"Zabili mě. A zase mě oživili. Přeměnili mě."
Při lednovém nákupním šílenstvím jsem brala regály s urban fantasy se zápalem, který by mi lecjaký bojovník záviděl. To, jak rychle jsem dokázala hrábnout po knihách se vyjímá i obyčejným schopnostem smrtelníků. Fantasy a zvlášť ty urban fantasy nebo paranormální fantasy, chcete-li, mi ještě do minulého roku nic neříkali. Ale jednou to přijít asi muselo a já jim značně propadla. Sleduji, že zvláště v těch povedených, je vše, co potřebuji k tomu, aby se ze mě stal nabubřelý knihomol s nosem stále zabořeným v knize a nevnímající své okolí. Dokud se nepotřebuji napít nebo prospat nebo nedej bože, když dočtu jednu knihu a musím dojít do knihovny pro další pokračování. Některé série na mě tímto kouzlem působí a pak je zatraceně těžké se od nich odtrhnout.
Proto jsem si v lednu udělala zásoby dopředu. Bohužel to znamená omezit sociální život a věnovat se tomu nadpřirozenému na stránkách knih. Chloe Neill byla až poslední vlaštovka a přesto, jakmile jsem se do její série Upíři z Chicaga začetla, nemůžu se od ní odtrhnout. Plánovala jsem si přečíst nejprve první díl, pak z něho něco napsat a posoudit s jinou sérií. Zatím co smolím tento příběh, mám rozečtenou už třetí knihu ze série a to uběhl teprve den a půl, za který jsem stihla přečíst i tu druhou.
Takhle mě naposledy chytla série Mercedese Thompsonové nebo Kate Danielsové. Nevím, jestli se tahle posedlost dá nějak zvrátit, ale prozatím se musíte spokojit s tím, že Vám trochu svět Chloe Neill přiblížím a to, jestli se do něj také tak ponoříte jako já, už nechám jen na Vás.