Antiutopie všude, kam se podíváš - V několika
posledních letech pozornému oku nemohlo uniknout, že filmová plátna zamořují
filmy s katastrofickými tématy. S antiutopií, jak se říká, jakoby se
roztrhl pytel. Zřejmě je to proto, že žijeme v tak „harmonické“ době a o
stavy utlačování a nesvobody máme nouzi. Nebo naopak se byznys nejlépe rozvíjí
právě na antiutopických scénářích.
(Anti)Utopie
je specifický žánr, který dobře funguje jak na stránkách knih, v komiksu, tak
i na filmových plátnech. Utopie může být společnost, místo nebo stát, který je
nereálný. Neexistuje, je to idealistická představa, která ukazuje, popisuje
vysněný až dokonalý obraz. Antiutopie je její přesný opak. Nereálný obraz
něčeho, co je vyvinuté špatným způsobem. Často popisuje ideologické stavy,
utlačování, nesvobody, totalistický režim, postapokalyptickou dobu. Není divu,
že se jako žánr nejvíce vyvinul ve dvacátém století. Námět nacismu a komunismu
byl nespočetněkrát zpracován a je stále relativně živým tématem. (Bielec,
2006)
Od roku 2012
se staly oblíbenými filmy Dredd (také komiks), Hunger games (1 – 3),
Světová válka Z, Úsvit planety opic, Total Recall, Divergent, Interstellar a
spousty dalších. Ale jelikož se tento blog především zajímá o komiksy a vše, co
s nimi souvisí, pojďme se podívat na jeden specifický antiutopický komiks, který také byl zfilmován.
První vydání komiksu sice vyšlo už v roce 1982 v černobílé podobě ve Velké
Británii, přesto jde o jeden z nejlepších z tohoto žánru dodnes.
V for Vendetta je dílo
okultního a světoznámého komiksového scénáristy Alana Moora (na svém kontě má
také například Strážce, Ligu výjimečných, Z pekla a další) a kreslíře
komiksů Davida Lloyda. Podnět pro sepsání příběhu tohoto komiksu, jak uvádí
Alan Moore v úvodu prvního komiksu vydaném nakladatelstvím DC,
vychází z roku 1982 a poměrech ve Spojeném království. Následovalo období
„železné lady“ Margaret Thatcherové, které autor popisuje takto:
„Mojí nejmladší dceři je sedm a bulvár se
rozepisuje o možnosti vytvořit koncentráky pro lidi s AIDS. Nové
protidemonstrační jednotky mají tmavá hledí přileb, jejich koně taky tak,
jejich auta mají nahoře otočené videokamery. Vláda vyjádřila touhu vymýtit
homosexualitu, dokonce i jako abstraktní pojem, a člověk může jen hádat, proti
které menšině se začnou vytvářet zákony příště… Vládne tu zima a zlé úmysly.“(Moore,
2005 s. 3)
Rozebereme-li komiks,
vznikne pár pěkně ohraničených schémat antiutopie. Zaprvé: Čtenář je uveden do
„černého“ světa plného prostituce, karantény a razie, strachu z dohlížecích
orgánů. Druhým a výrazným bodem komiksu je komplexnost hlavní postavy zvané V.
Celá jeho charakteristika je provázána symboly. Už to, že se skrývá za maskou
Guye Fawkese, jež se v 17. století pokusil o prachový atentát (Svátek Guye
Fawkese je oslavován ve Velké Británii právě 5. Listopadu).
„Pamatuj, jak dopad, ten pátý
lilstopad,
kdy Guy Fawkes s prachem
byl jat.
