"Nikdy už mi o ničem takovém neříkej. Vůbec o tom nemluv. Žádné nebe není. Jen kovová střecha." Cuknu sebou, jak mě překvapí krutost jejích slov, ale než se obrátí a rozběhne pryč, zahlédnu, jak se jí v očích lesknou slzy."
První dočtená kniha v roce 2017 patřila sci-fi romanci, která tvoří jednu třetinu trilogie. Knihu jsem dostala k Vánocům a po všech těch fantasy, které jsem v poslední době začala číst a nebyla schopná dočíst, byla Loď mezi hvězdami novou vzpruhou. Líbilo se mi být trochu nad zemí. Lépe řečeno, být několik stovek let vzdálená od Země. Čtenář se nesmí moc podivovat nad některými názvy a zvyklostmi, protože tady už nejste na Zemi. Tohle je nezmapovaná půda, kterou uzavírají kovové stěny. A svět v nich je sice pokřivený a jiný, ale takový prostě je.
