přeci nebyla vůbec já. Já bych takhle nikdy nezareagovala. Teď asi nebyl dobrý čas, kdy vypustit tu novinu do světa. Otočila jsem se a odešla do ložnice, šokované obecenstvo nechala za sebou. Trvalo dlouho, než se rozhovor znovu rozproudil. Svlékla jsem se, zapnula sprchu a poprvé za celý můj pobyt tady jsem se zamkla v koupelně. Věděla jsem, že se Adam za mnou vydá a za chvíli jsem jej cítila přede dveřmi. Zkusil kliku, ale to jsem už pustila sprchu nahlas a pak se do tekoucí vody rozbrečela. Těhotenství a hormony…

Adam si opřel hlavu o dveře a vdechoval vůni mátového šamponu linoucího se zpod dveří. Pára jistě už naplnila celou koupelnu. Zaposlouchal se a slyšel Mercy, plakala. Zaklel potichu, i když nikdy neklel. Christy ji vytočila, to ano, ale ještě nikdy neviděl Mercy takhle jednat. Nebyla výbušná. A pak ten divný pach. Jak stála v kuchyni v pozici bojovnice, jeho Valkýra, linul se z ní docela jiný pach. Když se rozběsnila, pach zesílil. Nedokázal ho pořádně určit, jako kojot a vlk dohromady. Proto použil svou moc alfy, jedině ta ji dokázala utišit. Jakoby nad ní někdo jiný získával kontrolu.

Stočil pohled zlatých vlčích očí k posteli, kde pokojně spočívala hůl. „Je to tvoje vina?“ zeptal se jí, jako by snad očekával, že artefakt odpoví. Nic se nestalo, hůl tam stále byla. Vysmívala se mu. Adam měl hodně blízko ke ztrátě kontroly, zaprvé se jeho vlkovi nelíbilo, že se jeho družka trápila, ale ještě víc ho drásalo, že ho nepustila k sobě, aby ji mohl utišit. Bouchl do dveří silou, dokázal by je vyrazit, ale jestli Mercy potřebovala chvilku pro sebe, tak jí ji dopřeje. Zhluboka se nadechl, ještě jednou přiložil čelo ke dveřím a pomalu odkráčel do své kanceláře. Nikdy, nikdy neodešel z boje, ale tentokrát měl poprvé pocit, že by mohl prohrát…A to by nepřežil. 

Pokračování příště...