Hubatá Siranta Jax rozdává smůlu po širém dalekém vesmíru

"Jako květ orchideje se přede mnou otevře jiný svět a neuvěřitelně rychle se dál rozvíjí. Vnímám ho jako prvotní směs, ze které kdysi vzešel všechen život, jako chaotickou smršť energií, jako výjevy, které by lidská mysl vůbec neměla být schopná analyzovat, natožpak umět převést do něčeho souvislého, podle čeho bude schopná navigovat." (s. 29)

Kdesi v daleké galaxii je Siranta Jax úspěšná skokanka, která má kariéru rozjetou na sto procent. Všichni se o ni mohou přetrhnout, protože skokanů s jedinečným genem S je málo. Jako jediní dokáží urazit v děsivém širokém vesmíru velkou vzdálenost během pár minut, jelikož si cestu zkrátí skokem skrz šeroprostor. Ale všechno dobré netrvá věčně a i tahle zdánlivě hezká pohádka musí jednou skončit. Štěstí se obrátí v Sirantin neprospěch a začne nosit všem okolo smůlu. Kam vkročí, tam umírají lidé. Za celou knihu je jich okolo devadesáti a že kniha není nijak tlustá. Prakticky každá druhá stránka znamená jednoho mrtvého...Jestli tohle není smůla...tak už nevím. 

Hledala jsem krátkou "odreagovačku" na dvoudenní výlet do přírody a přišla jsem na tuto "scifárnu". Popravdě řečeno jsem šla v prvé řadě po knihách vydavatelství Fantom Print. Doma mám plnou polici nejrůznějších paranormálních a urban fantasy sérií právě od tohoto vydavatelství a většinou jsem se u nich vždy perfektně odreagovala a navíc mě i bavily. Siranta Jax - Šeroprostor (Ann Aguirre) byla pro mě novinkou a zatím jsou dostupné tři díly v češtině. Zaujala mě na první pohled obálka hýřící barvami a jako kreslířce se mi i líbilo, že je malovaná. Po přečtení knihy mám navíc tušení, o kterou scénu se na obale knihy jedná. Takže je rozhodně povedená.

"Neopovažujte se mě tu nechat, Jaxová. Ať vás to ani nenapadne. A pak se cítím nějak silnější. March mě obklopí způsobem, o jakém jsem vůbec nevěděla, že je možný. Prostupuje vším, co jsem, vším, co mě utváří. Každé mé chladné a stinné místo prozáří světlem a teplem, tiskne mě k sobě blíž, až nevnímám nic než jeho a už neslyším píseň sirény." (s. 122)

Siranta Jax je obviněna z vraždy desítek hodnostářů a pracovníků na lodi Sargasso, která se zřítila po nepovedeném skoku. Nebo tak jí to alespoň nalhává Korporace, velký bratr, který na vše dohlíží od mezihvězdných cestování po infiltraci mezi obyvateli světů. Siranta v hloubi duše ví, že to nebyla její chyba, ale problém je, že si z oné příhody vůbec nic nepamatuje. Jakoby měla v hlavě prázdný list, který ne a ne zaplnit. Takže, co když to nakonec přeci jen její chyba byla?

Než se stihne více litovat a naříkat nad ztrátou svého pilota a milence Kaie a nad hrozícím úpadkem vlastního života, vtrhne do její již tak poškozené obrany kapitán lodi odpadlíků March. Ne, že by měla na výběr, ale přesto nikdo se jí na nic neptá a je přímo vhozena do bitvy mezi Korporací a tajným odbojem. A jelikož je jediná v okolí, kdo umí skákat do šeroprostoru a zpátky, budoucnost odboje závisí na ní. (žádný nátlak, Siranto)

Jak už to u těchto sérií, které nesou názvy po hlavní hrdince (Siranta Jax, Kate Daniels, Mercy Thompson...), bývá, dostáváme se do hlavy Sirantě. Děj je odvyprávěn z jejího emancipovaného pohledu, kdy na jednu stranu touží po tom, aby se o ní někdo staral a na druhou stranu se chce postavit na vlastní nohy.

Je to vynikající případ neurotického šílence na pokraji vyhoření. Emoce zde nejsou nijak extrémně rozpitvány, ale opakuje se v jejích myšlenkách motiv blízké smrti či sebeobětování. Hned na úvod musím upozornit, že komu nesedí romantické linie v příběhu, měl by se raději knize vyvarovat. Je na ní postavená celá myšlenka nové a vylepšené Siranty.

"Je to věčnost, je to nepatrný okamžik...a šeroprostor na mě zírá stejně jako já na něj, je jiskřivý a neuvěřitelně vábivý. A to je ta návnada uvnitř pasti. Chcete se přestat soustředit na sebe a zkoumat způsobem, který není fyzicky možný. Poprvé mě napadá, že vyhasnutí možná není tak strašné. Možná se vůbec není čeho bát, možná jsou to jen další dveře, které je potřeba otevřít." (s.29)

Již od začátku je hlavní postava vykreslena jako nymfomanka a příběh je těchto jejích myšlenek tudíž plný. Díky tomu se zdá být Siranta trochu ufňukanější a na místo sci-fi fantasy by si kniha zasloužila nálepku paranormální romance. Přesto má námět potenciál, a i když autorka dlouho nerozpitvává scény, kniha rychle ubíhá, čtenář se nenudí, dokonce se i občas zasměje a jsou zde detaily, které se mi výrazně líbily. Například spojení mezi skokanem a pilotem a komunikování pomocí myšlenek. Siranta je navíc dost ironická a tudíž její podvědomá výměna názorů s Marchem příběh tak hezky obohatí. 

"Usměje se, chladně a vážně. ,,Až přistaneme, budou na vás čekat. Pokuste se nikoho neurazit." Sladce se na něj usměju a odpovím: ,,Není to spíše vaše práce, zázraku bez ptáka?" (s.35)

Přestože se skrze celý příběh pídíme po Sirantiných emocích a snažíme se v tom udělat trochu jasno (bezvýsledně), konec je takový tuctový happy end. Navíc velmi urychlený. Na pozadí celé knihy se vznáší ona tragédie lodi Sargasso a pravý účel jejího pádu, který se dovídáme tak nějak jakoby mezi řečí. Přišlo mi, že to prostě autorka chtěla rychle ukončit a udělala to až moc rychle. Takže na konci knihy u mě trochu klesla.

Navíc přidala další postavu Vtírače, kterou jsem z mého pohledu vůbec nepochopila. Jakoby si autorka zvlášť vytvořila postavu, která vše objasní a vysvětlí. Vyzní to tak, že hlavní hrdinka se jenom veze a vlastně sama nic nedokázala. Což mě trochu mrzí. Je nestabilní, neurotická, navenek silná ale uvnitř křehká, která chce být trochu politována. Za to March je tajemný, ironický, raněný voják, který čeká na tu správnou ženu, aby ho z jeho samoty vysvobodila.

Tak si říkám, jak to že autorky těchto sérií nedokáží většinou plně rozvinout hrdinskou linii hlavní postavy, ale mužští představitelé vždy připomínají dokonalé typy romantického hrdiny?

I tak se mi kniha ale líbila a další dva díly mají o něco více hodnocení, tudíž čekám, že se autorka trochu rozepsala a i já budu hodnotit lépe. Pokud Vám ovšem nevadí zmíněné faktory romance, určitě po knize sáhněte, je skladná, lehká a nemá tolik stránek. Takže na cesty je to ideální "oddechovka" a možná si díky ní též budete připadat jako skokan brázdící šeroprostorem.