Nemá strach žádný, že by ten
den zrádný
zapomenut měl být snad.“ (Moore,
2005 s.10)
Další
symbolikou je samotné písmeno V. Hlavní postava, velepadouch, si říká V. Název každé
kapitoly navíc začíná na písmeno V. Překladatelé si v tomto směru museli
vyhrát. V jako victory (vítězství), vendetta (krevní msta), vengeance
(odplata, pomsta), veritas (pravda). Písmeno V se objevovalo několikrát
v evropských dějinách, používal jej Winston Churchill, písmeno V jako
vítězství bylo použito v anglickém rozhlase roku 1941, kdy se chytla výzva,
aby tímto písmenem značili lidé veřejná prostranství, malováním, rytím, tiskem.
Ve zvukovém záznamu můžeme přirovnat písmeno V k Páté Beethovenově
symfonii, která také „zazní“ v komiksu a další.
Třetím
výrazným bodem zvratu je setkání padoucha se ženou. Čtvrtým je postupné
odhalení pravdy. Čím hlouběji čtenář jde do příběhu, tím více mu vše dává
smysl. Za páté je to trest. Jak to tak bývá, na konci se většinou padouši
dočkají nějakého trestu.
V for Vendetta
je skoro třísetstránková komiksová kniha o důležitosti i ceně osobních svobod,
o konfliktu mezi fašismem a anarchií. Nedá se číst mechanicky stránka po
stránce, aniž by se nad tím čtenář několikrát nezamyslel. V komiksu se
objevuje spoustu narážek, symbolů, idejí, a právě proto je interpretace díla
velice subjektivní. Komiks V for Vendetta je stále jeden z nejlepších
antiutopických děl, protože se vymyká tradičním schématům komiksu. Má velice
blízko k literárnímu žánru. Samotný scénář mnohdy přebíjí obrazovou
složku. Jedinečnost tvoří břitký pohled na svět a hořké, inteligentní promluvy
s trochou vtipu na pozadí vážného tématu. Barvy přitom nejsou zvoleny nijak
výrazně. Právě naopak, šedivé odstíny a nedostatek kontrastů naznačuje
negativní emoce.
Komparace s filmem není
šťastná - Komiks V for Vendetta se dočkal také filmového
zpracování v hlavních rolích s Natalie Portman a Hugo Weavingem. Pokud
jste četli nejdříve komiks a po té viděli film, můžete být trochu zklamaní.
Srovnání těchto dvou děl není moc šťastné. Postava V. vyznívá jinak
z filmu a jinak z komiksu. Nejen, že se film moc nedrží skladby komiksu,
ale některé docela závažné části vynechává. Celková pointa díla je jiná. Od samotného filmu se navíc distancoval i autor
komiksu Alan Moore, což také o něčem svědčí. Ve filmu je postava V. méně
složitá. Zdá se, že tam má jediný cíl, vyvolat revoluci, zvrat, pomstít se. Je ten
„dobrý“. Kdežto v komiksu je anarchista, buřič, spouštěč, kat i soudce
zároveň. Chce vyprovokovat lid k akci a pak se sám dívat na chaos, který
způsobil. Komiks zachází více do psychologické roviny. Film je značně
zjednodušený a přenesený na současné poměry té doby. Pokud však tyto dvě složky
oddělíte. Tudíž nebudete srovnávat komiks a film, zaručeně si můžete užít oba.
Autor: (mm)
Článek vznikl jako shrnutí toho nejdůležitějšího ze seminární práce publikované v květnu 2014 v předmětu Comics Studies na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Literatura a zdroje:
1)
BIELEC, D. Imaginace
proti totalitě – český antiutopický román. Olomouc, Univerzita Palackého v
Olomouci 2006, ediční řada AUPO, vyd. 1., ISBN 80-244-1267-5
2)
MOORE, Alan. V jako vendeta. 1.
vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2005. ISBN 80-7341-690-5
3)
MANNHEIM, K. Ideologie
a utopie. Bratislava: 1. vydání, Archa, 1991. ISBN 80-7115-022-3
4)
PETRUSEK, M. Velký sociologický slovník. Vyd.
1. Praha: Karolinum, 1996, s. 749-1627. ISBN 80-7184-310-5
Žádné komentáře:
Okomentovat